Vražedná pomoc a ztráta lidské hrdosti: Film „Učitelka“ odhaluje temnou stránku vzájemného zvýhodňování

(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)

Loading...

Co je na tom špat­né­ho, když si lidé pomá­ha­jí? Obhajuje své vlez­lé cho­vá­ní kadeř­ni­ce Bártová, u kte­ré se uči­tel­ka Drazdechová nechá­vá doma česat. Za nový účes nechce zapla­tit peně­zi, ale drob­nou pro­ti­služ­bou ve pro­spěch Bártové mlad­ší uví­tá. Navzájem si pomá­hat je tak obou­stran­ně výhod­ný obchod a nikdo při něm zdán­li­vě nepro­dě­lá! Učitelka vypa­dá jako dob­rác­ký pří­tel, rodi­če mají jis­to­tu, že jejich děti zís­ka­jí snad­no dob­ré znám­ky ve ško­le, a děti se v pra­xi nau­čí, jak to v živo­tě cho­dí. Kdo pla­tí, komu je potře­ba pod­lé­zat, a nebo pří­mo někam vlézt. Dříve jako nyní. Lidi jsou nepo­u­či­tel­ní a zacho­vat si hrdost a jed­nat čest­ně sto­jí náma­hu a někdy i víc.

Scénárista Petr Jarchovský měl námět k fil­mu dlou­ho v šuplí­ku. Téma vzá­jem­né pomo­ci, pro­ti­slu­žeb a zápas o lid­skou hrdost, není v jeho tvor­bě ničím novým. V roce 2000 nato­čil reži­sér Jan Hřebejk film z váleč­né­ho obdo­bí, kde se slo­ga­nem musí­me si pomá­hat také pra­co­va­lo. Přátelé si pomá­ha­li a jejich pomoc neby­la prvo­plá­no­vě zišt­ná. A jestli­že se poda­ři­lo zachrá­nit život člo­vě­ka, pak dostal slo­gan smy­sl. Tehdy byla pomoc na mís­tě i přes nebez­pe­čí, kte­ré s sebou při­ná­še­la. Jarchovský a Hřebejk se ten­to­krát pus­ti­li do zpra­co­vá­ní námě­tu, kte­rý nevy­u­ží­vá dra­ma­tic­ké napě­tí a drs­né scé­ny. Ve fil­mu Učitelka se slo­ve­so pomá­hat dostá­vá do spo­je­ní se slo­ve­sem zne­u­ží­vat nebo zvý­hod­ňo­vat. Příběh se ode­hrá­vá v době, kdy být před­se­dou komu­nis­tic­ké orga­ni­za­ce na pra­co­viš­ti zaru­čo­va­lo jis­to­tu a nedo­tknu­tel­nost. Ale poli­ti­ka není tím, co dodá­vá hlav­ní hrdin­ce sebe­vě­do­mí při jed­ná­ní s žáky i jejich rodi­či. Je patr­ný všu­dypří­tom­ný strach neod­po­ro­vat a pod­ři­zo­vat se pod­mín­kám nebo pří­ka­zům. Až tra­gic­ké řeše­ní malé Danky doká­že vybur­co­vat její rodi­če a rodi­če spo­lu­žá­ka Bindera k jed­ná­ní. Ať už vychá­zel scé­náris­ta ze svých zku­še­nos­tí nebo ze zku­še­nos­tí něko­ho jiné­ho, je jas­né, že nej­jed­no­duš­ší řeše­ní je odchod ze ško­ly. Odejít z dosa­hu pro­blé­mo­vé oso­by, dostat se mimo dosah a začít od začát­ku. Ale auto­rům nešlo o rych­lé a snad­né řeše­ní. Stěžejní roz­ho­do­vá­ní a odkrý­vá­ní udá­los­tí a cho­vá­ní jed­not­li­vých akté­rů pří­bě­hu necha­li zakom­po­no­vat do jed­ná­ní na schůz­ce rodi­čů s vede­ním ško­ly. Protože se tak koná za nepří­tom­nos­ti uči­tel­ky Drazdechové, sta­ví se někte­ří rodi­če do role ochrán­ců prá­va bez ohle­du na důsled­ky netra­dič­ních uči­tel­či­ných metod. Vypadá to, že kro­mě tří rodin se strach a pod­lé­zá­ní dostal pod kůži ostat­ním rodi­čů. Vypadá to na morál­ní selhá­ní všech, ale hrdi­no­vé z doby sou­dru­hů se pře­ci jen vzmu­ží a pat­řič­ná žádost dosta­ne své pod­pi­sy. Optimisticky by mohl film kon­čit, ale auto­ři fil­mu nechá­va­jí nezlomnou posta­vu uči­tel­ky Drazdechové vkrá­čet i do sou­čas­né doby. Se stej­ným úsmě­vem a nad­še­ním vyzví­dá a ví, že se jis­tě najdou ovce, kte­ré se necha­jí od ní postr­ko­vat, jak bude pís­kat.

