Yves Sain Laurent - 60 %

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Životní pří­běhy slav­ných osob­nos­tí láka­jí fil­ma­ře jed­nak tím, jak je jejich ces­ta za život­ním úspě­chem nároč­ná, ale z obchod­ní­ho hle­dis­ka se jed­ná o sáz­ku na jis­to­tu zná­mé­ho jmé­na. Módní návr­hář Yves Saint Laurent spl­ňu­je obě pod­mín­ky. Měl talent, úspěch, slá­vu a ori­gi­nál­ní nápa­dy. Současně však byla v jeho živo­tě obdo­bí, kte­rá pro něj neby­la jed­no­du­chá.

Dětství strá­vil Yves se svou rodi­nou v Alžíru a jako sedm­nác­ti­le­tý ode­šel do Paříže. Začíná svou slav­nou kari­é­ru v salo­nu uzná­va­né­ho Christiana Diora. Plachý mla­dík se sám nepro­sa­zu­je, ale má talent, kte­rý nelze pře­hléd­nout. V lis­to­pa­du 1957 ve věku pou­hých 21 let je požá­dán, aby se stal umě­lec­kým ředi­te­lem mód­ní­ho domu nedáv­no zesnu­lé­ho Christiana Diora. Veřejnosti se před­sta­ví svou prv­ní mód­ní kolek­ci hau­te cou­tu­re, kte­rá se stá­vá oka­mži­tým hitem. Během mód­ní pře­hlíd­ky se také sezna­mu­je s Pierrem Bergém, svou budou­cí lás­kou a život­ním i obchod­ním part­ne­rem. Talent a cit pro ori­gi­nál­ní nápa­dy dostá­va­jí mla­dé­ho návr­há­ře do popře­dí zájmu spo­le­čen­ské sme­tán­ky. Pracovní nasa­ze­ní i stre­so­vé situ­a­ce ale půso­bí na cit­li­vou ner­vo­vou sou­sta­vu Yvese tak, že musí být hospi­ta­li­zo­ván v léčeb­ně. Odtud odchá­zí s dia­gnó­zou mani­o­de­pre­siv­ní poru­chy. Pro obchod­ní znač­ku Dior pře­stá­vá být per­spek­tiv­ní a spo­lu s Pierrem Bergém začí­na­jí s novou obchod­ní znač­kou Yves Saint Laurent. Následuje úspěš­né zakot­ve­ní ve svě­to­vé návr­hář­ské špič­ce. Yves a Pierre jsou nejen spo­lu­pra­cov­ní­ky, ale stá­va­jí se život­ní­mi part­ne­ry. Prožívají spo­lu úspě­chy i obdo­bí hod­ně obtíž­ná.

Režisérem fil­mu je fran­couz­ský herec  Jalil Lespert, kte­rý má na svém kon­tě hod­ně fil­mo­vých postav. Režisérsky se uve­dl fil­mem Proti vět­ru, kde se podí­lel také na tvor­bě scé­ná­ře. Stejný postup zvo­lil i pro svůj dru­hý film Yves Sain Laurent. Předlohou se sta­la živo­to­pis­ná kni­ha vyda­ná v roce 1993 od novi­nář­ky Laurence Benaïm.  Na scé­ná­ři ješ­tě spo­lu­pra­co­val  Jacques Fiesch ( Markýz de Sade) a Marie-Pierre Huster. Tvůrci fil­mu se sna­ži­li maxi­mál­ně vyu­žít doku­men­ty, kte­ré jim posky­tl sám Pierre Bergé. Z cel­ko­vé­ho vyzně­ní fil­mu je zřej­mé, že sna­hou auto­rů fil­mu bylo vychá­zet ze zná­mé fak­to­gra­fie a cit­li­vě při­blí­žit kom­pli­ko­va­ný cito­vý život hlav­ní posta­vy. Film zachy­cu­je obdo­bí začát­ků kari­é­ry mla­dé­ho návr­há­ře, jeho zdro­je inspi­ra­ce i zájmy. Současně se ale pro­je­vu­jí růz­né strán­ky jeho kom­pli­ko­va­né pova­hy ve vzta­hu ke své rodi­ně, pří­te­li, spo­lu­pra­cov­ní­kům i náhod­ným zná­mým. Filmový pří­běh opouš­tí hrdi­nu v obdo­bí, kdy je už úspěš­ný, ale musí si ješ­tě urov­nat svůj osob­ní život. V závě­ru fil­mu vzpo­mí­ná Pierre Bergé na své­ho zemře­lé­ho pří­te­le s obdi­vem  sou­čas­ně s likvi­da­cí jejich spo­leč­né sbír­ky umě­lec­kých před­mě­tů.

