Resident Evil sleduje jedinou noc, kdy se obyčejný kurýr Bryan (Austin Abrams) vydává doručit zásilku do Raccoon City – města, které se mezitím propadá do naprostého chaosu po úniku smrtícího viru. Jak se ulice zaplňují nakaženými a realita se mění v noční můru, Bryan je nucen bojovat o přežití, improvizovat s omezenými prostředky a čelit nejen hordám nemrtvých, ale i rozpadu společnosti kolem sebe. Izolovaný, bez pomoci a bez jasného vysvětlení toho, co se vlastně stalo, se postupně dostává hlouběji do centra katastrofy – a zjišťuje, že za nákazou stojí něco mnohem děsivějšího, než si dokázal představit...
Resident Evil je velmi úspěšná videoherní série ze stáje japonského studia Capcom, která letos slaví 30 let od vydání úplně prvního dílu. Původní videohra Resident Evil v podstatě definovala žánr survival hororových videoher, následně se série rozrostla o řadu pokračování, spin-offů a remaků. Jen letos v únoru se například vydání dočkal devátý díl hlavní série s názvem Resident Evil Requiem. Mezitím již v roce 2002 dorazila do kin první filmová adaptace v hlavní roli s Millou Jovovich, která jako Alice následně vedla šestici filmů až do Resident Evil: Poslední kapitola z roku 2016. Tato série se sice od původních her výrazně odklonila, přesto tato šestice filmů globálně utržila 1,2 miliardy dolarů. Následoval nepříliš úspěšný pokus o reboot v podobě Resident Evil: Raccoon City, po letech nicméně dochází na další pokus přivézt značku Resident Evil na filmové plátno. A z vícero důvodů velmi zajímavý.
Režie a scénáře nového filmu se totiž chopil Zach Cregger – před rokem 2022 ho šlo znát maximálně jako nepříliš známého hercea režiséra zaměnitelných a zapadlých komedií (Miss Březen, The Civil War on Drugs...). Jenže právě v roce 2022 přišel zvrat s jeho hororovou prvotinou Barbar. Šlo o hravý a nečekaně svěží hororový thriller, v němž Zach Cregger schopně kombinoval napětí, černý humor a béčkové hororové postupy, už tehdy se mohlo zdát, že existuje dost důvodů, aby člověk tohoto tvůrce sledoval dál. Důkazem může být i jeho loňský horor Hodina zmizení – komerčně úspěšný (a díky výhře Amy Madigan také oscarový) snímek byl ambiciózní a sofistikovaně vystavěný horor, v němž Zach Cregger potvrdil, že Barbar nebyl náhodný úspěch, a díky nelineárnímu vyprávění, silným hereckým výkonům, atmosféře, černému humoru a práci s detaily naservíroval jeden z nejvýraznějších filmových zážitků roku. V době premiéry Hodiny zmizení se přitom Cregger pohyboval v Praze, protože zde natáčel právě novou adaptaci Resident Evil. Cregger měl od studia Sony dostat honorář ve výši 20 milionů dolarů, zároveň si měl zajistit, že dostane dvacetiprocentní podíl z kinotržeb. Bylo tak jasné, že si studio Sony tohoto hororového talentu považuje a očekává od něj velký hit. A k němu má nový filmový Resident Evil z vícero důvodů nakročeno poměrně snadno.
Creggerův třetí horor trvá pouze hodinu a půl, naštěstí to nicméně znamená jediné – film od první minuty jede neustále kupředu a odmítá přitom šlápnout na brzdu. Na zpomalování tu opravdu není čas, i proto se tu neustále něco děje, Cregger laťku zvyšuje různými vizuálními nápady a postupně i vyloženými atrakcemi, které jednoduše baví. A to nejen po stránce budování napětí, ale především v rámci kreativity. Cregger dával dopředu jasně najevo, že nechce realizovat Resident Evil postavený na fanouškovském servisu. Bylo tak jasné, že jeho Resident Evil nebude adaptací žádné již existující hry a ani nevsadí na známé postavy z videoherní předlohy. V rámci pojítek se tu tak maximálně nachází město Raccoon City a pár menších či větších pomrknutí, tím to ovšem hasne. Creggerův film od diváka nechce, aby měl odehráno všech více než 20 existujících her a orientoval se ve jménech jako Albert Wesker nebo Leon Kennedy. Je to tak sice videoherní adaptace, stojí ovšem na vlastních nohách.
