Krvavá nevěsta: Hra začíná - Návrat Samary Weaving k satanistům

Zdroj: Searchlight Pictures

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Chvíli poté, co pře­ži­la napa­de­ní rodi­ny Le Domas, Grace (Samara Weaving) zjis­tí, že postou­pi­la do dal­ší úrov­ně této noč­ní můry a ten­to­krát má po boku svou odci­ze­nou sest­ru Faith (Kathryn Newton). Grace má jedi­nou šan­ci pře­žít, zachrá­nit svou sest­ru a zís­kat trůn Rady, kte­rá ovlá­dá svět. Čtyři sou­pe­ří­cí rodi­ny ji pro­ná­sle­du­jí, aby zís­ka­ly trůn, a ten, kdo zví­tě­zí, bude vlád­nout všem...

Sequely to mají čas­to těž­ké. Diváci i stu­dio od nich oče­ká­va­jí, že budou vět­ší, ambi­ci­óz­něj­ší a záro­veň se mini­mál­ně vyrov­na­jí kva­li­tě jed­nič­ky. První Krvavá nevěsta/Ready or Not sice nikdy nemí­ři­la do zla­té­ho fon­du kine­ma­to­gra­fie, ale za těch sedm let se z ní sta­la solid­ní kul­tov­ka, kte­rá mimo jiné před­sta­vi­la šir­ší­mu pub­li­ku Samaru Weaving. Režisérská dvo­ji­ce Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett mezi­tím stih­la nato­čit pátý a šes­tý Vřískot a před dvě­ma lety i Abigail, kte­rou mno­zí vní­ma­li jako v pod­sta­tě vam­pýr­skou ver­zi Krvavé nevěs­ty. Teď se vra­ce­jí k původ­ní lát­ce s pokra­čo­vá­ním. Samara Weaving se vra­cí do role Grace, ten­to­krát po jejím boku sto­jí Kathryn Newton, Elijah Wood, Sarah Michelle Gellar a dokon­ce David Cronenberg. Sequel poté dělá přes­ně to, co se od něj čeká – roz­ši­řu­je myto­lo­gii, při­dá­vá nové posta­vy i moti­vy a díky vyš­ší­mu roz­počtu (14 mili­o­nů opro­ti původ­ním 6) půso­bí o něco vel­ko­le­pě­ji. Bohužel se ale zdá, že scé­nář Guye Busicka a R. Christophera Murphyho vzni­kl tro­chu na kole­ně.

Příběh nava­zu­je pří­mo tam, kde jed­nič­ka skon­či­la. Grace sice těs­ně pře­ži­la a zni­či­la rodi­nu Le Domasů, ale její pří­běh o sata­nis­tic­ké rodi­ně a Le Bailovi (Satanovi) jí nikdo nevě­ří – dokon­ce ani vlast­ní sest­ra Faith (Kathryn Newton). Brzy se ale uká­že, že Le Domasovi byli pou­ze jed­nou ze šes­ti rodin, kte­ré uctí­va­jí ďáb­la. Všechny tyto rody tvo­ří tajem­nou Radu, v jejímž čele sto­jí umí­ra­jí­cí Chester Danforth (David Cronenberg). Tyto rodi­ny mají obrov­ský vliv – ilu­stru­je to scé­na, kdy Chester jed­ním tele­fo­ná­tem zasta­ví váleč­ný kon­flikt. Nyní je potře­ba najít nástup­ce Chestera, kte­rý se nachá­zí na smr­tel­né poste­li. A i o této pozi­ci roz­hod­ne tra­dič­ní „hra“. Tentokrát se jí musí zúčast­nit nejen Grace, ale nově i její sest­ra Faith. Pravidla se roz­ši­řu­jí, sáz­ka je vyš­ší a pře­ži­tí ješ­tě o pozná­ní těž­ší.

Opět tu máme kla­sic­kou honě­nou, časo­vý limit, pod­ce­ňo­vá­ní hlav­ní hrdin­ky ze stra­ny anta­go­nis­tů a samo­zřej­mě spous­tu krve. Sequelové „zvět­šo­vá­ní vše­ho“ je tu dota­že­né takřka k doko­na­los­ti. Scénář občas nabíd­ne zají­ma­vý nápad – napří­klad že lov­ci mohou pou­ží­vat jen zbra­ně odpo­ví­da­jí­cí době, kdy se jejich rodi­na upsa­la Satanovi. Bohužel se z vět­ši­ny tako­vých moti­vů nako­nec moc nevy­u­ži­je a film jako celek pře­kva­pe­ní pří­liš nepři­ná­ší. Chybí tu také něja­ká oprav­du kom­plex­něj­ší posta­va, jako byl v jed­nič­ce Daniel (Adam Brody). Noví pro­tiv­ní­ci jsou vět­ši­nou jed­no­roz­měr­ní psy­cho­pa­tič­tí sata­nis­té, kte­ří navíc muse­jí být dost neschop­ní, aby film vůbec mohl trvat celých 90 minut. Z herec­ké­ho obsa­ze­ní nej­ví­ce baví Elijah Wood v roli „Právníka“ – mode­rá­to­ra celé hry. Užívá si kaž­dé ges­to a je jas­ně nej­zá­bav­něj­ší novou posta­vou. Ostatní (Shawn Hatosy, Sarah Michelle Gellar, Néstor Carbonell, Kevin Durand) dostá­va­jí poměr­ně málo pro­sto­ru a jejich výko­ny zůstá­va­jí spíš na úrov­ni solid­ní­ho řemes­la.