Atmosféru večír­ků i záku­li­sí mód­ních pře­hlí­dek sní­mal kame­ra­man Thomas Hardmeier bez sna­hy o šoku­jí­cí zábě­ry. Některé scé­ny jsou inspi­ro­va­né docho­va­nou foto­do­ku­men­ta­cí a jak je to u fran­couz­ských fil­mů čas­té, je tu i sna­ha o pře­ne­se­ní  umě­lec­ké atmo­sfé­ry. Kamera sní­má také cit­li­vě intim­ní scé­ny, kte­ré kon­čí názna­kem a pone­chá­va­jí dosta­teč­ný pro­stor pro divá­ko­vu fan­ta­zii.

Hlavní roli hra­je Pierre Niney, mla­dý talen­to­va­ný herec, kte­rý má za sebou zku­še­nos­ti z něko­li­ka fil­mů i ze slav­né Comédie-Françai. Režiséři vyu­ží­va­jí nejen jeho schop­nos­ti zahrát role dra­ma­tic­ké, ale více mož­nos­tí dosud dostá­val v kome­di­ích. Přestože role Yvese byla Pierrovi blíz­ká věkem i fyzic­kou podo­bou, neby­lo snad­né zahrát uza­vře­nou a cito­vě kom­pli­ko­va­nou posta­vu zná­mé­ho návr­há­ře. Pierre dal své posta­vě urči­té vnitř­ní napě­tí, kte­ré je patr­né v kaž­dé situ­a­ci. To v kon­tras­tu s ostat­ní­mi her­ci fun­gu­je a pod­tr­hu­je jeho odliš­nost. Zkušenějšího pří­te­le a obchod­ní­ho part­ne­ra hra­je Guillaume Gallienne, kte­rý posta­vě Pierra dává umír­ně­ně naje­vo své city a vystu­pu­je jako chá­pa­jí­cí a trpí­cí tatí­nek nebo star­ší kama­rád.

Film Yves Sain Laurent je zají­ma­vým výle­tem do svě­ta mód­ní­ho prů­mys­lu, ale zůstá­vá na půli ces­ty. Zpočátku se děj slib­ně roz­ví­jí, začát­ky u Diora, blá­zi­nec, nový pří­tel a vznik fir­my. Vypadá to na začá­tek pes­t­ré­ho a zají­ma­vé­ho živo­to­pis­né­ho fil­mu. Jenže potom násle­du­je jen prá­ce, prá­ce, prá­ce nebo večír­ky, dro­gy, večír­ky. Občas se obje­ví náznak rodí­cí­ho se nové­ho vzta­hu, ale to nijak neo­vliv­ňu­je pro­voz samot­né fir­my. Scénář nedá­vá divá­kům mož­nost poznat způ­sob obchod­ní a pra­cov­ní spo­lu­prá­ce obou hlav­ních postav. Ve fil­mu je malý pro­stor pro zachy­ce­ní for­mo­vá­ní jejich vzta­hu a tak zůstá­vá jen otáz­ka, proč zůsta­nou přes růz­né úle­ty s dro­ga­mi celo­ži­vot­ní­mi part­ne­ry.  Scéna v bazé­nu z Maroka při hře na prav­du při­bli­žu­je nijak důle­ži­té infor­ma­ce ze živo­ta hlav­ní­ho hrdi­ny a stej­ně tak může­me chá­pat lis­to­vá­ní umě­lec­kou pub­li­ka­cí jako jed­ním ze zdro­jů tvo­ři­vé mód­ní inspi­ra­ce.

Je jas­ně, že 106 minut dlou­hý film nemů­že sta­čit pro vysti­že­ní živo­ta člo­vě­ka. Přesto si mys­lím, že se hlav­ně tvůr­cům fil­mu nepo­da­ři­lo nalézt motiv, kte­rý by pří­běh pro­po­jil. Co se nepo­da­ři­lo vysvět­lit, to má zachrá­nit závě­reč­ná scé­na vzpo­mí­ná­ní. I bez této scé­ny by film při­ne­sl pohled na zají­ma­vou osob­nost mód­né­ho a obchod­ní­ho svě­ta. Soužití Pierra a Yvese neby­lo urči­tě pro­cház­ka růžo­vým sadem, ale poda­ři­lo se jim vytvo­řit záze­mí pro tvor­bu ori­gi­nál­ních mode­lů a zná­mou obchod­ní znač­ku.

Pro milov­ní­ky živo­to­pis­ných fil­mů zůsta­ne Yves i nadá­le tro­chu tajem­ný a kdo čeká vzru­ši­vé scé­ny nebo naho­tin­ky, ten bude zkla­mán.