Život pro samouky – Recenze – 40 %

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Českou vzta­ho­vou kome­dii Život pro samou­ky nato­či­la a napsa­la reži­sér­ka a sce­nárist­ka Jitka Rudolfová (Zoufalci, Hodinářův učeň) pod­le romá­nu „Láska pro samou­ky“ spi­so­va­tel­ky (a mimo jiné býva­lé fil­mo­vé recen­zent­ky) Barbory Šťastné. Její hlav­ní hrdin­kou je sna­ži­vá čty­ři­cát­ni­ce Klára (Jana Plodková), kte­rá žije všed­ní život se dvě­ma dce­ra­mi a neteč­ným man­že­lem (Jaroslav Plesl). Ten ji jed­no­ho veče­ra v restau­ra­ci na osla­vě pat­nác­té­ho výro­čí svat­by zasko­čí žádos­tí o pau­zu v jejich vzta­hu. Oba si tudíž od té doby začnou děti i spo­leč­ný byt stří­dat po týd­nu, a když je zrov­na řada na man­že­lo­vi, tak Klára jez­dí byd­let ke své excen­t­ric­ké mamin­ce (Zuzana Kronerová). A záro­veň se začí­ná ohlí­žet po jiných adep­tech na život­ní­ho part­ne­ra.

Photo © Bontonfilm / Zuzana Panská

• HHC Praha
• CBD Praha
• HHC Prague
• CBD Prague

Významnými atri­bu­ty fil­mu Život pro samou­ky jsou zapr­vé sebe-ironický pří­stup hlav­ní hrdin­ky k vlast­ní­mu počí­ná­ní i ke svě­tu kolem sebe a zadru­hé solid­ní herec­ké výko­ny vět­ši­ny zúčast­ně­ných a zejmé­na pak veskr­ze zda­ři­lé kome­di­ál­ní kre­a­ce Jany Plodkové v hlav­ní roli. Jinak se ale sní­mek tolik neli­ší od jiných čes­kých spo­třeb­ních lifesty­lo­vých kome­dií posled­ní doby, kte­rých se nato­čí tak­zva­ně na auto­pi­lo­ta něko­lik roč­ně, neb s nimi sdí­lí mno­ho aspek­tů, včet­ně pou­ží­vá­ní hudeb­ní­ho dopro­vo­du z hudeb­ní ban­ky a jed­né pís­nič­ky, kte­rá hra­je na něko­li­ka mís­tech pořád doko­la a pak ješ­tě při závě­reč­ných titul­cích. Symptomatické je i to, že si film kro­mě pří­bě­hu jako tako­vé­ho vypůj­ču­je od kniž­ní před­lo­hy též hrdin­čin vypra­věč­ský komen­tář, což bývá čas­tý (a znač­ně otrav­ný) neduh fil­mo­vých adap­ta­cí romá­nů, jenž ve výsled­ku uleh­ču­je her­cům a sce­náris­tům prá­ci.

Kromě uvá­dě­ní divá­ků do kon­tex­tu a sdě­lo­vá­ní život­ních polo­pravd ale sní­mek naštěs­tí pou­ží­vá Klářin vnitř­ní hlas zejmé­na ke vtip­né­mu glo­so­vá­ní situ­a­cí, kte­ré sama zaží­vá s růz­ný­mi muži, s dce­ra­mi, s kama­rád­kou z prá­ce (Simona Babčáková) nebo se svou mat­kou. Tyto iro­nic­ké posměš­ky a sebe­kri­tic­ké prů­po­víd­ky, kte­ré si Klára sice mys­lí, ale radě­ji je neří­ká nahlas, však na úrod­nou půdu dopa­da­jí jen málo­kdy. Mnohem vtip­něj­ší jsou situ­a­ce, kte­ré hrdin­ka zaží­vá s poten­ci­ál­ní­mi nový­mi nápad­ní­ky, ale těch je zas ve fil­mu poskrov­nu.

O pozná­ní hůře jsou na tom pak ohra­né fyzic­ké gagy, během nichž Klára padá z kola nebo se opi­lá kácí ze židle, a také dáv­no vyva­nu­lé vti­py týka­jí­cí se vizá­že Paris Hilton či sexu­ál­ní­ho živo­ta Bruce Willise při poby­tu v Praze, kte­rým ujel vlak už tak před pat­nác­ti lety. Zcela mimo terč kon­čí i pro­klá­dá­ní někte­rých dia­lo­gů ang­lic­ký­mi výra­zy, jež uží­vá nej­zna­tel­ně­ji Klářina star­ší dospí­va­jí­cí dce­ra a z ne zce­la pocho­pi­tel­ných důvo­dů i mno­hé dal­ší ved­lej­ší posta­vy včet­ně tře­ba Klářina šéfa.

