Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Máte rádi Star Trek? Nemyslím tím zbožňování jednotlivých hrdinů, přeměňování bytu na jednu z palub vesmírné lodi, nadávání náhodným ošklivým kolemjdoucím do Ferengů, ba ani nacvičování před zrcadlem zvedání jednoho obočí nebo pohybu ruky a povelu Vpřed! Mám na mysli zdravý vztah, žádné šílení nad Kirkovým příčeskem.
Pokud se chcete podívat po USS Enterprise, hodit si řeč s Picardem, sáhnout na nějaký ten phaser, rozveselit zeleným slizem nepřátel pár chodeb kdesi v dalekém vesmíru, kterému se každá rozumná lidská noha vyhne, zachránit několik životů a po službě si lehce zaflirtovat, to vše za hezkého hudebního doprovodu s množstvím animací, tak se nabízí slušná volba v podobě Star Trek: Elite Force 2.
Povíme si něco k příběhu! Převtělíte se do těla Alexe Munroa, který byl kdysi velitelem elitního zásahového Hazard týmu na Voyageru, jenž se úspěšně vrátil z Delta kvadrantu. Časy se mění, po chvilkovém odpočinku, několika proslovech a jiných naprosto bezvýznamných drobnostech, jež utvářejí celý náš život, se dozvíte, že starý Hazard Team je rozpuštěn a všichni jeho členové jsou převeleni na jiné pozice. Z úst kancelářské krysky si vyslechnete několik poznámek, za které by si zasloužila dostat jednu do svých drzých dentes, avšak mezi odchodem do civilu a službou ve funkci instruktora na Hvězdné akademii, zvolíte Akademii.
Jste zkušený důstojník, kterého je na tuhle práci škoda, no a pak je tu vaše karma - všimne si vás legendární kapitán Jean-Luc Picard (jak už je dobrým zvykem, dabovaný televizním představitelem) a nabídne službu na neméně legendární Enterprise. Copak asi uděláte? Správně! Poděkujete. Brnknete pár starým přátelům z Voyageru a sestavíte si vlastní tým. S ním se po zbytek hry vydáváte na četné výsadky a průzkumné mise.
Přestože je ST: EF 2 vlastně lineární střílečkou, je zde náznak děje, kdy nejprve řešíte jednu záhadu, později zjistíte, že něco musí být v pozadí toho všeho, až nakonec budete tušit jak, ale ne kdo a proč. Do děje zachraň hodné, zlikviduj zlé, je zasazena další příběhová linie. Půjde o váš soukromý život a že tohle bude hezká starost, mohu slíbit. Nic převratného, ale přesto dokáže příběh zaujmout.
Pokud jde o zbraně, na jejich nedostatek se nejde stěžovat. Budou různých tvarů a barev. Máme tu phaser, který je většinou dobrý tak na rozdělání táboráku (často však bude nejlepším přítelem, jelikož má vlastní energetický zdroj a nemusí se do/nabíjet), federační pušku, jakousi „brokovnici“, ostřelovací pušku (hodně dobrá, ale bohužel se dlouho nabíjí a střílí jen jednu ránu), rotační kulomet (plýtváni náboji, zato na velkého nepřítele opravdu platí), attrexianskou plasmovou pušku (je fajn a dost ji budete používat), pak granátomet (zase na skupinky nepřátel) a ještě něco se také najde.
Dobíjíte je buď získáváním zásobníků s náboji nebo plazmou. Zajímavým zpestřením je trikorder, s jehož pomocí zjistíte strukturální integritu různých povrchů, laserové pasti nebo třeba zdroj unikajícího plynu. Též se uplatní při logických hádankách, ale nebojte se o mozkové závity, půjde o sinusoidy, které máte upravovat podle daného vzoru 1:1 a spojování el. obvodů, i kdyby to nešlo hned, po pár zkratech objevíte správný postup.
Umělá inteligence nepřátel je sympaticky různorodá, i když může místy vznikat dojem, že ti chytřejší se vám odmítají během celé hry ukazovat, a tak posílají své jednodušší spolubojovníky. Autoři nicméně zvolili chvályhodný přístup inteligentního rozmísťování nepřátel v rozumném počtu (sem tam umístí záludnou střílnu, někdy je útočníků několik vln, jindy se objevují sporadicky), takže hra působí přece jen vyrovnaně. Pokud jde o různé rasy, setkáme se zde s lidmi (velké překvapení), Klingony, Romulany, Ferengy, Attrexiany, Idrylly, velmi nepřátelskými mutanty (a to jak pozemními, tak létajícími).
