(zatím nehodnoceno)
Loading...Důvody, díky kterým byli Abbottovi schopni přežít nebezpečí, které rychle zdevastovalo většinu zeměkoule, jsou celkem rychle zřejmé: jejich láska jednoho k druhému, jejich schopnost zůstat si na blízku i v tichu, a to nejdůležitější, jejich komplexní vynalézavost. Abbottovi využili veškeré své farmářské know-how a zároveň zůstali vždy o krok napřed před záhadou, která je pronásleduje.
Lokalita farmy byla pro scenáristy Woodse & Becka také velmi důležitá. Oba pochází z venkovského prostředí Iowy ze srdce Ameriky. „Během psaní jsme mysleli na všechny prostory, které lze vytvořit ze stodol a kukuřičných sil a na všechna další místa, kde byste normálně na farmě každý den nadělali spoustu hluku,“ říká Beck.
Aby farmu Abbottových vytvořili s maximem vizuálních a zvukových detailů, přizvali si na pomoc tým vedený jedním z nejvynalézavějších výtvarníků v oboru – Beecrofta – a kinematografku Charlotte Bruus Christensen (Velká hra, Ploty, Dívka ve vlaku) a na Cenu Akademie nominovaného střihače Christophera Tellefsena (Moneyball), který jim pomohl vytvořit adrenalinový nádech scén.
Beecroft byl překvapen Krasinskiho silnou vizí a jeho 100% odhodláním. „John je neoblomný. Myslím tím, že se nezastaví a nebere ne jako odpověď,“ říká výtvarník. „Předtím jsem úspěšně pracoval s Kevinem Costnerem na Tanci s vlky, což je další herec, ze kterého se stal režisér. A tohle pro mě mělo stejný nádech. Nadchnul mě nápad dělat film, který je víc o té vizuální stránce než o dialogu.“
Krasinski Beecroftovi předal spoustu inspirace. „S Jeffem jsme hodně mluvili o tom, jak k filmu vizuálně přistoupit jako k westernu,“ vysvětluje Krasinski. „Myslel jsem, že by to mohlo mít ten velký, obsáhlý a pronikavý nádech a Jeff mi byl hrozně nápomocný, když jsme tenhle pocit vytvářeli.“
Beecrofta ovlivnila spousta věcí, ať už klasická westernová tvorba Johna Forda, fotografie WPA z doby Velké hospodářské krize ve venkovských oblastech Ameriky nebo tvorba fotografa Roberta Franka z 50. let. Dorothea Lange, která pořídila unikátní snímky vysídlených farmářů během Velké hospodářské krize, měla na vzhled filmu také vliv. „Líbil se mi nápad dát do toho pohled na venkovský svět očima ženy z té doby. Nějaké fotografie jsem donesl Emily,“ vysvětluje Beecroft. „Hlavně jsme chtěli, aby film působil nadčasově. Mohlo se to odehrát v jakékoli době.“
„Lee a Evelyn museli být oba velmi vynalézaví, aby se jim podařilo zastavit i ten nejjemnější nebo nečekaný zvuk, ať už se jedná o vrzání podlahy nebo otevírání dveří, cokoli, co by mohlo ta stvoření přilákat,“ poznamenává Beecroft. „To je důvod, proč žijí ve stodole, která má vlastní zdroj vody a solární panely. Lee používá sklep domu jako svou pracovnu, kde je zdroj elektřiny a kde se snaží vymyslet, jak chránit svou rodinu.“
Ve stodole se také nachází veledůležitá místnost, kterou Lee připravil pro Evelyn, aby tam mohla v bezpečí porodit. „Ten pokoj jsme si představili vypolstrovaný v několika vrstvách, něčím jako papier-mâché,“ popisuje Beecroft.
Vzhledem k tomu, že příběh se spíše než za použití zvuků odehrává změnami nálad a intenzity, byla pro Krasinskiho a Beecrofta důležitá barevná škála filmu. „Použil jsem hodně bílé, černé, červené a šedé, abych tomu dal pocit téměř černobílé fotografie, ale v barvách,“ říká Beecroft.