V Hodině zmizení dokázal velmi zaujmout Austin Abrams v roli narkomana Jamese, Cregger se mu možná i díky tomu rozhodl svěřit hlavní roli. Styčné plochy s Abramsovou postavou z Creggerova předchozího projektu tam jsou, především v tom ohledu, že Abrams dokáže projevit formu komediálního nadání. Creggerův Resident Evil má poměrně blízko právě k jeho Barbarovi, především v rámci častého užívání černého humoru. Za pochodu tam mohou být přítomné jisté depresivní a bizarní výjevy, Creggerův přístup je ovšem dokáže zředit. Takovým tím postupem, kdy je film zábavný i v těch momentech, kdy by vyloženě zábavný být neměl. Tato forma má přitom poměrně blízko k nádechu videoherní předlohy – bizarní monstra, absurdní dějové momenty a přepálené situace, které by v jinak smrtelně vážném hororu působily nepatřičně, tady ovšem díky Creggerovu nadhledu fungují překvapivě přirozeně. A chvílemi se vyloženě dostavuje pocit, že se tu brak setkává s uměním. Kdy se něco takového někomu podařilo naposledy… v časech rané tvorby Sama Raimiho nebo Petera Jacksona?
Svou roli v tom sehrává i kameraman Dariusz Wolski, častý spolupracovník Ridleyho Scotta, kameraman prvních čtyř Pirátů z Karibiku nebo původní Vrány s Brandonem Lee. Je poměrně snadné označit tohoto polského kameramana za jednoho z nejvíce nedoceněných v rámci hollywoodské produkce, Creggerova novinka to jen podtrhuje. Wolski totiž dokáže být chvílemi adekvátně střídmý, jindy naopak nechává kameru pořádně řádit a Creggerovi pomáhá prodávat jednotlivé atrakce naplno. Resident Evil díky tomu dokáže být nejen atmosférický, ale především neustále v pohybu, kdy kamera často dodává už tak přepáleným scénám potřebnou dávku energie. Wolského kamera si dokáže vyhrát s prostorem, úhly i pohybem. Výsledkem je i díky tomu vizuálně hravý film, který dokáže v jednu chvíli působit jako klaustrofobní horor, jindy zase pracovat s pomalu budovanou atmosférou a jindy se naplno utrhnout ze řetězu a evokovat grindhouse filmy, tedy lacinější, brakové a často pořádně krvavé žánrové podívané.
Nikdy přitom není tak úplně jasné, kterým směrem se tenhle Creggerův příběh vydá, je tak zajímavé se za pochodu chytat možných vodítek. A užívat si i drobných okamžiků, kdy Cregger poměrně funkčně pracuje s momentem, kdy už toho hlavní hrdina má trochu dost a musí si od veškerého toho dění odpočinout, aby si vyřešil své osobní věci, na které možná po téhle noci už nebude čas. Dalo by se přitom snadno tipovat, že podobný moment bude tak trochu nepatřičný, Cregger jej nicméně dokáže využít funkčním způsobem. A nejen, že tím dokáže prodat emocionální rozpoložení hlavního hrdiny, ale navíc tím zvládne popostrčit diváka k tomu, aby hlavnímu hrdinovi hned více fandil. Byť se za pochodu může snadno zdát, že tuhle noc prostě nemůže přežít. A to i když se třeba za pochodu hezky pracuje s tím, jak se pomalu, ale jistě zlepšuje ve střílení z pistole.
Bryan je protagonista z davu – není to zkušený voják nebo podobně laděný akční hrdina. Cregger si to naštěstí uvědomuje a také tak s Bryanem pracuje. Za pochodu tak dělá přešlapy a často až příliš pozdě zjišťuje, že mohl některé věci udělat tak trochu jinak, o to sympatičtější je ovšem podobný typ hrdiny sledovat. Tito nedokonalí amatéři jsou přeci jen krapet uvěřitelnější... a přeci jen i zábavnější. Bryan tak musí spoléhat na štěstí a nečekané vývoje prekérních situací. Creggerův Resident Evil v tomto ohledu působí sebeuvědoměle, přitom se ovšem pořád vyhýbá tomu, aby hlavního hrdinu tahal vyloženě za ručičku.
