Nebezpečí, kterému Abbottovi čelí, je zintenzivněno příkrým rozsahem hrozby. Ta stvoření, o kterých nic neví, jako by byla všude najednou, obklopují je a uzavírají je v nepřetržitém nebezpečí. Mohou se objevit kdykoli a kdekoli a změnit i tu nejběžnější činnost ve smrtelné riziko.
Jejich tajuplnost a jejich všudypřítomnost vytváří po celou dobu filmu úzkostnou atmosféru. Není je ani pořádně vidět, a to až do stěžejního momentu ve filmu, což zdůrazňuje úzkost Abbottových. Publikum se s nimi může ztotožnit v tom, že vědí tak málo o něčem, co je pronásleduje.
Velkou vizuální výzvou tak zůstalo, jak tato na zvuk citlivá stvoření vypadají. Krasinski spolupracoval s týmem talentovaných vizuálních umělců zahrnujícím držitele Ceny Akademie, výtvarníka Jeffreyho Beecrofta (Tanec s vlky, 12 opic, Hra, Transformers: Zánik), šestinásobného držitele Ceny Akademie a na Oscara nominovaného vedoucího vizuálních efektů Scotta Farrara (Transformers, Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň, A.I. Umělá inteligence, Oheň, Zámotek), vedoucího speciálních efektů Marka Hawkera (A Wrinkle in Time, Terminator Genisys, Transformers: Zánik), vedoucího animací Ricka O’Connora (Transformers) a úspěšný digitální tým z Industrial Light and Magic, z nichž všichni s Krasinskim hodně blízce spolupracovali.
Beecroft vysvětluje koncept následovně: „Když jsme si ta stvoření začali představovat, začali jsme otázkou: z jakého prostředí pocházejí? Je to stvoření, které slyší celým svým tělem, takže jsem se inspiroval loděnkami. Když v nich vibruje hlasitý zvuk, je to velmi bolestivé a zničí všechno, co ten zvuk vydává. Zároveň mají opravdu pevnou strukturu, díky které působí až nerozbitně.“
Kompletní vzhled je ponechán jako překvapení, které přijde později během filmu, ale „Scott Farrar vykouzlil něco opravdu magického“, říká vedoucí speciálních efektů Mark Hawker.