Vytváření farmy Abbottových zahrnovalo enormní množství přípravných prací již dlouhé měsíce před tím, než se vůbec začalo natáčet. Beecroftův tým postavil stodolu, zasadil 24 akrů kukuřice, vytvořil zeleninový záhon, stvořil cesty a dokonce i vztyčil 20metrové silo. „Všechno to muselo být připravené hned na první den natáčení, protože John chtěl, aby farma vypadala skutečně a zabydleně,“ poznamenává Beecroft.
Původní místo našli v Pawlingu, ve státě New York, což je bukolické městečko s 8000 obyvateli v Duchess County. „John objevil tuto lokaci hned zezačátku nedaleko od místa, kde s Emily žijí, což bylo skvělé,“ říká Beecroft. „Z obrázků, které mi ukázal, jsem byl nadšený, ale zároveň jsme věděli, že tam toho budeme muset hodně postavit. Toho jsme byli schopni hlavně díky tomu, že nám byl místní okresní správce hodně nápomocen. S místními farmáři byla doslova radost pracovat.“
Místní jezdecké centrum v případě potřeby posloužilo jako nahrávací studio. „Použili jsme ho při vytváření podvodních záběrů pro scény se záplavou nebo pro vytváření interiérů v silu. Bylo to jenom deset minut jízdy, takže bylo možné tam rychle odběhnout a něco natočit,“ vysvětluje Beecroft.
V jedné z nejepičtějších scén tohoto filmu, která je plná napětí, se Abbottovy děti ocitnou uvězněné v silu v něčem, co je vlastně silážovaná kukuřice, která se chová podobně jako tekutý písek. Tato scéna se do scénáře dostala vlastně náhodou. Woods vzpomíná: „Jednoho dne jsme pracovali na scénáři a Scott najednou říká: ‚Víš, co je na Iowě vážně děsivé? Kukuřičná sila. Kdyby ses v něm někdy zaseknul, byla by to noční můra.‘ O co hůř, začali jsme si představovat, co se bude dít, když se v těch zrnech ocitnete uvězněni, ale nemůžete ani křičet o pomoc, jinak budete napadeni.“
Mark Hawker, šéf speciálních efektů, musel přijít na to, jak tuto scénu natočit prakticky a zároveň bezpečně, kvůli dvěma mladým hercům. „Tato scéna vyžadovala spoustu komplexního přemýšlení a detailního plánování,“ říká Hawker. „Také bylo třeba vytvořit plošiny, díky kterým děti mohly kukuřicí propadávat dolů. Stály na ukrytých plošinách a my jsme měli pod kontrolou rychlost klesání.“
Hawker si tlak na svou vynalézavost užil. „Už jsem předtím vytvářel plošiny, které jsme používali v tekutém písku, ale tohle bylo unikátní,“ pokračuje Hawker. „John chtěl, aby se ty děti pohybovaly kupředu, a jak se dostávají dál, tak chtěl, aby začaly klesat, což byla opravdová výzva. Museli jsme vytvořit jakousi latexovou membránu, která bránila kukuřici ve spadnutí, aby se děti mohly pohybovat. Bylo to jiné než práce s tekutým pískem, protože kukuřice je daleko těžší, což jsme museli vzít v úvahu.“
Co se dětí týče, ty byly úplně nadšené z toho, že se ocitnou v opravdovém nebezpečí. „Opravdu si to užily, protože to pro ně byla taková velká hra,“ říká Hawker. „Zároveň to zahrály tak dobře, že jim fakt věříte, že jsou v nesmírném nebezpečí.“
Millicent Simmonds vzpomíná: „Celá tahle scéna byla opravdu super zážitek. Fascinovalo mě, jak to měli promyšlené, celé silo i ty plošiny. Vypadalo to hrozně reálně.“
Části seriálu: Tiché místo
Nejnovější komentáře