Tři barvy: Modrá (Trois Couleurs: Bleu)

Modrá, prv­ní film Krzysztofa Kieślowského z tri­lo­gie Tři bar­vy, je inspi­ro­ván význa­mem prv­ní bar­vy fran­couz­ské vlaj­ky (vol­nost).Julie (Juliette Binocheová) ztra­tí při tra­gic­ké auto­ne­ho­dě své­ho muže (hudeb­ní­ho skla­da­te­le) a dce­ru. Utrpí psy­chic­ký šok a uvě­do­mí si, že ztrá­tou svých nej­bliž­ších při­šla o všech­no. V ano­ny­mi­tě se pokou­ší začít nový život. Chce se napros­to osvo­bo­dit od všech věcí: majet­ku i minu­los­ti. Jediným pojít­kem s jejím minu­lým živo­tem je man­že­lův asi­s­tent Olivier, kte­rý Julii již dlou­ho taj­ně milu­je.

Modrá má vel­mi cit­li­vý scé­nář, kte­ré­mu se poda­ři­lo zachy­tit i nepa­tr­né emo­ce a drob­nos­ti v cho­vá­ní jed­not­li­vých postav. To vše pod­po­ře­no ješ­tě vel­mi dobrou hud­bou a kame­rou Slavomira Idziaka. Každá scé­na v tom­to fil­mu má svůj význam, kte­rý doká­že ješ­tě pod­po­řit vel­mi dob­rý výkon Juliette Binocheové, spo­čí­va­jí­cí zejmé­na v jem­ných pohy­bech tvá­ře a dal­ších nepa­tr­ných drob­nos­tech, se kte­rý­mi ztvár­ňu­je svo­ji zlo­me­nou duši. Vzpomínky na minu­lost a tajem­ství její­ho man­že­la ji však nako­nec donu­tí dokon­čit věci co už její man­žel nesti­hl.

Modrá je typic­kým fil­mem pro nároč­něj­ší­ho (resp. umě­lec­ky) zalo­že­né­ho divá­ka ale­spoň tako­vý byl můj dojem. Kdysi dáv­no jsem z ní viděl jen kou­sek a ode­šel se slo­vy „To je hrůza, na to se dívat nebu­du„. Dnes mi nezbý­vá nic jiné­ho než se omlu­vit a uznat, že ačko­liv podob­né typy fil­mů nejsou úpl­ně můj šálek kávy ten­to je nato­čen vel­mi dob­ře. A samo­zřej­mě také, že Krzysztof Kiéslowski byl výbor­ný vypra­věč.

Film zís­kal Zlatého lva na 50. MFF v Benátkách, Volpiho pohár za žen­ský herec­ký výkon Juliette Binocheové, Cenu Osella pro kame­ra­ma­na Slavomira Idziaka a pět Césarů.

Hodnocení:  80%