Vicky Cristina Barcelona

Woody Allen pokra­ču­je ve svém puto­vá­ní po Evropě. Tentokrát se ze sych­ra­vé­ho Londýna, kte­rý úpl­ně ponou­ká k tem­ným lid­ským dra­ma­tům, pře­su­nul do pro­slu­ně­né Barcelony, aby nám v leh­kém kome­di­ál­ním duchu vyprá­věl pří­běh tří roz­díl­ných žen a jed­no­ho vskut­ku zají­ma­vé­ho muže.
Woody Allen je jeden z nej­plod­něj­ších tvůr­ců fil­mo­vé­ho svě­ta, ve svých 73 letech stá­le dodr­žu­je před desít­ka­mi let nasa­ze­né ďábel­ské tem­po, totiž pro­duk­ci jed­no­ho celo­ve­čer­ní­ho fil­mu roč­ně. Je to o to obdi­vu­hod­něj­ší, že Allen fil­my nejen reží­ru­je, ale záro­veň si je sám píše. Nezřídka v nich také hrál hlav­ní úlo­hy, ale to o jeho tvor­bě z posled­ních let už nepla­tí. Allen se sice stá­hl za kame­ru, avšak jeho scé­náris­tic­ký a režij­ní ruko­pis je nadá­le jas­ně roz­po­zna­tel­ný. Nejnovějším pří­růst­kem do jeho žánro­vě roz­ma­ni­té tvor­by je leh­če­ji ladě­ný prázd­ni­no­vý pří­běh, kte­rý se ze vše­ho nej­víc zdá být kome­dií.

Hlavní hrdin­ky sním­ku, jak už název napo­ví­dá, jsou tři – Vicky, Cristina a Barcelona. Vicky a Cristina jsou kama­rád­ky, Američanky, kte­ré se roz­hod­nou strá­vit léto ve Španělsku. Rozdílnější pří­tel­ky­ně bys­te asi těž­ko hle­da­li, Vicky je prag­ma­tic­ká, raci­o­nál­ní a stá­le sto­jí noha­ma pev­ně na zemi, Cristina usi­lu­je o nezá­vis­lost v růz­ných bizard­ních podo­bách, je impul­siv­ní a nála­do­vá. Vicky hod­lá ve Španělsku svě­do­mi­tě pra­co­vat na magis­ter­ské prá­ci o kata­lán­ské iden­ti­tě, Cristina si chce dosy­ta užít vše­ho, co jí žha­vá met­ro­po­le může nabíd­nout. Jejich klid­ná dovo­le­ná nabe­re obrát­ky, když se set­ka­jí s uhran­či­vým malí­řem Juanem Antoniem, jenž o obě dív­ky pro­je­ví zájem. Příběh se ješ­tě více zaplé­tá v chví­li, kdy na scé­nu nastu­pu­je Juanova býva­lá man­žel­ka, žena oprav­du neor­to­dox­ní pova­hy, Marie Elena.

Důležitou posta­vou pří­bě­hu je také zmi­ňo­va­ná Barcelona, Allen měs­ta skvě­le vyu­ží­vá, jeho roz­ma­ni­tý­mi zákou­tí­mi pod­kres­lu­je zákru­ty pří­bě­hu a vytvá­ří neo­do­la­tel­nou atmo­sfé­ru. V tom je zře­tel­ný jeho reži­sér­ský ruko­pis. Stejně jako kdy­si udě­lal plno­hod­not­nou sou­čás­tí fil­mu Manhattan, nyní se mu to podob­ně daří s Barcelonou. Nejeden divák nej­spíš dosta­ne chuť špa­něl­skou met­ro­po­li navští­vit.
Allen během své fil­mař­ské dráhy vyzkou­šel řadu žánrů, včet­ně jejich míse­ní. Vicky Cristina Barcelona se veze na leh­ké kome­di­ál­ní vlně, dia­lo­gy jsou tref­né a dob­ře vypoin­to­va­né, avšak film se po celou dobu s jis­tou pre­ciz­nos­tí pohy­bu­je jak­si na hra­ně, Allen něko­li­krát nazna­čí, jak snad­no by se celý pří­běh mohl zvrh­nout v tragé­dii, avšak základ­ní tón pří­bě­hu neo­pus­tí. Samotný pří­běh sám o sobě není vlast­ně ničím pře­vrat­ným, záplet­ka nepři­ná­ší nic, co bychom ješ­tě nevi­dě­li, ale Allen ji doká­že podat v jakési neo­do­la­tel­né slup­ce. Párkrát pře­ru­ší tra­dič­ní oka­mžik čím­si neo­če­ká­va­ným, ze vše­ho dýchá pří­jem­ná let­ní nála­da a také sexu­ál­ní scé­ny se vel­mi poved­ly, málo­kdo umí tak výstiž­ně zachy­tit dus­no před sexem. Zajímavé také je, že vypra­věč­ský komen­tář, kte­rý bys­te u jiných auto­rů prav­dě­po­dob­ně pova­žo­va­li za trap­nou ber­lič­ku nemo­hou­cí­ho scé­náris­ty, zde půso­bí jako sou­část vel­ké­ho mis­trov­ské­ho plá­nu.

Jestli se Allenovi ješ­tě něco poved­lo, tak je to přes­ný výběr her­ců. Scarlett Johansson, kte­rá už si zahrá­la osu­do­vou ženu v Match Pointu, sedí role Cristiny jako uli­tá, stej­ně tak Rebecca Hall typo­vě skvě­le odpo­ví­dá posta­vě Vicky. Javier Bardem pří­hod­ně zapůj­čil svůj šarm malí­ři Juanovi a vyni­ka­jí­cí je Penélope Cruz, jejíž Marie Elena je roz­hod­ně nej­kom­pli­ko­va­něj­ší, ale také asi nej­za­jí­ma­věj­ší posta­vou pří­bě­hu, dost mož­ná zali­tu­je­te, že se jí ve výsled­ku nedo­sta­lo tolik pro­sto­ru, kolik by zaslou­ži­la.

Příběh z roz­žha­ve­né Barcelony zaujme tref­ný­mi dia­lo­gy, atmo­sfé­rou měs­ta a skvě­lý­mi her­ci. Woody Allen ten­to­krát zvo­lil leh­čí kome­dii (i když k tragé­dii by to byl jen krů­ček) a urči­tě nezkla­mal.

Naše hod­no­ce­ní:

8

Podobné člán­ky

Recenze: Doba ledo­vá 3: Úsvit dino­sau­rů

Recenze: Koralína a svět za taj­ný­mi dveř­mi

Recenze: Noc v muzeu 2

Recenze: Andělé a démo­ni

Recenze: Dvojí hra

Recenze: Krvavý Valentýn

Recenze: Pátek tři­nác­té­ho

Recenze: Gran Torino

Recenze: Rychlí a zbě­si­lí

Recenze: JCVD

24. October 2008 - 19:35 — Andrea Zahradníková