Knihou koupíte v knihkupectví Minotaur se slevou.
Tohle je naprosto neskutečný komiks. Alan Moore má hodně děl, která stojí za to, která jsou vpravdě geniální, a osobně bych nechtěl vybrat jen jedno, které by si měl čtenář přečíst, ale kdybych musel, „V jako Vendeta“ by rozhodně patřilo k těm nejžhavějším kandidátům, i když osobně mám ještě možná o něco raději „Z pekla“. Jenže pak si uvědomíte, že tu jsou „Strážci“ (sakra, já jsem je tu ještě nerecenzoval?!), „Liga výjimečných“, „TOP 10“, „Bažináč“... Ne, ten výběr prostě není jednoduchý. „V jako Vendeta“ je ale geniálním dílem a já skoro ani nechci věřit, že Alan Moore s ním přišel už tak mladý. Z doslovu, který je v knize uveden, je patrné jeho nadšení, jako kdyby se jednalo o trochu jiného člověka, než jaký se prezentuje v posledních letech z doslechu. Především to byl ale člověk, který si uvědomoval sílu komiksu. Ta není ve skvělém nápadu, ve skvělém scénáři, ve skvělé kresbě, ale je dána spoluprací všech těchto prvků, tedy především funkční spoluprací scenáristy a kreslíře. A „V jako Vendeta“ je toho skvělým důkazem.
Proč je komiks skvělý? Tak tohle by bylo na dlouho, ale pokusím se na to podívat ze svého pohledu a z toho, jaké pocity na mě padaly při poslední, myslím, že již třetím čtení této knihy, kterou jsem kdysi poprvé dostal jako dárek od své přítelkyně (v současnosti snoubenky). Když se podíváte na obálku, můžete mít jakékoli dojmy. Tohle může být komiksová opera, může to být kostýmní drama, ale také batmanovská kniha s dalším ujetým záporákem. Jenže tenhle záporák, jehož maska je na obálce nového vydání i toho starého, je vlastně kladnou postavou. I když ani v tomhle ohledu to není tak jednoduché, což je jedna z krás tohoto komiksu. Je tu spousta šmejdů, ale i ti šmejdi mají svoje pozitivní stránky anebo něco, co jejich chování trochu omlouvá anebo alespoň vysvětluje.
V je postava, která by v rukou jakýchkoli jiných autorů mohla být prostě klasickým mainstreamovým hrdinou. Jednoduše postava v kápi, která se staví na stranu chudáků občanů, kteří jsou utiskováni nejen nebezpečnými zločinci, ale především vlastní vládou, která se je snaží skutečně ovládat. Klidně by to mohlo být takhle jednoduché a mohlo by to být dobré. Ono to však tak jednoduché není a má toho v sobě víc. Je tu především skutečnost, že se děj odehrává ve fašistické Británii let 1997 a 1998. A on je ten svět až neskutečně uvěřitelný, neskutečně pochmurný a hned od začátku připomíná atmosféru děl jako „1984“ anebo „451 stupňů Fahrenheita“. Tím se dostáváte k tomu, abyste vnímali dílo mnohem hlouběji než jen jako mainstreamovou zábavu. A právě já se na tento komiks takhle koukám.
Nejde o to, že je to neskutečně parádní sociální kritika, která jde do hloubky duše člověka i duše společnosti. Nejde ani o to, že je to zajímavý příběh, který má tak trochu mainstreamový nádech. Jde primárně o to, že se tohle všechno podařilo spojit do neskutečného celku, v kterém fungují všechny jeho části. Tohle je totiž komiks, který vás dostane svým příběhem, jenž je neskutečně propracovaný. Jenže stejně tak se jedná o komiks, který vás donutí se zamyslet nad tím, co se snaží říct o společnosti. A ano, ta společnost, která je v komiksu prezentována, je odlišná od té naší. Jenže když nad tím budete tak uvažovat, je otázkou, jak moc odlišná vlastně je. Guy Fawkes, respektive jeho maska, jsou zde symbolem pro anarchii, nikoli chaos, jsou symbolem pro změnu ve společnosti, která je fašistická. Ta naše fašistická není, ale přesto, nemáte někdy pocit, že vlastně také žijete ve vězení?
 |
| Obálka limitované edice |
Jsem obdivovatel Alana Moora a jeho práce. Považuji jej za geniálního scenáristu, který dal komiksu tolik, jako mu dalo jen velmi málo lidí. Osobně je to můj nejoblíbenější komiksový tvůrce. Ale ani jeden jeho komiks by nefungoval v případě, že by si k sobě nevzal správně naladěné kreslíře. Kreslíře naladěné na stejnou vlnu jako on, kreslíře, kteří danému příběhu dají to, co je potřeba. V tomhle případě je to krásná teatrálnost, která se mísí s neustále prostupující temnotou. Kresba Davida Lloyda je jednou z těch, u kterých máte pocit, že nemůže vyjít slunce, ale že přesto tam někde pod povrchem trocha té naděje ještě je. David Llyod dal postavám duši, dal Moorovu světu život, a jak Alan sám přiznává, dal mu i své vlastní nápady. Tohle je dílo skvělé kooperace a je to na výsledku vidět.
 |
| David Lloyd |
Jsem nesmírně rád, že se BB/art rozhodl, že vydá knihu „V jako Vendeta“ podruhé. Ještě raději budu, pokud se skutečně dostane ke čtenářům, protože tohle je jedna - z celkem ještě pořád mála ukázek - toho, jak je komiks silné médium a co všechno jím lze vyprávět. A nejen vyprávět, ale především říct. Tady nejde jen o samotný příběh, tady jde i o to, jak na vás příběh zapůsobí, jak o něm budete přemýšlet, jak se budete dívat mezi řádky. A je to jedno z těch děl, která vám i po několikerém čtení budou předávat nové myšlenky, budete přemýšlet o nových věcech a budete nacházet nové prvky a spojitosti. Alan Moore v úvodu zmiňuje, že tam on sám vidí nedokonalosti, které však neměnil. Já ty nedokonalosti nevidím, protože podobně propracovaných, promyšlených a až do konce zvládnutých děl prostě není mnoho.
Blog Autora: http://www.comics-blog.cz
