Tajemství jejich očí - OBSAZENÍ FILMU - Neustálé zvyšování laťky

„Lidé v Tajemství jejich očí se necho­va­jí jako něja­ké fil­mo­vé posta­vy. Chovají se jako oby­čej­ní lidé. Já na tom mám jenom malou záslu­hu, o vět­ši­nu se zaslou­ži­li her­ci. Jsou nesmír­ně talen­to­va­ní,“ podo­tý­ká Billy Ray.

Jako prv­ní byl do fil­mu obsa­ze­ný Chiwetel Ejiofor. „Ray je hod­ně odhod­la­ný, schop­ný chlap. Udělal chy­bu, o kte­ré si mys­lí, že při­pra­vi­la něko­ho o život. A nedo­ká­že se přes to pře­nést,“ říká Billy Ray. „Od začát­ku jsem si mys­lel, že Chiwetel bude v roli Raye skvě­lý, pro­to­že si dosud niko­ho tako­vé­ho neza­hrál.“

„Role Jess byla původ­ně napsa­ná pro muže. Pak se ozva­la Julia a řek­la, že když to změ­ním na ženu, ráda si ji zahra­je. Znamenalo to pro mě hod­ně. Byl to skvě­lý nápad, i když něco jiné­ho, než jsem původ­ně během psa­ní scé­ná­ře zamýš­lel.“

„Jess je v pod­sta­tě neschop­ná. Před tři­nác­ti lety zamrz­la a její život se pros­tě zasta­vil. Srdce jí stá­le tlu­če, tak­že dál cho­dí do prá­ce, ale prak­tic­ky je mrt­vá. Ray se sna­ží Jess vysvo­bo­dit, pro­to­že se z té hroz­né rány nikdy nevzpa­ma­to­va­la,“ pokra­ču­je Billy Ray. „Je to role plná emo­cí a Julii se poda­ři­lo všech­ny vystih­nout. Díky její odva­ze zís­kal film novou tvář. Julia si troufla na to, co jsem u ní nikdy před­tím nevi­děl. Během natá­če­ní jsem se mno­ho­krát roz­hlé­dl kolem a viděl štáb ohro­me­ný jejím herec­tvím. Takový talent před­ved­la prv­ní­ho dne v prv­ní scé­ně a od té chví­le nikdy nepo­le­vi­la.“

„Nicole se sta­la posled­ním kous­kem sklá­dač­ky a je skvě­lá. Potřeboval jsem, aby hereč­ka pro roli Claire spl­ni­la dvě pod­mín­ky. Musela to být dív­ka, kte­rá se nedá dostat z hla­vy – jinak by film nedá­val smy­sl, a záro­veň to musel být někdo uvě­ři­tel­ný jako stát­ní návlad­ní. Nicole samo­zřej­mě spl­ni­la obo­jí. Je půvab­ná, ale taky bys­trá a napros­to věro­hod­ná. Má skvě­lé vystu­po­vá­ní a ohrom­nou sílu osob­nos­ti. Můžete si toho všim­nout ve scé­ně výsle­chu, ve kte­ré ovlád­ne celou míst­nost.“

Billy podo­tý­ká, že ho nadchlo neú­nav­né odhod­lá­ní her­ců zvlád­nout to kaž­dý den lépe než vče­ra. „Snažili se navzá­jem vyrov­nat. Místo něja­ké­ho kňou­rá­ní byla ve hře cti­žá­dosti­vost jako u vrcho­lo­vých spor­tov­ců. Neustále si sami zvy­šo­va­li lať­ku. Bylo vzru­šu­jí­cí je při­tom sle­do­vat.“

„Bylo mi ctí cho­dit kaž­dý den do prá­ce a reží­ro­vat tako­vé her­ce.“