Tajemství loňského léta - Nové pokračování známého slasheru

Zdroj: Sony Pictures

Hodnocení článku

(1 hla­sů, prů­měr: 4,00 z 5)

Loading...

Pětice kama­rá­dů nechtě­ně způ­so­bí smr­tel­nou auto­ne­ho­du. Rozhodnou se, že zata­jí svůj podíl na ní a uza­vřou doho­du, ve kte­ré pří­sa­ha­jí, že si své straš­li­vé tajem­ství odne­sou do hro­bu, než aby čeli­li násled­kům. O rok poz­dě­ji se jejich minu­lost vra­cí a oni jsou nuce­ni čelit děsi­vé prav­dě: někdo ví, co loni v létě udě­la­li... a chce se jim pomstít. Když jed­no­ho po dru­hém začne pro­ná­sle­do­vat tajem­ný zabi­ják, zjis­tí, že se to už někdy sta­lo a obrá­tí se o pomoc na dva pře­ži­vší legen­dár­ní­ho Southportského masa­k­ru z roku 1997...

Poté, co Kevin Williamson napsal původ­ní Vřískot z roku 1996, napsal také sla­sher Tajemství loň­ské­ho léta z roku 1997. Slasher, ve kte­rém vrah s rybář­ským hákem nahá­něl Jennifer Hewitt, Freddieho Prinze Jr., Sarah Michelle Gellar, nebo Ryana Phillippeho. Jedná se o sla­sher, kte­rý je v pop­kul­tur­ním pově­do­mí udr­žo­ván také pro­to, že se s prv­ním Vřískotem jed­ná o jeden ze dvou hlav­ních fil­mů, ze kte­rých si uta­hu­je prv­ní Scary Movie.  Už v roce 1998 tu poté bylo Tajemství loň­ské­ho léta 2: Rok poté, ve kte­rém došlo k návra­tu Hewitt i Prinze. A i přes fakt, že ote­vře­ný konec lákal na kla­sic­ké Tajemství loň­ské­ho léta 3, na to nako­nec došlo v roce 2006 v podo­bě tako­vé­ho toho kla­sic­ké­ho direct-to-video seque­lu, kte­rý nemá s původ­ní­mi fil­my (téměř) nic spo­leč­né­ho. Žijeme ovšem v době, kdy se díky úspěš­ným návra­tům Halloweenu nebo Vřískotu jen málo­kte­rá (mini­mál­ně ve své době) úspěš­ná horo­ro­vá série nechat spát.

Nové Tajemství loň­ské­ho léta tak při­chá­zí 28 let po uve­de­ní původ­ní­ho fil­mu a jsou u toho také pře­ži­vší posta­vy Julie James (Hewitt) a Ray Bronson (Prinze). A záro­veň nejen spous­ta nových postav, ale také nový tvůr­ce. Jennifer Kaytin Robinson vidě­la původ­ní film ve svém dět­ství a dle vlast­ních slov se sna­ži­la ori­gi­ná­lu při­blí­žit, záro­veň se ovšem posta­rat o to, aby zůstal nový film svě­ží. Snadno se tak dalo věřit tomu, že nové Tajemství loň­ské­ho léta bude film, kte­rý sed­ne kaž­dé­mu fanouš­ko­vi původ­ní­ho fil­mu, kdy se navíc nový film může díky účas­ti Hewitt a Prinze opřít o dáv­ku nos­tal­gie. Jak ovšem pad­ne v tom­to fil­mu  „nos­tal­gie je pře­ce­ňo­va­ná.“ 

V původ­ním fil­mu šlo o krk čtve­ři­ci ústřed­ních postav, ten­to­krát je hlav­ních postav pět. Jsou kra­pet star­ší, přes­to pořád ve fázi dospí­vá­ní, také zhře­ší a způ­so­bí zřej­mě něčí smrt. A pak už jenom sta­čí čekat na posun v čase o rok, ano­nym­ní vzkaz, násled­ně už také zje­ve­ní tajem­né­ho vra­ha s rybář­ským háč­kem, kte­rý postup­ně začne jít pěti­ci po krku. Nové obě­ti tak mají zřej­mou výho­du pou­ze v tom, že nadá­le žijí pře­ži­vší původ­ní­ho rybář­ské­ho masa­k­ru, nezna­me­ná to ovšem, že je hned zaru­čen jejich šťast­ný konec. A tak se občas zje­ví zabi­ják, kte­rý nut­ně nemu­sí zkři­vit vlá­sek pou­ze ústřed­ní pěti­ci, pro mno­hé mož­ná při­jde i něja­ký zásad­ní zvrat. Pokud tedy u fil­mu nebu­dou náho­dou pře­mýš­let a zvrat nepro­kouk­nou už během prv­ní indi­cie. Docela rych­le se totiž uká­že, že nej­za­jí­ma­věj­ší na nej­no­věj­ším Tajemství loň­ské­ho léta je před­ví­da­tel­nost pří­liš jed­no­du­ché­ho scé­ná­ře.

