(zatím nehodnoceno)
Loading...Scénář k filmu pochází z pera Petra Pýchy, který byl počátkem ledna za scénář k úspěšnému filmu Olma Omerzua „Všechno bude“ nominován na Cenu české filmové kritiky 2018. Zde jsou vzpomínky a postřehy autora, jak vznikal film Úhoři mají nabito.
První nápad
Jel jsem vlakem do Prahy a na jedné zastávce mezi poli za Novou Pakou najednou nastoupil voják. V plné výzbroji. Přilba, neprůstřelná vesta, rukavice, samopal. Všichni ve vagónu se na něj dívali a byli zticha. Voják procházel uličkou a vypadal, že někoho hledá. A bylo to hodně nepříjemné. Do okamžiku, než si sednul, vytáhnul mobil a začal telefonovat. „Karle, ty vole, kde je Leoš? Doufám, že nastoupí v Ostroměři. Já nemám jedinej kousek piva.“ Najednou se ukázalo, že ten člověk si na vojáka jen hraje a že je jich víc. Airsoft pro staré chlapy. Ale ten okamžik, kdy celý vagon ztichne a vás píchne v zátylku, byl hrozně silný.
Robert a spol.
Když je vám třináct, házíte lidem petardy pod nohy, lijete spolužákům mlíko do šatních skříněk. Prostě děláte věci, za které se o pár let později stydíte a rádi byste se za ně omluvili. Jenomže to je něco, co Robert, Komár, Arny, Dave a Karlos neznají. Zůstali pořád v těch svých třinácti, „pořád mají po kapsách petardy a lijou mlíko do šatních skříněk“. I když jim bylo třicet, čtyřicet. Mají svůj útvar rychlého nasazení, který od skutečné URNy nerozeznáte. Jsou schopní evakuovat restauraci, kde je svatba, zrekvírovat autobus na noční lince. Zábava, adrenalin na vyšším levelu. Žádný ohled k druhým, empatie. Příslušnost ke smečce a dobrodružství jsou náhražkou za to, co se jim nedostává jinde. Doma to skřípe, dluhy se vrší, v práci to jde od deseti k pěti. Ale URNA je jistota, URNA je únik, náhradní svět. Kombinace zastydlého puberťáctví, podivného idealismu a osobní frustrace.
Darebáci a gauneři
Jestliže Robert a spol jsou darebáci a zlobí druhé, jejich protivník Musil je gauner, který druhé rovnou likviduje. V rámci svého legálního byznysu likviduje firmy konkurentů, jejich osobní životy. Chladně, systematicky. S konexemi na radnicích, na kraji i u policie. Predátor, co rozšiřuje své impérium. Setkání URNy s ním je setkání Davidů s Goliášem.
Oblíbená scéna
Ve filmu mám rád zvlášť jednu scénu. Vladimírovi a hercům se v ní podařilo nakoncentrovat to, na co jsem během psaní pořád myslel. Robert, Komár, Arny, Karlos a Dave se vrací zpátky z jedné operace, všichni namačkaní v jedné dodávce. Nadšení, všechno klaplo na milimetr. Jak malí kluci. Směšní ve svém věku. Zpovykaní, vyznávají se z kamarádství. Trapní v tom, že se přesvědčují, že jsou něco, co nejsou. Nejsou přece žádnými policajty a už vůbec ne žádnou elitní jednotkou. A zároveň vám jich je líto, protože v jejich normálním životě to všechno vzalo nějaký divný směr. A právě v téhle chvíli už podprahově cítíte, že se za okamžik stane něco, co tu jejich suverénnost a jednotu fatálně naruší.
Spolupráce s Vladimírem
Já mám s Vladimírem vlastně jenom samé první zkušenosti. Když jsem si jako student přivydělával psaním o muzice, odjel jsem jednou na festival do Varů a dostal nabídku – když už tam jsem, abych napsal do deníku Právo recenzi na nový český film Amerika, který tam byl v hlavní soutěži. Byla to moje první filmová recenze. Když jsem pak začal učit v Krkonoších, vzal jsem jednou děti z vysocké základky na natáčení filmu do sousedních Roprachtic. Viděli něco takového poprvé. Ale já taky. Šlo o Zapomenuté světlo. A Vladimír byl taky první filmový režisér, který si přečetl mé rozhlasové scénáře – protože já do té doby psal jenom pro rozhlas a pro divadlo, a řekl, že by z toho mohlo něco být. Takže když jsme pak spolu začali spolupracovat na scénáři, měl jsem pocit, že ho znám mnohem déle, než jsem ho ve skutečnosti znal. Je mi se svým světem hodně blízký a srozumitelný.
Natáčení v Sušici
Já jsem si těch pár dnů v Sušici, kdy jsem byl na natáčení, pořád jenom rozšiřoval obzory. Tolik chytrých a sdílných lidí na tak malém prostoru v jednom štábu! S Matějem Hádkem jsme probírali druhou světovou válku a Hitlerovy lékaře, se zvukařem Radimem Hladíkem krizi mužské role, s Patrikem Holubářem situaci na FAMU a s fotografem Bohdanem Holomíčkem fotky, disent, Krkonoše… Říká se, že natáčení je pořád samé čekání, že je zdlouhavé. Vůbec mi to nepřišlo.
Části seriálu: Úhoři mají nabito
- Úhoři mají nabito - CO KDY KDE
- Úhoři mají nabito - Herci a jejich role
- Úhoři mají nabito - Petr Pýcha: O chlapech, kterým je stále třináct
- Úhoři mají nabito - Příběh
Nejnovější komentáře