Žaluji! - další velkofilm Romana Polanskiho

V roce 1894 je důstoj­ník fran­couz­ské­ho gene­rál­ní­ho štá­bu Alfred Dreyfus (Louis Garrel) neprá­vem obvi­něn z vele­zra­dy a odsou­zen na doži­vo­tí. Tato udá­lost vstou­pi­la do his­to­rie jako Dreyfusova afé­ra...

Roman Polanski je v okru­hu fil­mo­vých divá­ků těž­ce ucho­pi­tel­ná posta­va. Tento půvo­dem židov­ský francouzsko-polský fil­mař se za celý svůj život stal pře­ži­vším holo­kaus­tu, při­šel o ženu Sharon Tate (a jejich nena­ro­ze­né dítě), díky její vraž­dě kul­tem Manson Family a jako reži­sér sto­jí za kla­si­ka­mi Rosemary má děťát­ko či Čínská čtvrť a také je tvůr­cem Oscarového Pianisty a za ten­to film i zís­kal Oscara v kate­go­rii „ Nejlepší režie“. Polanski se ale pře­de­vším pro­sla­vil fak­tem, že byl v roce 2009 zatčen na zákla­dě zaty­ka­če sou­vi­se­jí­cím se zne­u­ži­tím nezle­ti­lé dív­ky v roce 1977. Polanski teh­dy nebyl zatčen jen díky tomu, že Švýcarsko i Polsko odmít­lo Polanskiho USA vydat. Polanski tak zůstal na svo­bo­dě a mohl nadá­le točit nové fil­my. A ten jeho nej­no­věj­ší (a dost mož­ná posled­ní) vzni­kl vlo­ni.

Žaluji! Polanski nato­čil ve Francii a ten­to film pojed­ná­vá o Dreyfusově afé­ře, pří­pa­du z roku 1894, kdy důstoj­ník fran­couz­ské­ho gene­rál­ní­ho štá­bu Alfred Dreyfus obvi­něn ze špi­o­ná­že pro Německé císař­ství na zákla­dě zfal­šo­va­ných důka­zů. Tahle kauza násled­ně oble­tě­la celou Francií, Dreyfuse se zasta­la i zná­má jmé­na jako spi­so­va­te­lé Émile Zola nebo Jules Renard a roz­su­dek se něko­li­krát změ­nil. Prostě zásad­ní fran­couz­ská udá­lost, kte­rá se pocho­pi­tel­ně jed­nou muse­la dočkat fil­mo­vé­ho zpra­co­vá­ní. Polanskiho Žaluji! roz­hod­ně poté není prv­ním sním­kem, kte­rý tuto udá­lost zpra­co­vá­vá v celo­ve­čer­ní podo­bě, před­cho­zí film ale vzni­kl už v roce 1960 a tak by to tro­chu moder­něj­ší zpra­co­vá­ní mož­ná pře­ce jen chtě­lo. A ujmul se ho prá­vě Polanski, při­čemž toto zpra­co­vá­ní se nako­nec dosta­lo i na Filmový fes­ti­val v Benátkách, kde bojo­va­lo s Jokerem o Zlatého lva za nej­lep­ší film a nako­nec se muse­la smí­řit pou­ze se Stříbrným lvem, přes­to je ale dru­hé mís­to na tak pres­tiž­ním fes­ti­va­lu pořád parád­ní. Bylo to ovšem zaslou­že­né?

Roman Polanski je mož­ná pedo­fil a polák, přes­to se mu ale musí nechat jed­na věc.... i v 86 letech točil jako bůh a pokud se sku­teč­ně nein­spi­ru­je Clintem Eastwoodem a nebu­de točit klid­ně i po deva­de­sát­ce tak si mys­lím, že je Žaluji! pří­pad­nou důstoj­nou teč­kou za jeho fil­mo­vou kari­é­rou. Polanski v podo­bě Žaluji! nato­čil sviž­ně výprav­nou fil­ma­ři­nu, kte­rá by para­dox­ně moh­la sed­nout i lidem, pro kte­ré his­to­ric­ká kos­tým­ní dra­ma­ta před­sta­vu­jí peklo. Hlavním hrdi­nou Žaluji! poté není Alfred Dreyfus, ale Georges Picquart, kte­rý byl pově­ře­ný aby vypá­t­ral ono­ho špe­ha, kte­rý prás­kal Německé říši. Picquart je zde ztvár­něn Jeanem Dujardinem, kte­rý je bez­po­chy­by jed­ním z nej­ta­len­to­va­něj­ších fran­couz­ských her­ců sou­čas­nos­ti a role Picquarta mu nesku­teč­ně sed­ne.