To, že má Robinson zřej­mě ráda původ­ní film, je napros­to v pořád­ku. Na dru­hou stra­nu by to neměl sta­čit jako argu­ment k tomu, aby si měla nato­čit film z toho­to svě­ta, kte­rý bude mož­ná pří­stup­něj­ší gene­ra­ci Z,  jeho exis­ten­ce se ovšem jinak obha­ju­je doce­la těž­ko. Především i pro­to, že už původ­ní film je poměr­ně zapad­lý sla­sher. Seznamujeme se sice s ústřed­ní pěti­cí postav, kdy sko­ro všech­ny hra­jí více či méně dob­ří her­ci, už prv­ních pět minut, kdy musí hloupé­mu divá­ko­vi dia­lo­gy vše vysvět­lo­vat, nesku­teč­ně šus­tí papí­rem. Postavy nepři­ro­ze­ně komen­tu­jí svou minu­lost, pro­to­že mají jejich kama­rá­di zřej­mě děra­vou paměť. A pak dojde k té tragé­dii, pře­su­nu o rok a lega­cy seque­lu, kte­rý se až pří­liš inspi­ru­je pátým Vřískotem (pře­de­vším scé­na­mi, kte­ré se nějak sna­ží pra­co­vat s napě­tím a divác­ký­mi oče­ká­vá­ní­mi). Chybí inven­ce a sna­ha při­jít s něčím kra­pet novým, se zmí­ně­nou nos­tal­gií to poté film někdy až pře­há­ní. Je nicmé­ně prav­dou, že kdy­by se někdo poku­sil něko­mu vysvět­lit, jak přes­ně do děje fil­mu zapad­ne jeden z ter­čů původ­ní­ho vra­ha, prav­dě­po­dob­ně by mu to nešlo uvě­řit. A tohle podiv­né roz­hod­nu­tí má mini­mál­ně šan­ci lec­ko­ho pro­bu­dit z letar­gie.

Nejvíce úsměv­né je to prá­vě v těch momen­tech, kdy se nové Tajemství loň­ské­ho léta zřej­mě vydá­vá ve smě­ru Vřískotu i skr­ze komen­tá­ře k horo­ro­vé­mu žán­ru. Jenomže prá­vě tyto meta komen­tá­ře dáva­ly u Vřískotu smy­sl, pro­to­že se s nimi pra­co­va­lo již od původ­ní­ho fil­mu z roku 1996. Komentáře o klišé tady nedá­va­jí moc smy­sl, stej­ně tak jako komen­tá­ře o tom, že by muži měli více cho­dit na tera­pie a ženy by se v dneš­ní době nemě­ly ozna­čo­vat za šíle­né. Scénář Robinson a Sama Lanskyho jako by tápal a nevě­děl, čím přes­ně chce být. A pře­de­vším prá­vě těmi­to typy komen­tá­řů chce půso­bit jako chytřej­ší film, než jakým ve sku­teč­nos­ti je.

