Trojúhelník smutku - 90 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Model Carl (Harris Dickinson) a jeho part­ner­ka influ­en­cer­ka Yaya (Charlbi Dean) jsou pozvá­ni na luxus­ní výlet­ní plav­bu. Společnost jim zde dělá oprav­du vybra­ná sme­tán­ka. Je tu sta­rý mlá­de­nec Jorma Björkman (Henrik Dorsin) hle­da­jí­cí život­ní lás­ku, výstřed­ní rus­ký obchod­ník Dimitry (Zlatko Buric) a celé­mu mumra­ji vlád­ne kapi­tán Thomas Smith (Woody Harrelson), kte­rý je věč­ně pod parou. Když neče­ka­ná udá­lost zamí­chá kar­ta­mi, cha­rak­te­ry ces­tu­jí­cích se uká­ží v pra­vém svět­le....

Švédský fil­mař Ruben Östlund se díky svým fil­mům jako Vyšší moc či Čtverec začal stá­vat čas­tě­ji zně­jí­cím jmé­nem ve fil­mo­vých kru­zích, 6. celo­ve­čer­ní film toho­to reži­sé­ra a sce­náris­ty je při­tom jeho prv­ním fil­mem v ang­lic­kém jazy­ce, kdy jeho novin­ka nešlo unik­nout. Výhra Zlaté pal­my na Filmovém fes­ti­va­lu v Cannes, chvá­le­ní ze všech stran a sli­by o tom, že tako­vý film se jen tak nevi­dí. O to více potě­šu­jí­cí je pode­psat nej­růz­něj­ší pro­hlá­še­ní a potvr­dit, že je Trojúhelník smut­ku mini­mál­ně tou nej­lep­ší a nej­zá­bav­něj­ší sati­rou od Parazita.

Je to nesku­teč­ně kom­plex­ní podí­va­ná, kte­rá je chyt­rá, vtip­ná a pře­de­vším sku­teč­ně tou rýpa­vou sati­rou, kte­rá svě­tu chy­bě­la. Chvílemi je snad­né se u ní bavit, chví­le­mi je snad­né se v ní najít. Östlund se toho totiž nebo­jí a rýpe prak­tic­ky do vše­ho mož­né­ho, kdy je chví­le­mi humor nesku­teč­ně uvě­do­mě­lý a chví­le­mi nesku­teč­ně absurd­ní. Rýpe se tu do vyš­ší tří­dy i té děl­nic­ké, do hez­kých i hnus­ných lidí, do komu­nis­tů, kapi­ta­lis­tů i demo­kra­tů, do mla­dých i do sta­rých. Žádný jiný moder­ní film vlast­ně tak schop­ně nere­flek­tu­je sou­čas­nou spo­leč­nost jako prá­vě Trojúhelník smut­ku.

Film o módě, nástra­hách extra­va­gant­ní kuchy­ně i duchov­ní nástup­ce Pána much, záro­veň film o moder­ním pohle­du na gen­de­ro­vou rov­no­práv­nost, rov­no­práv­nos­ti lidí z niž­ší či vyš­ší spo­le­čen­ské vrst­vy, sna­ze udr­žet si něja­ký ide­ál­ní obrá­zek i přes to, že výsled­kem je vlast­ně přes­ně pra­vý opak i o chy­ce­ní šan­ce za pače­sy a růstu v potrav­ním řetěz­ci. Film, kte­rý je roz­dě­len do tří aktů a samot­né­mu scé­ná­ři je snad­né pro­pad­nout už v prv­ním aktu, kdy se skvě­lé a uvě­ři­tel­ně napsa­né dia­lo­gy točí kolem jed­né plat­by veče­ře. Už toto samot­né tri­vi­ál­ní téma uká­že, že Östlund za psa­cím stro­jem doká­že uplést z lej­na bič a má při­tom co říct svě­tu. A má toho na jazy­ku sku­teč­ně hod­ně.

Je vel­mi snad­né sty­dět se za všech­ny ty rádo­by hlu­bo­ké fil­my, kte­ré si na něco hra­jí, aby je Trojúhelník smut­ku všech­ny nama­zal na chle­ba. Divácky roz­hod­ně vděč­něj­ší a přes­to ide­ál­ně hlu­bo­ká sati­ra, kte­rá plní nevy­hnu­tel­ná pra­vi­dla kla­sic­ké kome­die, kte­rá si jed­no­du­še musí z něče­ho uta­ho­vat, prá­vě roz­sa­hem svých ter­čů a vrs­tev ovšem doká­že uspo­ko­jit prak­tic­ky kaž­dé­ho.  Provokativní a přes­to vkus­né, kdy dru­hý akt nabí­zí přes­ně tu nej­vý­raz­něj­ší pasáž, kte­rá by v neschop­ných rukách půso­bi­la jen pokles­le a zvrhle, v Östlundových otě­žích ovšem ten­to moment skvě­le fun­gu­je a uka­zu­je, jak sofis­ti­ko­va­ným auto­rem je.