Pravidla se opět vysvět­lu­jí za pocho­du a sce­náris­té je občas upra­vu­jí tak, aby vyho­vo­va­la ději. Divák tak poměr­ně rych­le tuší, kam se pří­běh bude ubí­rat. Druhá Krvavá nevěs­ta bohu­žel není film, kte­rý by byl o dva kro­ky před vámi, a snad­no se dosta­ví pocit, že tenhle sequel svět zase tolik nepo­tře­bo­val. Přesto pořád fun­gu­je jako sluš­ný horo­ro­vý výplach. Bettinelli-Olpin a Gillett mají bru­ta­li­tu a čer­ný humor pořád dob­ře v ruce. Satirický poten­ci­ál na téma sata­nis­tů zůstá­vá spíš nevy­u­ži­tý, ale aspoň se tu občas mih­ne něja­ký kre­a­tiv­ní nápad, kte­rý ospra­vedl­ňu­je návrat k této lát­ce.

Film se netvá­ří, že je něčím víc než béč­ko­vou zába­vou, a prá­vě pro­to mu spous­ta lidí odpus­tí jeho nedo­stat­ky. Zabíjení už není tak nápa­di­té jako v jed­nič­ce a Grace se z ní nestá­vá akč­ní hrdin­ka, kte­rá by se pro­se­ká­va­la nepřá­te­li. Její vztah se sestrou půso­bí tro­chu nedo­ta­že­ně a zby­teč­ně. Finále je sice před­ví­da­tel­né, ale fun­gu­je a zdán­li­vě uza­ví­rá mož­nost dal­ší­ho pokra­čo­vá­ní. I když v Hollywoodu jsme už vidě­li, že podob­ná slo­va na kon­ci jed­nič­ky čas­to nic nezna­me­na­jí. Dalším pro­jek­tem dvo­ji­ce Bettinelli-Olpin a Gillett má být čtvr­tá Mumie s Brendanem Fraserem. A to je vlast­ně dob­rá zprá­va – mají šan­ci nato­čit něco tro­chu jiné­ho a popr­vé také něco s deví­ti­míst­ným roz­poč­tem. I když se u Krvavé nevěs­ty 2 šet­ři­lo na výraz­něj­ší vizu­ál­ní kre­a­ti­vi­tě, pořád jde o solid­ní žánro­vou zába­vu, kte­rou si fanouš­ci prv­ní­ho dílu prav­dě­po­dob­ně uži­jí. Fanoušci prv­ní­ho fil­mu by nicmé­ně měli pro své vlast­ní štěs­tí zten­čit svá oče­ká­vá­ní.

Krvavá nevěs­ta: Hra začí­ná jas­ně uka­zu­je, jak těž­ké je navá­zat na prv­ní film. Film se sna­ží roz­ší­řit myto­lo­gii, při­dá­vá nové posta­vy i vět­ší roz­po­čet, ale záro­veň rych­le odha­lu­je, že kouz­lo pře­kva­pe­ní a napě­tí z prv­ní­ho dílu se jen těž­ko opa­ku­je. Samara Weaving se vra­cí do hlav­ní role a ten­to­krát ji dopl­ňu­je solid­ní herec­ké obsa­ze­ní, včet­ně Elijaha Wooda a Sarah Michelle Gellar. Bohužel vět­ši­na nových postav zůstá­vá spíš barev­nou kuli­sou než sku­teč­ně zají­ma­vý­mi akté­ry s vlast­ním pří­bě­hem. Režisérská dvo­ji­ce Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett opět potvr­zu­je svůj typic­ký ruko­pis – bru­tál­ní nási­lí, čer­ný humor a něko­lik sty­lo­vých momen­tů mají pořád v malíč­ku. Problém je, že vět­ši­na kre­a­tiv­ních nápa­dů se obje­ví jen na chví­li a nesta­čí se pořád­ně roz­vi­nout. Pro fanouš­ky horo­ru a pře­de­vším prv­ní­ho dílu jde nicmé­ně o pří­jem­ný, i když dost před­ví­da­tel­ný žán­ro­vý výplach. Je to sequel, kte­rý svět asi nut­ně nepo­tře­bo­val, ale přes­to nabí­zí sluš­nou por­ci zába­vy a hlav­ně doka­zu­je, že Bettinelli-Olpin a Gillett si svůj hra­vý a drs­ný styl zacho­vá­va­jí i při vět­ších pro­jek­tech...

Verdikt: 60%