Top Gun: Maverick

Asi jeden z nej­lep­ších lega­cy fil­mů co jsem za dlou­hou dobu viděl.

Vše, co bylo na původ­ním Top Gunu dob­ré, je tady také a lep­ší. Stíhačkové sou­bo­je opět fan­tas­tic­ky nato­če­né a ten­to­krát tro­chu pře­hled­něj­ší, a v kině vás oprav­du pošlou do vzdu­chu a posa­dí na kraj sedač­ky, potlesk pro Claudia Mirandu za kame­rou. Scénář nijak nepo­kul­há­vá, a pře­de­vším sto­jí za pochva­lu vztah Mavericka a Roostera. Nové posta­vy jsou pří­jem­né, sice jsou tro­chu klišé ale to není pro­blém, nesou se v duchu prv­ní­ho fil­mu a díky tomu prá­vě fun­gu­jí. Vůbec všech­ny ty para­le­ly s ori­gi­ná­lem oprav­du hřá­ly u srd­ce, měl jsem lec­kdy úsměv od ucha k uchu.

Snad jen Kelly McGillis jako Charlie mi tu chy­bě­la, Penny v podá­ní Jennifer Connelly mi zpo­čát­ku při­šla nepři­ro­ze­ně vecpa­ná do pří­bě­hu jako náhra­da, ale rych­le jsem si na ni zvy­kl a ve výsled­ku byla sym­pa­tic­kou sou­čás­tí pří­bě­hu.

No a samo­zřej­mě Tom Cruise. Nepatří sice mezi nej­špič­ko­věj­ší her­ce, ale pro­to se na něj necho­dí. Chodí se na něj, pro­to­že je sto­pro­cent­ně odda­ný řemeslu a jeho kous­ky nikdy nezkla­mou. A ani tady nezkla­ma­ly, je to obdi­vu­hod­ná show. Letecké scé­ny jsou mís­ty až dechbe­rou­cí, a pocti­vost se pozná. Málo CGI, hod­ně reál­né­ho létá­ní, a je mi jas­né, že za to z vel­ké čás­ti vdě­čí­me prá­vě Tomovi. Bravo.

9/10.