Trojúhelníku smut­ku je od počát­ku snad­né pro­pad­nout a stát na kaž­dém dia­lo­gu, ver­bál­ním či vizu­ál­ním gagu a autor­ském vhle­du na svět, kte­rý je vel­mi snad­no čitel­ný a pozo­ru­hod­ný. Důkazem může být i tře­tí akt, kte­rý fun­gu­je jako pomy­sl­né vyvr­cho­le­ní dvou před­cho­zích aktů, kdy se po vzo­ru Parazita Östlund pro­je­vu­je jako schop­ný žong­lér, kte­rý za pocho­du umí stří­dat atmo­sfé­ru a pří­stup a při­tom fil­mu zane­chat jas­ně daný pro­fil. Přitom vést i fan­tas­tic­ký cas­ting. Woody Harrelson je ve své rolič­ce opět napros­to k sežrá­ní, Zlatko Buric před­sta­vu­je vel­mi výraz­nou figur­ku, Harris Dickinson potvr­zu­je sta­tus vel­mi naděj­né­ho mla­dé­ho her­ce a zesnu­lá Charlbi Dean je ve své posled­ní role nejen díky své mode­lin­go­vé minu­los­ti výteč­ně typo­vě obsa­ze­na, ale uka­zu­je se, že v sobě měla i sku­teč­ně herec­ké nadá­ní, kte­ré již bohu­žel jin­de pro­ká­zat moci bude. Minimálně pla­tí, že si Östlund skvě­le ohlí­dal cas­ting všech méně či více bizar­ních posta­vi­ček, kdy násled­ně všech­ny her­ce výteč­ně vedl. Filipínská hereč­ka Dolly de Leon v nej­vý­raz­něj­ší roli Abigail je jed­ním pří­kla­dem za všech­ny.

Je radost sle­do­vat Östlundovu prá­ci, kdy nechá­vá jed­not­li­vé stě­žej­ní scé­ny bra­vur­ně gra­do­vat a pře­de­vším i v tom­to pří­pa­dě pla­tí, že v jed­not­li­vos­tech je síla a ty dané jed­not­li­vos­ti toho­to fil­mu jsou samo­stat­ně dosta­teč­ně sil­né. Na Trojúhelník smut­ku se tak při sebe­víc bizar­ních a na prv­ní pohled pokles­lej­ších momen­tech kou­ká straš­ně hez­ky, skvě­le napsa­né dia­lo­gy se poslou­cha­jí jed­na báseň a pře­de­vším je to celé pořád nesku­teč­ně zábav­né a chyt­ré. Dost mož­ná jen samot­né vyvr­cho­le­ní fil­mu moh­lo být úder­něj­ší, jinak ovšem vlast­ně 2 hodi­ny a půl  ute­čou bohu­žel až pří­liš rych­le, kdy je jen potě­šu­jí­cí zprá­vou, že se Trojúhelník smut­ku sku­teč­ně do do pamě­ti zary­je. I pro­to, že je vel­mi snad­né se v tom­to fil­mu sku­teč­ně najít. Trojúhelník smut­ku navíc půso­bí jako přes­ně ten typ fil­mu, kte­ré­mu dru­hé zhléd­nu­tí nic nese­be­re, ale dost mož­ná mu nao­pak při­dá ješ­tě něco navíc.

Tak pro­vo­ka­tiv­ní, chyt­rá, ale pře­de­vším funkč­ní a kom­plex­ní sati­ra nevzni­ká kaž­dý den. Trojúhelník smut­ku si svůj sta­tus jed­no­ho z nej­ví­ce chvá­le­ných fil­mů letoš­ní­ho roku zaslou­ží už jen díky výji­meč­né­mu komen­tá­ři sou­čas­né spo­leč­nos­ti, kte­rý doká­že vyvo­lat smích i mráz. Parazit byl v době své­ho vydá­ní ozna­čo­ván za nej­zá­bav­něj­ší­ho vítě­ze Zlaté pal­my od Pulp Fiction, prá­vě Trojúhelník smut­ku s nimi může tvo­řit tako­vý zlato-palmový troj­lís­tek....

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře