Hodnocení článku
(2 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Loading...Co je na tom špatného, když si lidé pomáhají? Obhajuje své vlezlé chování kadeřnice Bártová, u které se učitelka Drazdechová nechává doma česat. Za nový účes nechce zaplatit penězi, ale drobnou protislužbou ve prospěch Bártové mladší uvítá. Navzájem si pomáhat je tak oboustranně výhodný obchod a nikdo při něm zdánlivě neprodělá! Učitelka vypadá jako dobrácký přítel, rodiče mají jistotu, že jejich děti získají snadno dobré známky ve škole, a děti se v praxi naučí, jak to v životě chodí. Kdo platí, komu je potřeba podlézat, a nebo přímo někam vlézt. Dříve jako nyní. Lidi jsou nepoučitelní a zachovat si hrdost a jednat čestně stojí námahu a někdy i víc.
Scénárista Petr Jarchovský měl námět k filmu dlouho v šuplíku. Téma vzájemné pomoci, protislužeb a zápas o lidskou hrdost, není v jeho tvorbě ničím novým. V roce 2000 natočil režisér Jan Hřebejk film z válečného období, kde se sloganem musíme si pomáhat také pracovalo. Přátelé si pomáhali a jejich pomoc nebyla prvoplánově zištná. A jestliže se podařilo zachránit život člověka, pak dostal slogan smysl. Tehdy byla pomoc na místě i přes nebezpečí, které s sebou přinášela. Jarchovský a Hřebejk se tentokrát pustili do zpracování námětu, který nevyužívá dramatické napětí a drsné scény. Ve filmu Učitelka se sloveso pomáhat dostává do spojení se slovesem zneužívat nebo zvýhodňovat. Příběh se odehrává v době, kdy být předsedou komunistické organizace na pracovišti zaručovalo jistotu a nedotknutelnost. Ale politika není tím, co dodává hlavní hrdince sebevědomí při jednání s žáky i jejich rodiči. Je patrný všudypřítomný strach neodporovat a podřizovat se podmínkám nebo příkazům. Až tragické řešení malé Danky dokáže vyburcovat její rodiče a rodiče spolužáka Bindera k jednání. Ať už vycházel scénárista ze svých zkušeností nebo ze zkušeností někoho jiného, je jasné, že nejjednodušší řešení je odchod ze školy. Odejít z dosahu problémové osoby, dostat se mimo dosah a začít od začátku. Ale autorům nešlo o rychlé a snadné řešení. Stěžejní rozhodování a odkrývání událostí a chování jednotlivých aktérů příběhu nechali zakomponovat do jednání na schůzce rodičů s vedením školy. Protože se tak koná za nepřítomnosti učitelky Drazdechové, staví se někteří rodiče do role ochránců práva bez ohledu na důsledky netradičních učitelčiných metod. Vypadá to, že kromě tří rodin se strach a podlézání dostal pod kůži ostatním rodičů. Vypadá to na morální selhání všech, ale hrdinové z doby soudruhů se přeci jen vzmuží a patřičná žádost dostane své podpisy. Optimisticky by mohl film končit, ale autoři filmu nechávají nezlomnou postavu učitelky Drazdechové vkráčet i do současné doby. Se stejným úsměvem a nadšením vyzvídá a ví, že se jistě najdou ovce, které se nechají od ní postrkovat, jak bude pískat.
Film je sice nazván učitelka, ale není to o učitelské profesi. Je to o strachu, který dokáže ovlivnit lidské chování. Lidí, kteří využívají své postavení a umí manipulovat s okolím, se může vyskytnout mnoho kdekoliv a kdykoliv. Daleko větší množství je však ovlivnitelných lidí s neustálým vnitřním strachem. Naučit takové lidi samostatně myslet a nepodlézat nějaké Drazdechové nebo jinému sobeckému suverénovi je těžké. Autoři filmu se snažili ukázat lidské slabosti i silné jedince při odhalování výchovných praktik jedné sebestředné osoby.
Osobně jsem ocenila odvahu autorů filmu při obsazení jednotlivých postav. Zuzana Maurery dala učitelce Drazdechové tolik vnitřního napětí, že jsem jí téměř uvěřila, jak všechno dělá jen pro dobro ostatních. Hysterické scény pak jsou skvělým dokreslením pošramoceného ženského charakteru hlavní postavy. Proti této výrazné postavě stojí dva mužské protějšky. Csongor Kassai v roli bázlivého Marka Kučery a Martin Havelka v roli rázného Jaroslava Bindera. Tahle dvojice otců spolu společně formulují zásadní výhrady k chování učitelky a jsou osudem svých dětí nejvíce zasaženi. Z hereckých výkonů mě ještě zaujala Ina Marojevič v roli bezradné ředitelky školy, která balancuje mezi strachem a snahou vypořádat se s problémovou učitelkou. Nemá mnoho textu, ale hodně hraje její tvář. Další výraznou postavou je rázná kadeřnice Bártová s povahou vypočítavé drbny, kterou dokonale vystihla Judita Hansman.
Film mě zaujal nejen svým příběhem, ale také formou zpracování a slušnými hereckými výkony. Přesto si myslím, že jednání na rodičovské schůzce chvílemi připomínalo dohadování před soudem v amerických filmech. Nedokážu posoudit, jestli se podařilo dobře vystihnout nebezpečnost chování lidí, kteří si své zneužívání ani neuvědomují. Název filmu může být trochu zavádějící a byla by škoda, kdyby film byl vnímán jen jako profesní parodie z let minulých. To nejspíš nebyl úmysl tvůrců a takový film rozhodně není.
Hodnocení: 65 %
(4,91 z 5)