Ghoulies

rp screen.jpg

Přicházejí z pek­la a s nimi i nut­ná dáv­ka legra­ce. Své obě­ti nej­pr­ve roze­smě­jí a násled­ně bez mrk­nu­tí oka zamor­du­jí!

Když v roce 1984 při­šli na obra­zov­ky legen­dár­ní Gremlins, nevě­dom­ky odstar­to­va­li vlnu fil­mů, v nichž hra­jí důle­ži­tou roli vše­mož­né potvůr­ky, kte­ré rády zabi­jí kaž­dé­ho na potká­ní. Nejvážnější kon­ku­ren­cí se jim za dva roky sta­li vesmír­ní Critters, ale málo kdo věděl, že ješ­tě před nimi se na scé­ně obje­vi­li pekel­ní Ghoulies. Bohužel však tito tvo­ro­vé divá­ky moc neza­u­ja­li a všech­ny čty­ři díly v nichž se obje­vi­li, brzy upadly v zapo­mně­ní.

Na svět je při­ve­dl zná­mý reži­sér Charles Band, kte­rý ve svém stu­diu Empire Pictures nechal vytvo­řil mimo jiné i lout­ky k fil­mu Puppet Master. Jeho fil­my nikdy nepa­t­ři­ly k žánro­vé špič­ce, ale mno­hé z nich se sta­ly beze­spo­ru neza­po­me­nu­tel­nou podí­va­nou. Proč však prá­vě Ghoulies ne? Odpověď je veli­ce jed­no­du­chá. Protože prv­ní­ho dílu se neu­jal sám Band, ale mís­to pře­ne­chal teh­dy začí­na­jí­cí­mu reži­sé­ro­vi, ale jinak skvě­lé­mu her­ci Luca Bercovici. Ten se však se svou novou rolí pří­liš nepo­pral a film si u divá­ků vel­kou obli­bu nezís­kal, pře­de­vším díky otřes­ným efek­tům a hod­ně odflák­nu­té­mu scé­ná­ři.

A kdo že to vlast­ně Ghoulies jsou? Tito tvo­ro­vé při­chá­zí rov­nou z pek­la, kde čeka­jí na něja­ké­ho bláz­na, kte­rý je za pomo­ci obřad­ných ritu­á­lů a čer­né magie povo­lá na svět. Svému páno­vi jsou vět­ši­nou věr­ní až ‘‘za hrob‘‘, ale pokud se je jejich pán poku­sí okla­mat, nebo dokon­ce zabít, tak nevá­ha­jí a rych­le vymys­lí způ­sob jak ho sejmout prv­ní. Jsou veli­ce inte­li­gent­ní a jejich nej­vět­ším plu­sem je doko­na­lé sply­nu­tí s okol­ním teré­nem. Dokáží se nepo­zo­ro­va­ně dostat téměř kde­ko­liv a násled­ně smr­tel­ně ude­řit. Jejich nej­vět­ší domé­nou je fakt, že jsou napros­to stej­ně nebez­peč­ní ať už jsou ve sku­pi­ně, nebo se na něja­kou chví­li roz­dě­lí. Tyto potvůr­ky však nema­jí chuť pořád jen zabí­jet lidi, ale pře­de­vším se u toho pořád­ně poba­vit a čas­to i na svůj účet.

Podobně jako již zmí­ně­ní Critters se sna­ží i Ghoulies divá­ka pře­de­vším poba­vit, než vystra­šit k smr­ti, což by se jim stej­ně nepo­da­ři­lo. Bohužel však v prv­ním dílu nedo­sta­li tolik pří­le­ži­tos­tí se pořád­ně uká­zat, pro­to­že celý děj fil­mu se točil pře­de­vším kolem ritu­á­lů a potvůr­ky zde nedo­sta­ly zas až tolik pro­sto­ru. Ve dru­hém díle to však byla už jiná káva. Pětice pekel­ní­ků se taj­ně dosta­ne až do malé­ho cir­ku­su, kde se usíd­lí v jakési obdo­bě domu hrů­zy. Tato nežá­dou­cí atrak­ce si brzy začne vychut­ná­vat nadr­že­né návštěv­ní­ky a počet mrtvých se brzy začne roz­růs­tat. Vraždící scé­ny se samo­zřej­mě jak jinak nesou v humor­ném sty­lu a tak o zába­vu není nou­ze. Největší grá­dy však nasta­nou tepr­ve z prů­zku­mem ostat­ních atrak­cí a kolo­to­čů. Divák si tak uži­je neza­po­me­nu­tel­né jízdy na kolo­to­či, střel­ni­ci či solid­ní scén­ku z toa­le­ty.

Později byl ješ­tě nato­če­ný i tře­tí díl, kde Ghoulies začí­na­jí i mlu­vit a násled­ně čtvr­tý díl, kte­rý se však nese v úpl­ně jiném hábi­tu, než díly pře­de­šlé a u divá­ků doce­la pro­pa­dl. Roztomilé Ghoulies zde totiž nahra­di­li jaký­si lili­pu­ti ve směš­ných kos­tý­mech.