Šťastní lidé čtou a pijou kávu - Agnes Martin Lugand

Pulty knih­kup­ců posled­ní dobou zapl­ňu­je kni­ha, kte­rá svým názvem láká všech­ny milov­ní­ky lite­ra­tu­ry a také dob­ré kávy. Pojďme se spo­leč­ně podí­vat, jaká kni­ha Šťastní lidé čtou a pijou kávu doo­prav­dy je.

Život Diane je jako z pohád­ky. Za man­že­la má muže svých snů, se kte­rým spo­leč­ně vycho­vá­va­jí kou­zel­nou dcer­ku. Jako třeš­nič­ku na dor­tu vede upro­střed Paříže lite­rár­ní kavár­nu. Stačí pou­há minu­ta a všech­no je rázem jinak. Při auto­ne­ho­dě Diane při­jde o oba své milo­va­né a ztra­tí pev­nou půdu pod noha­ma. Po roce v hlu­bo­kých depre­sích pocí­tí nutká­ní se zno­vu posta­vit na vlast­ní nohy. V Paříži najed­nou nemá stá­ní a žene jí tou­ha odces­to­vat do dale­ké­ho Irska, mís­ta, kam se vždy chtěl podí­vat její man­žel. Podaří se jí na tom­to nehos­tin­ném mís­tě zno­vu najít sama sebe?

Z počát­ku kni­ha vůbec neod­po­ví­dá pozi­tiv­ně nala­dě­né obál­ce. Pití kávy a spo­ko­je­né čte­ní knih v Paříži u Eiffelovy věže bychom v kni­ze hle­da­li mar­ně. Postava Diane je věč­ně sklí­če­ná a svou život­ní depre­si a bez­na­děj snad­no pře­ne­se i na čte­ná­ře. Jediné povzbu­ze­ní se čte­ná­ři v kni­ze dosta­ne od její­ho gay pří­te­le, jež bere život s oprav­do­vým nad­hle­dem. Snaží se zno­vu do živo­ta vtáh­nout i Diane, ta se ale zuby neh­ty brá­ní jakým­ko­liv jeho poku­sům. Přes jeho pro­tes­ty se sama vydá­vá začít nový život. Naštěstí odjezd do Irska, země deš­tě a sych­ra­vé­ho poča­sí v ní roz­d­mý­chá jis­křič­ku živo­ta. Tamější lidé oplý­va­jí srdeč­nos­tí i k nově při­stě­ho­va­lé Diane. Ačkoliv se nechce niko­mu svě­řo­vat s důvo­dem, kte­rý ji při­vál až z Paříže, sna­ží se jí v novém začát­ku pomá­hat. Jediným trnem v oku je jí Edward, muž, kte­ré­mu pat­ří její irské byd­le­ní. Když se set­ka­jí dvě tyto věč­ně nega­tiv­ně nala­dě­né posta­vy, skon­čí to téměř vždy kata­stro­fou. Plameny, kte­ré kolem sebe navzá­jem chr­lí v nich však zažeh­nou spo­leč­nou lás­ku. Na malič­kou chví­li se snad zdá, že by Diane moh­la být zno­vu šťast­ná. Osud jí ale do vín­ku nena­dě­lil jen hap­pyend.

Ačkoliv kni­ha není pří­liš čte­nář­sky nároč­ná, je vel­mi čti­vá a nená­pad­nou for­mou nám sdě­lu­je život­ní posel­ství, že i za vlast­ní štěs­tí člo­věk mnoh­dy musí hod­ně bojo­vat, mož­ná se i vydat do jiné země.