Svoje dělají i lokace, kdy například Karlín a jeho okolí nepřekvapivě atmosféricky zapadá do konceptu světa, ve kterém dochází k formě viru, který vytváří (někdy designově funkčně odpudivé) mutanty. Češi se budou moci zase jednou radovat, že mají výrazné zastoupení (prakticky každé druhé-třetí jméno v závěrečných titulcích je české) nejen v povedeném, ale také velmi pravděpodobně velmi komerčně úspěšném filmu. A dokonce se tu na chvíli objeví i nějaký ten český herec. Zajímavé je také sledovat, že i když Cregger nechce natočit pouhou adaptaci videohry, výstavba příběhu vlastně působí jako jakýsi gameplay, nejen přístupem ke zmiňované kameře, která si občas vyhrává s POV či prostředím a snadno tak vyvolává nádech videoherní kamery. Vždyť i Bryan tu postupně prochází příběhem, sbírá informace, naráží na nové překážky a zjišťuje, co všechno se kolem něj vlastně děje. Cregger tak svým způsobem přiznává existenci videoherní předlohy, přitom pořád platí, že k tomu přistupuje po svém. A to by leckdo jistě mohl označit za správný přístup k adaptování videohry.
Creggerův Resident Evil skutečně může fungovat jako samostatný příběh, který přitom do mytologie tohoto světa zapadá poměrně snadno, přitom sám Cregger už naznačil, že má nějaké nápady pro možné pokračování. A to i přes fakt, že sám prohlašuje, že je tohle jeho jediná výjimka, kdy se rozhodl natočit něco dle již existující IP. Sám ovšem řekl, že Resident Evil je jediná videoherní značka, jejíž režie by se chopil, především i díky tomu, že herní principy jsou poměrně filmové – postava jde z bodu A do bodu B, prochází různými prostředími, situace se postupně zhoršují a hráč musí řešit omezené zdroje, zbraně a zdraví. Výsledkem je tak samostatné dílo, které si přesto ponechává atmosféru a herní principy videoherní předlohy, především je to ovšem skutečná audiovizuální divočina, která za hodinu a půl projeví vícero kreativity nežli většina blockbusterů, jejichž stopáž se pohybuje kolem 2,5–3 hodin. Cregger tím jen potvrzuje, že je aktuálně dost možná nejzajímavějším hororovým tvůrcem v Hollywoodu. Navíc takovým, jenž může mnohým tvůrcům, kteří usilují o adaptování úspěšných videoherních franšíz, ukázat ten správný přístup. I bez vazeb na videoherní předlohu je Creggerův Resident Evil audiovizuálně nápaditá a ze řetězu utržená hororová jízda, která si skutečně zaslouží svůj snadno předvídatelný komerční úspěch.
Resident Evil Zacha Creggera je přesně tím typem videoherní adaptace, který nepotřebuje slepě kopírovat svou předlohu, aby dokázal pochopit její podstatu. Zach Cregger si bere z her především atmosféru a jisté principy, zároveň si ovšem vytváří vlastní příběh, který dokáže stát na vlastních nohách. Výsledkem je svižná, černohumorná a audiovizuálně nápaditá hororová jízda, která se za hodinu a půl nebojí neustále přicházet s novými nápady a postupně přitom přidávat na intenzitě. Jestli chtějí tvůrci převádět herní světy na filmové plátno bez toho, aby z nich dělali pouhé audiovizuální ilustrace nebo slabé odvary zdrojového materiálu, Creggerův Resident Evil může sloužit jako zatraceně dobrý příklad toho, jak na to...
Verdikt: 90 %
Části seriálu: Resident Evil
- Resident Evil - Umbrella Corporation a její smrtící virus přichází na scénu…
- Resident Evil – Nová adaptace úspěšné videoherní série aneb Když se brak setká s uměním
- Resident Evil: Apokalypsa
