Z válečného zajatce národním hrdinou. Do kin vstupuje životopisné drama BRANKÁŘ

SYNOPSE:
Brankář při­ná­ší dra­ma­tic­ký život­ní pří­běh legen­dár­ní­ho fot­balisty Manchester City Berta Trautmanna, kte­rý se v pová­leč­né Anglii pro­sa­dil navzdo­ry své­mu němec­ké­mu půvo­du. Příběh muže, kte­rý milo­val fot­bal, Anglii a ženu své­ho živo­ta Margaret, a díky svým výji­meč­ným schop­nos­tem a vytr­va­los­ti se doká­zal z nená­vi­dě­né­ho „nác­ka“ stát brit­ským národ­ním hrdi­nou. Bert Trautmann se naro­dil v Německu v roce 1923 a během vál­ky se jako výsad­kář aktiv­ně zapo­jil do bojů. Ke kon­ci vál­ky byl zajat brit­ský­mi vojá­ky a držen v tábo­ře, kde si všimli jeho talen­tu. Navzdory počá­teč­ní nená­vis­ti fanouš­ků půso­bil v týmu Manchesteru v letech 1949 až 1964. Zlom v jeho kari­é­ře při­šel v roce 1958 ve finá­le Anglického pohá­ru, kdy pro svůj tým vybo­jo­val vítěz­ství, když dohrál zápas navzdo­ry život ohro­žu­jí­cí­mu zra­ně­ní. On a jeho život­ní lás­ka Margaret ale musí čelit i dal­ším ranám osu­du…

VYJÁDŘENÍ REŽISÉRA:
„Brankář je v mno­ha ohle­dech jas­ný hrdin­ský pří­běh. Bývalý nepří­tel se stá­vá hrdi­nou náro­da: je to uni­kát­ní živo­to­pis spor­tov­ce, kte­rý doklá­dá, jak sport může při­spět k usmí­ře­ní zne­přá­te­le­ných zemí. Film, kte­rý uka­zu­je, že usmí­ře­ní vyža­du­je víc než coko­liv jiné­ho dvě věci: na jed­né stra­ně něko­ho, kdo chá­pe, že se dopus­til zlo­či­nu a má odva­hu se za to omlu­vit, a na dru­hé stra­ně něko­ho, kdo je ocho­ten tuto omlu­vu při­jmout. Důraz je kla­den na indi­vi­du­ál­ní odpo­věd­nost kaž­dé­ho člo­vě­ka za jeho jed­ná­ní, ale ješ­tě více na odpo­věd­nost za jeho nečin­nost. Je to při­po­mín­ka, že soli­da­ri­ta a lid­skost se nedě­jí samy od sebe, ale musí se za ně bojo­vat.

Ne tak jas­né, ale vel­mi důle­ži­té pro mě toto: Brankář je pří­běh o prvot­ní tou­ze po doko­na­lém svě­tě naše­ho dět­ství a boji toho­to dět­ství pro­ti mon­st­rům naší před­po­klá­da­né civi­li­za­ce. Je to tou­ha po nad­ča­so­vých oka­mži­cích, ve kte­rých člo­věk si uží­vá chví­le bez viny a štěs­tí svě­ta šťast­ně pro­plou­vá jeho duší.“

---