Star Trek: Elite Force 2

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Máte rádi Star Trek? Nemyslím tím zbož­ňo­vá­ní jed­not­li­vých hrdi­nů, pře­mě­ňo­vá­ní bytu na jed­nu z palub vesmír­né lodi, nadá­vá­ní náhod­ným ošk­li­vým kolemjdou­cím do Ferengů, ba ani nacvi­čo­vá­ní před zrca­dlem zve­dá­ní jed­no­ho obo­čí nebo pohy­bu ruky a pove­lu Vpřed! Mám na mys­li zdra­vý vztah, žád­né šíle­ní nad Kirkovým pří­čes­kem.

Pokud se chce­te podí­vat po USS Enterprise, hodit si řeč s Picardem, sáh­nout na něja­ký ten pha­ser, roz­ve­se­lit zele­ným sli­zem nepřá­tel pár cho­deb kde­si v dale­kém vesmí­ru, kte­ré­mu se kaž­dá rozum­ná lid­ská noha vyhne, zachrá­nit něko­lik živo­tů a po služ­bě si lehce zaflir­to­vat, to vše za hez­ké­ho hudeb­ní­ho dopro­vo­du s množ­stvím ani­ma­cí, tak se nabí­zí sluš­ná vol­ba v podo­bě Star Trek: Elite Force 2.

Povíme  si něco k pří­bě­hu! Převtělíte se do těla Alexe Munroa, kte­rý byl kdy­si veli­te­lem elit­ní­ho zása­ho­vé­ho Hazard týmu na Voyageru, jenž se úspěš­ně vrá­til z Delta kvad­ran­tu. Časy se mění, po chvil­ko­vém odpo­čin­ku, něko­li­ka pro­slo­vech a jiných napros­to bez­vý­znam­ných drob­nos­tech, jež utvá­ře­jí celý náš život, se dozví­te, že sta­rý Hazard Team je roz­puš­těn a všich­ni jeho čle­no­vé jsou pře­ve­le­ni na jiné pozi­ce. Z úst kan­ce­lář­ské krys­ky si vyslech­ne­te něko­lik pozná­mek, za kte­ré by si zaslou­ži­la dostat jed­nu do svých drzých den­tes, avšak mezi odcho­dem do civi­lu a služ­bou ve funk­ci instruk­to­ra na Hvězdné aka­de­mii, zvo­lí­te Akademii.

Jste zku­še­ný důstoj­ník, kte­ré­ho je na tuhle prá­ci ško­da, no a pak je tu vaše kar­ma - všim­ne si vás legen­dár­ní kapi­tán Jean-Luc Picard (jak už je dob­rým zvy­kem, dabo­va­ný tele­viz­ním před­sta­vi­te­lem) a nabíd­ne služ­bu na nemé­ně legen­dár­ní Enterprise. Copak asi udě­lá­te? Správně! Poděkujete. Brnknete pár sta­rým přá­te­lům z Voyageru a sesta­ví­te si vlast­ní tým. S ním se po zby­tek hry vydá­vá­te na čet­né výsad­ky a prů­zkum­né mise. 

Přestože je ST: EF 2 vlast­ně line­ár­ní stří­leč­kou, je zde náznak děje, kdy nej­pr­ve řeší­te jed­nu záha­du, poz­dě­ji zjis­tí­te, že něco musí být v poza­dí toho vše­ho, až nako­nec bude­te tušit jak, ale ne kdo a proč. Do děje zachraň hod­né, zlik­vi­duj zlé, je zasa­ze­na dal­ší pří­bě­ho­vá linie. Půjde o váš sou­kro­mý život a že tohle bude hezká sta­rost, mohu slí­bit. Nic pře­vrat­né­ho, ale přes­to doká­že pří­běh zaujmout.

