Hororoví fanoušci již dlouho vědí, že zvuky vás mohou vystrašit daleko více než to, co vidíte. Tiché místo se spoléhá na všechny inovativní filmy, ze kterých mrazí a které chytře využívají upravené zvuky a hudbu k tomu, aby vystavěly atmosféru, ve které se stupňuje zmatek a které přináší téměř nesnesitelné napětí. Nápadem tohoto filmu ale také bylo vytvořit něco nového, aby se zvuk stal něčím víc. Zvuk v tomto filmu je bránou ke strachu i k pocitu potěšení. Abbottovi spolu sice nemůžou nahlas mluvit, ale o to důležitější je, když už si něco doopravdy řeknou.
„Zvuk je o všem, co nemůžete vidět. Film, ve kterém jsou zvuky tak ojedinělé, nechává publikum využít svou fantazii takovým způsobem, díky kterému se příběh zdá ještě daleko děsivější,“ říká scenárista Woods.
Krasinski chtěl tento nápad dotáhnout do detailu jak při psaní scénáře, tak při režii. K filmu přivedl i tým oceněných legendárních zvukových střihačů – Erika Aadahla a Ethana Van der Ryna, kteří společně dosáhli nominace na Cenu Akademie za svou spolupráci na filmech Argo a Transformers 3. Pomohli Krasinskimu vytvořit všudypřítomné zvukové kulisy, které v divácích při jakémkoli zvuku probouzí adrenalin.
Týmu se muselo podařit najít onu strategickou tenkou hranici mezi hlukem a tichem. Pro Krasinskiho byla spolupráce s Aadahlem a Van der Rynem povznášející. „Erik a Ethan odvedli neskutečnou práci,“ komentuje. „Zvuk ve filmu Tiché místo má tématicky velmi významnou roli, takže práce, kterou na tomto filmu odvedli, je od jejich ostatních projektů dost odlišná.“
Vyhýbání se veškerým zvukům při natáčení donutilo tým se ještě více zamyslet nad životem Abbottových. „Dokola přemýšlet o zvucích bylo náplní celého našeho dne,“ pokračuje Krasinski. „Všichni jsme se museli naučit být na place tak tiší, jako nikdy předtím. Důležitost zvukových efektů ve filmu se díky tomuto tichu stala ještě více zřejmou. Když jste takhle potichu a najednou uslyšíte vodu nebo stromy kymácející se ve větru, je to úžasné. Uvědomíte si, že v téhle době s telefony a se vším, nemáte často možnost se do světa jen tak zaposlouchat. Všichni jsme byli nadšení z toho, že diváci budou dávat pozor na každý zvuk způsobem, kterým si jich možná dříve nevšimli.“
Zvuk je v tomto filmu sice sporý, ale zároveň vyčnívá díky svému napětí. Vybrat tu správnou hudbu bylo tedy rozhodující. Krasinski se obrátil na skladatele Marca Beltramiho, který byl dvakrát nominován na Cenu Akademie za film 3:10 Vlak do Yumy a Smrt čeká všude. „Už od začátku jsem chtěl, aby se hudební skladby staly součástí filmu, ale ne tou hlavní. Tím myslím, že jsem nechtěl, aby diváci měli pocit, že je to celé jen hudba,“ vysvětluje jejich přístup Krasinski. „Chtěl jsem, aby hudba byla v pozadí, zatímco rodinné vztahy v popředí odvádí tu hlavní práci. „Měli jsme neskutečné štěstí, že se nám povedlo sehnat Marca, který napsal jedny z mých nejoblíbenějších skladeb pro Smrt čeká všude nebo Světová válka Z. Skvěle umí propojit akci a pocity.“
Beltramimu se podařilo témata strachu a lásky smíchat do bohaté hudební kompozice. Krasinski hudbu ale stejně využil zdrženlivě. „Marco napsal úžasnou hudbu, ale poté jsme se museli rozhodnout, kterou a kdy použijeme. Marco byl skvělý partner, protože doopravdy pochopil, o čem ten film je.“
Koneckonců Krasinskiho intenzivní oddanost každému zatlučení srdce, kroku a emoci, měla ve filmu jediný definitivní záměr: udržet diváky bystře ponořené do centra tohoto tichého světa, který kdykoli může zničehonic vybuchnout do nesváru a hrůzy.
Krasinski to shrnuje: „Chci, aby se diváci celou dobu ptali: Co bych v téhle situaci dělal? Jak bych zvládl nevydat ani hlásku? Co bych udělal, aby to moje rodina přežila?“
„Doufám, že tento film předá strhující a děsivý zážitek, ale také takový, který vám ukáže sílu rodiny,“ uzavírá Krasinski. „Abbottovi mají jen sami sebe navzájem a nemají kam jít, nemají kam uniknout. Musí zůstat na své rodinné farmě a musí se naučit, jak společně přežít. Jejich největší silou, jak přežít další den, se stává jejich vzájemná láska a pochopení.“