Bohužel hra nenabízí dostatek volného prostoru pro samotného hráče. Jste vedeni za ručičku, a nemůžete se ztratit, nemůžete odbočit, musíte stále kupředu. Většinou veškerou práci děláte vy. Vy musíte krýt kolegu při otevíráni zámků nebo jste to právě vy, kdo čirou náhodou má k nějakému vypínači nejkratší cestu. Někdy v průběhu mise odpadnou členové týmu a musíte ji dodělávat bez pomocí. Vlastně se mi nestalo, že by někdo z mého týmu zemřel při vykonáváni služebních povinností, pokud byl někdo zraněn nebo i exnul, tenhle osud pro něj uchystal zákeřný programátor. Je opravdu smutné, že nemůžete objekty obcházet, nebo se vydat k cíli jinou cestou, musíte po předem vytyčené trase.
Není třeba dodávat, že po vaší smrti hra končí, takže se poohlédněte po uložené pozici. Hra nabízí „quick save“, i normální uložení pod libovolným jménem. Také umí na konci vypisovat percentuální úspěšnost vaší střelby a počet vystřelených rán.
Nedá mi to, a musím vychválit prostředí, kde se budete pohybovat. Často půjde o vnitřky lodí, které vypadají skvostně (pokud máte dost času si je prohlížet), nesmějí chybět výzkumné stanice a povrchy planet. Stane se i to, že se juknete se do jeskyně, přičichnete ke kytičkám a smočíte tlapky v potoce, to vše za lahodného znění laserových paprsků nepřátel. No a jedním z nejpovedenějších momentů ve hře je souboj na trupu Enterprise ve vesmíru. Prostředí se čile střídají, a tak vás hraní rozhodně neomrzí kvůli jednotvárnosti lokací.
Star Trek: EF 2 se řadí mezi FPS a běží na Quake III enginu, což jí ovšem neubírá na kráse a nejste-li rozmazleni nejnovějšími hrami a nemáte-li laťku, pod kterou nejdete, tuhle skutečnost jistě velkoryse přehlednete. Vlastně není co přehlížet, hra vypadá dobře.
Hudba by neměla nikoho urazit, fanoušky seriálu, řekl bych, potěší víc, ale pokud jste seriálem nezasaženi, stejně zklamáni nebudete. Nastavení ovládání dle mého názoru patří mezi typ „user friendly“, takže se nemusíte přizpůsobovat vy, vše se dá změnit dle vlastních přání. Jinak se jedná o klasickou kombinaci klávesnice + myš.
V podstatě jde o pokračování Star Trek: Voyager Elite Force, který jsem ovšem žel Bohu nehrál (pokud nepočítám demo), tedy nemohu soudit, zda je dvojka něco víc, nebo jen nastavovanou kaší. I kdyby platila druhá možnost, přiznám se, že mi chutnala, ale bohužel jako všechno dobré - rychle zmizela. Star Trek: Elite Force 2 je hrou na pár dnů, kdy se posadíte před elektronického miláčka, zastřílíte si, necháte se unést příběhem a podíváte se na několik pěkných filmečků. Věru škoda, že je tak krátká, na druhou stranu, pokud by příběh zůstal stejný, tak by šla prodloužit jen za cenu dalších „vyhlazovacích“ pasáží, to by už nebylo zajímavé.
Pokud stojíte o delší ST zážitek, nezbývá než sáhnout po některé z kvalitnějších knih ze světa ST: J. Blish Star Trek (Příběhy kosmické lodi Enterprise), J. Blish a J. A. Laurencová Star Trek Klasické příběhy kniha 1+2, Jean Lorrach Vraždy ve vulkánské akademii, Diane Duane Doktorovy rozkazy, J. M. Dillard Nejzazší hranice nebo perfektní Imzhadi od P.Davida či Vendetta. (Tady si ale dovolím poznámku: jestliže skutečně nacházíte zálibu v ST, tak se, prosím, vyhněte knihám jako Loď duchů či Strážci míru, ani takový Boj o moc od Howarda Weinsteina mít nemusíte, celkově o nic nepřijdete).
Název : Star Trek: Elite Force 2
Žánr : FPS
Výrobce : Ritual Entertainment
Vydáno : 2003
Min. konfigurace : CPU 600, 128 MB RAM
Multiplayer : ano
(4,91 z 5)