Fanoušci his­to­ric­ké přes­nos­ti budou nej­spí­še spo­ko­je­ní, pro­to­že všech­no kolem sku­teč­ně vypa­dá jako bychom byli na kon­ci 19. sto­le­tí ve Francii. Velmi dlou­há a kom­pli­ko­va­ná Dreyfusova afé­ra je v Žaluji! zpra­co­vá­na jen v podo­bě nejmen­ších detai­lů a samot­ný Polanski film nato­čil pod­le kni­hy Richarda Harrise a spo­leč­ně tito dva též napsa­li scé­nář. Harris sám toto téma při psa­ní kni­hy detail­ně nastu­do­val a i díky tomu si i on oči­vid­ně uvě­do­mil, kte­ré detai­ly této afé­ry jsou důle­ži­té a kte­ré vlast­ně zase tak ne. I díky tomu má Žaluji! oprav­du sviž­né tem­po a Polanski tu svou pověst­nou schop­nou vypra­věč­skou ruku neztra­til ani na sta­rá kole­na. Navíc si povo­lal kame­ra­ma­na Paweła Edelmana se kte­rým od Pianisty pra­co­val na kaž­dém fil­mu a prá­vě Edelman doká­že udě­lat ten­to vel­mi dějo­vě zají­ma­vý sní­mek i vizu­ál­ně vta­hu­jí­cí. A Alexandre Desplat potvr­zu­je svou pozi­ci jed­no­ho z nej­ta­len­to­va­něj­ších hudeb­ních skla­da­te­lů sou­čas­nos­ti.

Polanski více­mé­ně točí jako ze (své) sta­ré ško­ly a přes­to doká­že udě­lat Žaluji! sku­teč­ně fil­mař­sky sviž­ným sním­kem a vygra­do­vá­ní někte­rých momen­tů je pros­tě lahůd­ko­vé.

Krom napros­to bra­vur­ní­ho Dujardina je tu také Louis Garrel, u nás téměř nezná­mé fran­couz­ské jmé­no, kte­rý je sice jako Dreyfus zamas­ko­ván, přes­to i on ale dostá­vá mož­nost se herec­ky před­vést a toho­to více­mé­ně tra­gic­ké­ho muže podat vel­mi zají­ma­vým způ­so­bem. A i tako­vý Mathiue Amalric, pro kte­ré­ho mám osob­ně sla­bost už bon­dov­ky Quantum of Solace je dle mně vel­mi dob­rý.

Žaluji! sku­teč­ně čás­teč­ně při­po­mí­ná fil­my, kte­ré se už dnes neto­čí a záro­veň tu osob­ně pře­ce jen cítím názna­ky jis­té hips­ter­ské fil­ma­ři­ny, kte­rá více­mé­ně občas půso­bí jako uhla­ze­ný Martin Scorsese bez Rock´n Rollového hudeb­ní­ho dopro­vo­du.. Je to vel­mi zají­ma­vé pro­zkou­má­ní jed­no­ho pro vět­ši­nu svě­ta dost mož­ná nezná­mé­ho soud­ní­ho pro­ce­su, ve kte­rém lze též nalézt jis­té para­le­ly se sou­čas­ným svě­tem a pře­de­vším je to oprav­do­vá vyso­ká fil­mař­ská. Není revo­luč­ní, není doko­na­lá a přes­to jde o poten­ci­o­nál­ně důstoj­nou labu­tí píseň jed­né kon­tro­verz­ní fil­mo­vé figur­ky, kte­rou může­me sou­dit z růz­ných úhlů..... Kvality jeho posled­ní­ho díla ale pros­tě nelze hod­no­tit jinak než pal­cem naho­ru!

Trailer:

Verdikt: 4 z 5

---

Photo © Guy Ferrandis

---