To Kapitola 2 (It: Chapter 2) – Recenze

Film To Kapitola 2 navazuje na děj předchozího (dva roky starého) hororu Topo 27 letech. Jde o druhou a zároveň závěrečnou část adaptace stejnojmenného románu Stephena Kinga, v němž skupina náctiletých dětí (alias Smolaři) zažívá v americkém městečku Derry sérii děsivých událostí a následně bojuje s prastarým zlem, jež nese označení „To“ a bere na sebe různé podoby včetně strašidelného klauna. O 27 let později jsou Smolaři nuceni se chopit stejného úkolu, protože To řádí v dlouholetých cyklech a je potřeba s ním skoncovat nadobro. Přechozí snímek zahrnoval onu dětskou část a v tomto pokračování (které opět režíroval Andy Muschietti) se tím pádem jeho hrdinové vracejí již jako dospělí.

Zdroj fotek: Vertical Entertainment

Že se nepodaří Kingovu majestátně obsáhlou předlohu napěchovat do dvoudílného filmového zpracování v celé její šíři, bylo jasné už po zhlédnutí jeho první části. Kingův tisícistránkový román je totiž velmi temný a mnohovrstevnatý, do hloubky psychologický a plný motivů týkajících se mimo jiné dětství a dospívání, různých forem strachu a traumat i kořenů zla ve společnosti a v dějinách amerických maloměst. Film To byl oproti němu výrazně ořezán, zjednodušen a zestručněn, alespoň však obstál (i díky skvělým postavám a dětským hercům) jako velmi dobré drama o dospívání s výraznou hororovou rovinou, která byla přiměřeně strašidelná i přes to, že stála spíš na bafání a lekání než na plíživém budování hutného napětí.

Ve filmu To Kapitola 2 došlo k mírnému zeslabení onoho aspektu dospívání (nikoli však k jeho kompletnímu vymizení, neb dospělí hlavní hrdinové jsou ve svém nitru částečně pořád dětmi a mockrát se ve vzpomínkách vrací do dětství prostřednictvím značného množství flashbacků – takže opět dojde i na herecké představitele z předchozího filmu), následkem čehož má hororová linie k dispozici více prostoru a i celkově je jí dopřáno více času než minule (film má závratných 165 minut). Přesto je snímek To Kapitola 2 kupodivu o dost méně strašidelný než první část To, a to až do té míry, že jde ve výsledku spíš o hororovou komedii než o horor.

Problém je v tom, že oproti prvnímu To tentokrát nelze brát hororovou rovinu ve filmu To Kapitola 2 ani trochu vážně, neboť ji zjevně vážně neberou ani samotní tvůrci. Jakýkoli náznak serióznějšího dialogu nebo naléhavější scény je téměř vždy vzápětí shozen nějakou legrační hláškou, komediální kreací (dva ze šesti hrdinů jsou přímo definováni jako komici a plní tuto funkci i v momentech smrtelného ohrožení) či jiným zcizovacím prostředkem a stejným způsobem je (bůh ví proč) konstantně narušována i naprostá většina scén, které měly být napínavé a děsivé, ale vyznívají kvůli tomu leda tak legračně a parodicky.

Mezi ony zcizovací prostředky, které diváky soustavně vytrhávají z potenciálního napětí, se řadí třeba i všemožné odkazy na jiné filmy (tuhle je citováno Osvícení, tuhle zas Blízká setkání třetího druhu…), příliš digitálně působící triky nebo nevhodně zvolený písničkový podkres. Kdykoli na něco z toho dojde, je veškerá strašidelná atmosféra najednou nenávratně pryč a film ji musí pracně budovat znovu od začátku, což se mu ostatně moc nedaří. Bito je na tom i samotné To, jemuž schází tolik potřebná aura absolutního nepředstavitelného zla, jehož zničení je nad síly kohokoli (a navíc málokdy hrdiny skutečně ohrozí – většinou si s nimi jen tak pohrává a zbavit se ho dá třeba tím, že před ním zavřete dveře), následkem čehož působí poměrně bezmocně a neškodně a jeho odpudivé fyzické inkarnace vybízí spíš k smíchu než ke zděšení.