Film je sice nazván uči­tel­ka, ale není to o uči­tel­ské pro­fe­si. Je to o stra­chu, kte­rý doká­že ovliv­nit lid­ské cho­vá­ní. Lidí, kte­ří vyu­ží­va­jí své posta­ve­ní a umí mani­pu­lo­vat s oko­lím, se může vyskyt­nout mno­ho kde­ko­liv a kdy­ko­liv. Daleko vět­ší množ­ství je však ovliv­ni­tel­ných lidí s neu­stá­lým vnitř­ním stra­chem. Naučit tako­vé lidi samo­stat­ně mys­let a nepod­lé­zat něja­ké Drazdechové nebo jiné­mu sobec­ké­mu suve­ré­no­vi je těž­ké. Autoři fil­mu se sna­ži­li uká­zat lid­ské sla­bos­ti i sil­né jedin­ce při odha­lo­vá­ní výchov­ných prak­tik jed­né sebestřed­né oso­by.

Osobně jsem oce­ni­la odva­hu auto­rů fil­mu při obsa­ze­ní jed­not­li­vých postav. Zuzana Maurery dala uči­tel­ce Drazdechové tolik vnitř­ní­ho napě­tí, že jsem jí téměř uvě­ři­la, jak všech­no dělá jen pro dob­ro ostat­ních. Hysterické scé­ny pak jsou skvě­lým dokres­le­ním pošra­mo­ce­né­ho žen­ské­ho cha­rak­te­ru hlav­ní posta­vy. Proti této výraz­né posta­vě sto­jí dva muž­ské pro­tějš­ky. Csongor Kassai v roli báz­li­vé­ho Marka Kučery a Martin Havelka v roli ráz­né­ho Jaroslava Bindera. Tahle dvo­ji­ce otců spo­lu spo­leč­ně for­mu­lu­jí zásad­ní výhra­dy k cho­vá­ní uči­tel­ky a jsou osu­dem svých dětí nej­ví­ce zasa­že­ni. Z herec­kých výko­nů mě ješ­tě zau­ja­la Ina Marojevič v roli bez­rad­né ředi­tel­ky ško­ly, kte­rá balan­cu­je mezi stra­chem a sna­hou vypo­řá­dat se s pro­blé­mo­vou uči­tel­kou. Nemá mno­ho tex­tu, ale hod­ně hra­je její tvář. Další výraz­nou posta­vou je rázná kadeř­ni­ce Bártová s pova­hou vypo­čí­ta­vé drb­ny, kte­rou doko­na­le vystih­la Judita Hansman.

Film mě zau­jal nejen svým pří­bě­hem, ale také for­mou zpra­co­vá­ní a sluš­ný­mi herec­ký­mi výko­ny. Přesto si mys­lím, že jed­ná­ní na rodi­čov­ské schůz­ce chví­le­mi při­po­mí­na­lo doha­do­vá­ní před sou­dem v ame­ric­kých fil­mech. Nedokážu posou­dit, jest­li se poda­ři­lo dob­ře vystih­nout nebez­peč­nost cho­vá­ní lidí, kte­ří si své zne­u­ží­vá­ní ani neu­vě­do­mu­jí. Název fil­mu může být tro­chu zavá­dě­jí­cí a byla by ško­da, kdy­by film byl vní­mán jen jako pro­fes­ní paro­die z let minu­lých. To nej­spíš nebyl úmy­sl tvůr­ců a tako­vý film roz­hod­ně není.

Hodnocení: 65 %

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře