Tiché doteky

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

VYJÁDŘENÍ REŽISÉRA

Většina lidí zná sebe sama pou­ze pod­le ome­ze­ných zku­še­nos­tí zís­ka­ných v kaž­do­den­ních situ­a­cích, jež jsou ovliv­ně­ny pra­vi­dly, záko­ny, zása­da­mi, kte­ré nás usměr­ňu­jí. Na zákla­dě naších mění­cích se rolí
se pod­le daných situ­a­cí, pro­stře­dí, kolek­ti­vů, cho­vá­me. Ale co se sta­ne, když opus­tí­me naše bez­peč­né domo­vy, když se změ­ní veli­kost hřiš­tě, když se setká­me se zce­la novou a nezná­mou situ­a­cí, na kte­rou již naše ruti­na a role nesta­čí? Co se sta­ne, když náh­le lidé nemo­hou pou­žít svá dří­věj­ší vodít­ka pro správ­nou vol­bu? Pokud se změ­ní základ­ní pra­vi­dla hry, tak se naše sta­ré já již nemu­sí cho­vat pod­le oče­ká­vá­ní. Většina lidí vní­má zlo, jako něco, s čím se člo­věk naro­dí, jako rys, kte­rý je jiným zce­la cizí.

Tradice velí, že při násil­ném cho­vá­ní je potře­ba najít vro­ze­né vlast­nos­ti jedin­ce – gene­tic­ké vyba­ve­ní, rysy osob­nos­ti, rodin­né záze­mí, rodi­nou his­to­rii. Je to sice uklid­ňu­jí­cí před­sta­va, avšak je potře­ba si uvě­do­mit, že ono zlo máme všich­ni v sobě. Dokážeme se nau­čit být dob­ří a stej­ně tak zlí. Jakýkoliv sku­tek, jaký­ko­liv hroz­ný čin, jehož se někdy dopus­ti­la lid­ská bytost, může spáchat kdo­ko­liv z nás. Zlo je to, čeho jsme všich­ni – oby­čej­ní lidé – za urči­tých pod­mí­nek, za urči­té situ­a­ce, schop­ni.

Film Tiché dote­ky se sna­ží zachy­tit prá­vě tako­vý stav. Zaměřuje se na téma mani­pu­la­ce, na postup­nou a sys­te­ma­tic­kou mani­pu­la­ci, při kte­ré se člo­věk – v tom­to pří­pa­dě mla­dá au-pair – doká­že ztra­tit a podí­let se na věcech, kte­ré byly dří­ve amo­rál­ní. Nevědomky se měnit a mizet.

Je tak leh­ké nahra­dit a vyma­zat sta­rý řád? Kam až je mož­né kles­nout? A je mož­né se vrá­tit zpět?

Michal Hogenauer