Pokud jde o zbra­ně, na jejich nedo­sta­tek se nejde stě­žo­vat. Budou růz­ných tva­rů a barev. Máme tu pha­ser, kte­rý je vět­ši­nou dob­rý tak na roz­dě­lá­ní tábo­rá­ku (čas­to však bude nej­lep­ším pří­te­lem, jeli­kož má vlast­ní ener­ge­tic­ký zdroj a nemu­sí se do/nabíjet), fede­rač­ní puš­ku, jakousi „bro­kov­ni­ci“, ostře­lo­va­cí puš­ku (hod­ně dob­rá, ale bohu­žel se dlou­ho nabí­jí a stří­lí jen jed­nu ránu), rotač­ní kulo­met (plýtvá­ni nábo­ji, zato na vel­ké­ho nepří­te­le oprav­du pla­tí), attrexi­an­skou plasmo­vou puš­ku (je fajn a dost ji bude­te pou­ží­vat), pak gra­ná­to­met (zase na sku­pin­ky nepřá­tel) a ješ­tě něco se také najde.

Dobíjíte je buď zís­ká­vá­ním zásob­ní­ků s nábo­ji nebo plazmou. Zajímavým zpes­t­ře­ním je tri­kor­der, s jehož pomo­cí zjis­tí­te struk­tu­rál­ní inte­gri­tu růz­ných povrchů, lase­ro­vé pas­ti nebo tře­ba zdroj uni­ka­jí­cí­ho ply­nu. Též se uplat­ní při logic­kých hádan­kách, ale neboj­te se o mozko­vé závi­ty, půjde o sinu­so­i­dy, kte­ré máte upra­vo­vat pod­le dané­ho vzo­ru 1:1 a spo­jo­vá­ní el. obvo­dů, i kdy­by to nešlo hned, po pár zkra­tech obje­ví­te správ­ný postup.

Umělá inte­li­gen­ce nepřá­tel je sym­pa­tic­ky růz­no­ro­dá, i když může mís­ty vzni­kat dojem, že ti chytřej­ší se vám odmí­ta­jí během celé hry uka­zo­vat, a tak posí­la­jí své jed­no­duš­ší spo­lu­bo­jov­ní­ky. Autoři nicmé­ně zvo­li­li chvá­ly­hod­ný pří­stup inte­li­gent­ní­ho roz­mís­ťo­vá­ní nepřá­tel v rozum­ném počtu (sem tam umís­tí zálud­nou stříl­nu, někdy je útoč­ní­ků něko­lik vln, jin­dy se obje­vu­jí spo­ra­dic­ky), tak­že hra půso­bí pře­ce jen vyrov­na­ně. Pokud jde o růz­né rasy, setká­me se zde s lid­mi (vel­ké pře­kva­pe­ní), Klingony, Romulany, Ferengy, Attrexiany, Idrylly, vel­mi nepřá­tel­ský­mi mutan­ty (a to jak pozem­ní­mi, tak léta­jí­cí­mi).

Bohužel hra nena­bí­zí dosta­tek vol­né­ho pro­sto­ru pro samot­né­ho hrá­če. Jste vede­ni za ručič­ku, a nemů­že­te se ztra­tit, nemů­že­te odbo­čit, musí­te stá­le kupře­du. Většinou veš­ke­rou prá­ci dělá­te vy. Vy musí­te krýt kole­gu při ote­ví­rá­ni zám­ků nebo jste to prá­vě vy, kdo čirou náho­dou má k něja­ké­mu vypí­na­či nej­krat­ší ces­tu. Někdy v prů­bě­hu mise odpad­nou čle­no­vé týmu a musí­te ji dodě­lá­vat bez pomo­cí. Vlastně se mi nesta­lo, že by někdo z mého týmu zemřel při vyko­ná­vá­ni slu­žeb­ních povin­nos­tí, pokud byl někdo zra­něn nebo i exnul, tenhle osud pro něj uchys­tal zákeř­ný pro­gra­má­tor. Je oprav­du smut­né, že nemů­že­te objek­ty obchá­zet, nebo se vydat k cíli jinou ces­tou, musí­te po pře­dem vyty­če­né tra­se.

Není tře­ba dodá­vat, že po vaší smr­ti hra kon­čí, tak­že se poo­hléd­ně­te po ulo­že­né pozi­ci. Hra nabí­zí „quick save“, i nor­mál­ní ulo­že­ní pod libo­vol­ným jmé­nem. Také umí na kon­ci vypi­so­vat per­cen­tu­ál­ní úspěš­nost vaší střel­by a počet vystře­le­ných rán.

