La Cara oculta je pozoruhodným filmem režiséra Andrése Baize, který toho na svém kontě zrovna moc nemá. O to více tento snímek vynikne, neboť já osobně jsem od tohoto díla neměl pražádná očekávání a nakonec jsem byl velmi (podtrženo), velmi překvapen (a to, prosím, pozitivně).
Dirigent Adrian je velmi úspěšný umělec, má i půvabnou přítelkyni Belen, jejich vztah však po čase dostane jisté menší trhliny. Následkem toho Belen jednoho dne zmizí, na rozloučenou nechá Adrianovi pouze několik vteřin videa natočeného na fotoaparátu, „jdu pryč, nehledej mě.“ Adrian je pochopitelně zdrcen, ale brzy poté si nachází novou přítelkyni - Fabianu. Ta vždy toužila po bohatém a úspěšném partnerovi.
Ano, úvod filmu (cca prvních 30 minut) vypadá skoro jako vystřižený z růžové knihovny, nicméně to je jen příprava dobrého „podhoubí“ pro následující zajímavé dějové zvraty. Příběh a podivná, místy velmi mrazivá atmosféra, jsou největší atributy tohoto díla a vyzrazovat je lidem by byl čin velmi nechválihodný. V podstatě se jedná o komorní drama s prvky thrilleru. Na csfd je film veden i pod kategorií horor, nicméně já osobně bych jej tam nezařadil. Jistě, je tam několik momentů, kdy člověk snad raději schová hlavu pod polštář, ale celkové vyznění filmu rozhodně není hororové. Je to v zásadě příběh o lásce a zradě, jen zasazený do velmi zajímavých a nečekaných okolností.
Ale působivý je velmi. Jen matně vzpomínám, kdy jsem v poslední době viděl něco tak dobrého.
Asi už dlouho ne.
