Teprve nedávno jsem se z dlouhé chvíle odhodlal jít na tohle Rodriguezovo dílko určené prvotně pro dětské publikum a věřte, nelitoval jsem.
Když jsem byl malý, chtěl jsem být, asi jako každý kluk, popelářem a hned potom špionem. Junimu a Carmen Cortezovým se tenhle můj sen splnil, ne snad že by byly popeláři, jsou špioni. A to ne jen tak ledajací, mají úroveň 2, což znamená, že můžou, no teď zrovna nevím, ale můžou udělat spoustu věcí, o kterých si normální smrtelník nesmí nechat ani zdát. Patří do speciálního oddílu OSS, špiónské organizace v USA, do oddělení dětských špionů. V tomhle oboru jsou absolutní špičkou, jak by také nebyly, když mají rodiče a prarodiče, kteří pracovali a pracují v OSS. To už mají Juni a Carmen skoro zakódované v genech. Je tu ale konkurence, sourozenci Gigglesovi se snaží vydrápat nahoru a zastínit Cortezovi. Jejich otec se dokonce stává ředitelem OSS a tak není divu, že Juni a Carmen hrají brzy druhé housle. S tím se ale samozřejmě nechtějí jen tak smířit a proto se podvodem dostávají místo svých hlavních rivalů na extrémně nebezpečnou a důležitou misi…
Přiznávám, že první díl Spy Kids jsem neviděl a myslel jsem si, že se Rodriguez pomátl. Teď ale vidím, že se budu muset omluvit, protože Spy Kids 2 je skvělý film. Ne snad že by to byl film bez kazů, to ani omylem, ale je to tak ukrutná zábava, že vám ty kazy ani vadit nebudou, naopak, budete se jim smát a dychtivě čekat co ten blázen z Texasu natočil na další okénko. Rodriguez je fenomén, o tom není sporu, ale tady se dá přirovnat snad jedině k Cimrmanovi, protože působit v jednom filmu jako režisér, scénárista, kameraman, producent, střihač, a bůh ví co ještě, to je sousto pro téměř renesančního člověka.
Rodina Cortezových se skládá z Juniho (Daryl Sabara), Carmen (Alexa Vega), otce Gregoria (Antonio Banderas), matky Ingrid (Carla Gugino), babičky (Holland Taylor) a dědečka (Ricardo Montalban). Setkáte se tu také s pár oblíbenýmí xychty z Rodriguezových ostatních filmů, například Danny Trejem a Cheech Marinem, které jste oba mohli vidět jak v Desperadovi, tak v Od soumraku do úsvitu. Šíleného vědátora, nezbytnou to postavu v každém bijáku o agentech si tu střihl Steve Buscemi a je zbytečné dodávat, že skvěle.
Příběh je úplně zcestný, děravý jako řešeto, ale to je úplně jedno, protože tady je povoleno úplně všechno. Všeuměl Rodriguez si prostě udělal radost a natočil něco, z čeho prýští nápady na všechny strany a když si nedáte pozor, tak půjdete z kina postříkaní od hlavy až k patě. Ne snad oněmi nápady, ale smíchy byste se mohli polít coca-colou, nebo možná i …, no to asi ne, ale kdo ví. Prostě všechno je tu bráno s nadsázkou a když se tomu podřídíte, tak se spolu s hlavními hrdiny vyřádíte do sytosti. Vypočítávat jak se povedla hudba, střih, režie, kamera je u tohohle filmu úplně zbytečné, protože toho všeho si v záplavě čiročiré zábavy ani nestačíte povšimnout.
Jak vidíte, já byl tímhle dílkem naprosto konsternován a z křesla jsem se zvedal s křečí v koutcích. Takhle jsem se už dlouho nesmál a doporučuji vám tenhle film až si budete chtít zlepšit náladu, protože je to prostě nářez a kopec zábavy k tomu.