Nedá mi to, a musím vychvá­lit pro­stře­dí, kde se bude­te pohy­bo­vat. Často půjde o vnitř­ky lodí, kte­ré vypa­da­jí skvost­ně (pokud máte dost času si je pro­hlí­žet), nesmě­jí chy­bět výzkum­né sta­ni­ce a povrchy pla­net. Stane se i to, že se juk­ne­te se do jes­ky­ně, při­čich­ne­te ke kytič­kám a smo­čí­te tlap­ky v poto­ce, to vše za lahod­né­ho zně­ní lase­ro­vých paprs­ků nepřá­tel. No a jed­ním z nej­po­ve­de­něj­ších momen­tů ve hře je sou­boj na tru­pu Enterprise ve vesmí­ru. Prostředí se čile stří­da­jí, a tak vás hra­ní roz­hod­ně neo­mr­zí kvů­li jed­no­tvár­nos­ti loka­cí.

Star Trek: EF 2 se řadí mezi FPS a běží na Quake III engi­nu, což jí ovšem neu­bí­rá na krá­se a nejste-li roz­maz­le­ni nej­no­věj­ší­mi hra­mi a nemáte-li lať­ku, pod kte­rou nejde­te, tuhle sku­teč­nost jis­tě vel­ko­ry­se pře­hled­ne­te. Vlastně není co pře­hlí­žet, hra vypa­dá dob­ře.

Hudba by nemě­la niko­ho ura­zit, fanouš­ky seri­á­lu, řekl bych, potě­ší víc, ale pokud jste seri­á­lem neza­sa­že­ni, stej­ně zkla­má­ni nebu­de­te. Nastavení ovlá­dá­ní dle mého názo­ru pat­ří mezi typ „user fri­en­dly“, tak­že se nemu­sí­te při­způ­so­bo­vat vy, vše se dá změ­nit dle vlast­ních přá­ní. Jinak se jed­ná o kla­sic­kou kom­bi­na­ci klá­ves­ni­ce + myš.

V pod­sta­tě jde o pokra­čo­vá­ní Star Trek: Voyager Elite Force, kte­rý jsem ovšem žel Bohu nehrál (pokud nepo­čí­tám demo), tedy nemo­hu sou­dit, zda je dvoj­ka něco víc, nebo jen nasta­vo­va­nou kaší. I kdy­by pla­ti­la dru­há mož­nost, při­znám se, že mi chut­na­la, ale bohu­žel jako všech­no dob­ré - rych­le zmi­ze­la. Star Trek: Elite Force 2 je hrou na pár dnů, kdy se posa­dí­te před elek­tro­nic­ké­ho miláč­ka, zastří­lí­te si, nechá­te se unést pří­bě­hem a podí­vá­te se na něko­lik pěk­ných fil­meč­ků. Věru ško­da, že je tak krát­ká, na dru­hou stra­nu, pokud by pří­běh zůstal stej­ný, tak by šla pro­dlou­žit jen za cenu dal­ších „vyhla­zo­va­cích“ pasá­ží, to by už neby­lo zají­ma­vé.

Pokud sto­jí­te o del­ší ST záži­tek, nezbý­vá než sáh­nout po někte­ré z kva­lit­něj­ších knih ze svě­ta ST: J. Blish Star Trek (Příběhy kos­mic­ké lodi Enterprise), J. Blish a J. A. Laurencová Star Trek Klasické pří­běhy kni­ha 1+2, Jean Lorrach Vraždy ve vul­kán­ské aka­de­mii, Diane Duane Doktorovy roz­ka­zy, J. M. Dillard Nejzazší hra­ni­ce nebo per­fekt­ní Imzhadi od P.Davida či Vendetta. (Tady si ale dovo­lím poznám­ku: jestli­že sku­teč­ně nachá­zí­te záli­bu v ST, tak se, pro­sím, vyhně­te kni­hám jako Loď duchů či Strážci míru, ani tako­vý Boj o moc od Howarda Weinsteina mít nemu­sí­te, cel­ko­vě o nic nepři­jde­te).

Název : Star Trek: Elite Force 2

Žánr : FPS

Výrobce : Ritual Entertainment

Vydáno : 2003

Min. kon­fi­gu­ra­ce : CPU 600, 128 MB RAM

Multiplayer : ano