Celkový děj filmu vypadá zhruba tak, jako kdybyste vzali kulinářskou specialitu v podobě Kingovy knižní předlohy, rozebraly ji na jednotlivé ingredience a pak z nich uvařili eintopf. Ten sice nechutná vyloženě špatně, ale ke gastronomickému zážitku má daleko. Konkrétní motivy či příběhové linie z původního románu si totiž filmaři v mnoha případech permutovali po svém, přičemž ale jejich vynecháním (viz zcela nevyužité Billovo koktání) či zkrácením (viz útěk hrubiána Henryho Bowerse z blázince a jeho následné pronásledování Smolařů, jehož osekáním vzniklo nesmyslné torzo, které by bylo lepší z filmu odstranit úplně) si sami dost podkopli nohy.

Příběh je navíc mimořádně schematický a v podstatě se skládá ze tří segmentů. V tom prvním se dají hrdinové po letech znovu dohromady a i přes počáteční odpor se nakonec dohodnou na spolupráci. Ve druhém se každý z nich zvlášť musí pokusit o získání nějakého mementa z minulé doby, což většinou probíhá podle repetitivní šablony „přítomnost – flashback do dětství – zjevení bubáka – návrat do přítomnosti – zjevení téhož bubáka“ a dost to připomíná nějakou hororovou počítačovou hru. No a třetí segment spočívá v nahánění To po kanálech a podzemních lokacích pod městečkem Derry, což je o trochu lepší a delší než v případě předchozího filmu, leč svou přízemností a obyčejností to mytickému a nadpozemsky velkolepému závěru knihy pochopitelně nesahá ani po kotníky.

V popředí pozitiv tak stojí akorát herci (skvělý James McAvoy, poměrně standardní Jessica Chastain, Isaiah Mustafa a Jay Ryan, velmi vtipný James Ransone, výtečný Bill Hader v jedné ze svých nejlepších rolí a patřičně úchylný Bill Skarsgård jako klaun Pennywise), místy i dobrodružná atmosféra připomínající filmy s dětskými hrdiny z 80. let (Stůj při mně, Rošťáci) a některé konkrétní scény, které zaujmou svou realizací. A když nic jiného, tak se alespoň pořád něco děje, film má celkem stabilní hbité tempo a ty dvě a tři čtvrtě hodiny utečou překvapivě rychle. Mnohem víc než u první části To však platí, že čím víc máte rádi knižní předlohu a těšíte se z její propracovanosti a komplexnosti, tím víc budete z její filmové verze zklamaní.

Předchozí To bylo slibnou rozehrávkou, která fungovala díky bravurně napsaným a fantasticky obsazeným postavám, určité dávce poetiky a nostalgie a atmosféře dospívání ve městě, jež je obtěžkáno zlem neznámého původu, které se projevuje nejen v hrůzných nočních můrách vylézajících z kanálů, ale i v postavách spolužáků či rodičů hlavních hrdinů. Pokračování To Kapitola 2 ledacos z toho recykluje a též disponuje atraktivním hereckým obsazením, zároveň je ale filmařsky o poznání všednější a v zásadě jde o průměrnou žánrovou rutinu, jejíž hororová složka bohužel kvůli zjevnému záměru tvůrců pojmout snímek s velkou porcí nadhledu a humoru vyznívá komicky a úsměvně i na těch místech, kde to opravdu není ku prospěchu věci.

Nejnovější pokus o zfilmování jednoho z nejlepších Kingových románů je tudíž zakončen nepříliš uspokojivě, snímkem, který sice obstojí jako hororová komedie s prvotřídní produkcí a občasnými temnějšími podtóny, ale nikoli jako důstojná adaptace knihy, která je naopak temná, hutná a děsivá na mnoha úrovních od začátku do konce s nebývalou důsledností. Opět se tudíž nabízí otázka, zda by nestálo za to zpracovat To spíše v podobě výpravného seriálu, který by mohl být na rozdíl od filmů skutečně nekompromisní, příběhově obšírnější a invenčnější v práci s napětím a psychologií strachu.