Nové posta­vy se zřej­mě i sna­ží reflek­to­vat posta­vy z minu­lé­ho fil­mu (Madelyn Cline je nová Sarah Michelle Gellar, Chase Sui Wonders zřej­mě nová Jennifer Love Hewitt...), i se vzta­hy mezi hlav­ní­mi posta­va­mi poté nepra­cu­je nej­lé­pe. Je tu náznak hned něko­li­ka milost­ných linek (pře­de­vším i pro­to, že je mini­mál­ně Ava v podá­ní Wonders bis­e­xu­ál­ní), na žád­nou z nich ovšem není pro­stor, pro­to­že tu pořád pře­ci jen má prim hrát ono řádě­ní tajem­né­ho vra­ha. Hewitt a Prinze Jr. se tak ale­spoň dočka­jí po letech něja­ké­ho výraz­něj­ší­ho medi­ál­ní­ho pro­sto­ru, pře­de­vším u Prinze Jr. ovšem pla­tí, že i když se v době své nej­vět­ší slá­vy motal kolem rolí Supermana, Batmana či Spider-Mana, byl to vždyc­ky spí­še hezou­nek než­li dob­rý herec. A i když se tak mož­ná s jeho posta­vou zvlá­dá pra­co­vat doce­la zají­ma­vým způ­so­bem, Prinze na to úpl­ně nemá herec­ký rejstřík, pro­to­že mu lépe jdou jiné věci. I účast Prinze ovšem para­dox­ně pat­ří mezi nej­za­jí­ma­věj­ší věci na tom­to fil­mu.

I když poté chví­le­mi může půso­bit, že se vrah ale­spoň čás­teč­ně utrh­ne ze řetě­zu, vlast­ně se i jeho řádě­ní vydá­vá poměr­ně bez­peč­nou ces­tou. Aktuální pri­ma­do­na mlu­ví o zvě­ro­kru­hu, posta­vy se cho­va­jí rea­lis­tic­ky pře­de­vším v pří­stu­pu k tomu, jak umí­ra­jí jejich zná­mí a blíz­cí, tenhle sequel po letech navíc až pří­liš sází na humor, a to i v momen­tech, kdy jed­no­du­še není na mís­tě. I když poté zmí­ně­né meta komen­tá­ře k nové­mu Tajemství loň­ské­ho léta dva­krát nese­dí, pře­ce jenom pat­ří i ty mezi nej­za­jí­ma­věj­ší prv­ky, pře­de­vším v momen­tě, kdy se uka­zu­je, že by měs­to Southport zřej­mě bylo rádo, aby se na původ­ní vraž­dy zapo­mně­lo. To, jak se s tímhle moti­vem pra­cu­je, je ovšem věc dru­há. Film tak táh­nou naho­ru pře­de­vším noví her­ci, kdy se o vět­ši­ně z nich dá říct, že mají zřej­mě talent a doká­žou i z nepří­liš dob­ře napsa­ných postav něco vykře­sat. Tajemství loň­ské­ho léta se ovšem kro­mě nich dopo­ru­ču­je doce­la těž­ko, vylo­že­ně zabrat nej­spí­še může u nepří­liš nároč­ných horo­ro­vých divá­ků ane­bo vylo­že­ných fanouš­ků celé série. Pokud někdo náho­dou neza­pa­dá ani do jed­né z těch­to sku­pin, má dost prav­dě­po­dob­ně smůlu.

V době, kdy se vra­cí spous­ta sla­she­ro­vých sérií do kin, nemoh­lo asi Tajemství loň­ské­ho léta zůstat poza­du, v tom­to sta­vu by ovšem vlast­ně moc neva­di­lo, kdy­by si dalo pau­zu ješ­tě del­ší. Sympatičtí mla­dí her­ci s nepří­liš dob­rým scé­ná­řem moc nesve­dou, Jennifer Kaytin Robinson je zřej­mě fan­dou původ­ní­ho fil­mu, záro­veň ovšem dost jas­ně doka­zu­je, že fan­dov­ství by nemě­lo být nut­nou pod­mín­kou k tomu, aby daný tvůr­ce dostal šan­ci nato­čit nové zpra­co­vá­ní své­ho oblí­be­né­ho fil­mu. Nepřichází s něja­kým zají­ma­vým a kre­a­tiv­ním pří­spěv­kem, spí­še fil­mem, kte­rý hod­ně sází na nos­tal­gii a mys­lí si, že to může sta­čit. Holt nesta­čí. Je vel­mi prav­dě­po­dob­né, že to bude mno­hým fanouškům původ­ní­ho fil­mu sta­čit, tech­nic­ky je tím ovšem nové Tajemství loň­ské­ho léta zapo­vě­ze­né komu­ko­liv jiné­mu...

PS: Film má po-titulkovou scé­nu, k její­mu pocho­pe­ní je ovšem potře­ba vidět Tajemství loň­ské­ho léta 2: Rok poté.

Verdikt: 40 %