VYJÁDŘENÍ REŽISÉRA
Většina lidí zná sebe sama pouze podle omezených zkušeností získaných v každodenních situacích, jež jsou ovlivněny pravidly, zákony, zásadami, které nás usměrňují. Na základě naších měnících se rolí se podle daných situací, prostředí, kolektivů, chováme. Ale co se stane, když opustíme naše bezpečné domovy, když se změní velikost hřiště, když se setkáme se zcela novou a neznámou situací, na kterou již naše rutina a role nestačí? Co se stane, když náhle lidé nemohou použít svá dřívější vodítka pro správnou volbu? Pokud se změní základní pravidla hry, tak se naše staré já již nemusí chovat podle očekávání. Většina lidí vnímá zlo, jako něco, s čím se člověk narodí, jako rys, který je jiným zcela cizí.
Tradice velí, že při násilném chování je potřeba najít vrozené vlastnosti jedince – genetické vybavení, rysy osobnosti, rodinné zázemí, rodinou historii. Je to sice uklidňující představa, avšak je potřeba si uvědomit, že ono zlo máme všichni v sobě. Dokážeme se naučit být dobří a stejně tak zlí. Jakýkoliv skutek, jakýkoliv hrozný čin, jehož se někdy dopustila lidská bytost, může spáchat kdokoliv z nás. Zlo je to, čeho jsme všichni – obyčejní lidé – za určitých podmínek, za určité situace, schopni.
Film Tiché doteky se snaží zachytit právě takový stav. Zaměřuje se na téma manipulace, na postupnou a systematickou manipulaci, při které se člověk – v tomto případě mladá au-pair – dokáže ztratit a podílet se na věcech, které byly dříve amorální. Nevědomky se měnit a mizet.
Je tak lehké nahradit a vymazat starý řád? Kam až je možné klesnout? A je možné se vrátit zpět?
Michal Hogenauer
Nejnovější komentáře