Děj pak nemá žád­ný zásad­ní dra­ma­tic­ký oblouk, jde jen o sled epi­zo­dek z Klářina živo­ta, jejichž cílem není ani tolik to, aby Klára zvlád­la vyba­lan­co­vat všech­ny své osob­ní, rodin­né, pra­cov­ní i vzta­ho­vé kri­ze, ale hlav­ně aby koneč­ně nalez­la víru v sebe sama a nau­či­la se mít se ráda a být se sebou spo­ko­je­ná. K pře­ro­du do této fáze nako­nec dojde u Kláry ve finá­le fil­mu zkrat­ko­vi­tě ze scé­ny na scé­nu, aby film mohl skon­čit pozi­tiv­ním posel­stvím, v němž se za ide­ál pova­žu­je život­ní styl vypa­da­jí­cí na pohled jako z obál­ky lifesty­lo­vé­ho časo­pi­su.

Hlavní hrdin­ka je do té doby pre­zen­to­va­ná jako tápa­jí­cí a zmat­ku­jí­cí hro­mád­ka nejis­tot, pasiv­ně vlá­če­ná roz­hod­nu­tí­mi jiných, kte­rá strá­ví celý večer vymýš­le­ním odpo­vě­di na tex­to­vou zprá­vu od chla­pa, aby to nevy­pa­da­lo, že má až moc zájem se s ním setkat. Je snad­né se s ní zto­tož­nit jako s udře­nou ženou sna­ží­cí se popa­so­vat s odcho­dem man­že­la a se dvě­ma dce­ra­mi, z nichž ta star­ší pro­chá­zí rebe­lu­jí­cím obdo­bím puber­ty a tu mlad­ší začí­na­jí víc zají­mat pro­jížď­ky s tátou na jeho nové motor­ce než hol­či­čí veče­ry s mámou u tele­vi­ze. Empatická souná­le­ži­tost nicmé­ně kon­čí ve chví­li, kdy Klára naiv­ně pod­lé­há svo­dům prv­ní­ho mani­pu­la­tiv­ní­ho zakom­ple­xo­va­né­ho idi­o­ta a lhá­ře, kte­ré­ho potká. Skloubení sebe­lí­tos­ti­vé rovi­ny s kome­di­ál­ní nad­sáz­kou kvů­li tomu půso­bí poně­kud nevy­rov­na­ně.

V kon­tras­tu ke Kláře jsou ve fil­mu vlád­ky­ně­mi raci­o­nál­ních úvah a prag­ma­tic­ké život­ní moud­ros­ti a zku­še­nos­ti ženy důcho­do­vé­ho věku, kte­ré jsou nad věcí, nic je nemů­že pře­kva­pit a hlav­ní hrdin­ce udě­lu­jí hod­not­né rady prak­tic­ky na potká­ní (kro­mě výbor­né Zuzany Kronerové ješ­tě Jelena Juklová v sym­pa­tic­ké mini-roličce). Z dru­hé stra­ny spek­tra pak do fil­mu vstu­pu­je i nesne­si­tel­ně ste­re­o­typ­ní a de fac­to sebe-parodická posta­va ezo­te­ric­ké tera­pe­u­t­ky a influ­en­cer­ky (Barbora Seidlová), kte­rá své špat­né cha­rak­te­ro­vé vlast­nos­ti scho­vá­vá za faleš­nou pře­tvář­ku pozi­tiv­ní ener­gie a slu­níč­ko­vé­ho duchov­na. Z pocho­pi­tel­ných důvo­dů se ani muž­ské posta­vy (kro­mě Jaroslava Plesla ješ­tě Václav Neužil ml., Lukáš Příkazký a David Švehlík) neje­ví sym­pa­tic­ky, neb vět­ši­nu jich film pre­zen­tu­je jako nepo­u­ži­tel­né pitom­ce, sob­ce a úchy­ly. A i když se obje­ví princ na bílém koni, tak ho jíz­li­vý tón fil­mu stej­ně seme­le, stej­ně jako jaký­ko­li náznak roman­ti­ky.

Zdravý sebe-ironický pří­stup však nako­nec Životu pro samou­ky slu­ší, neb jej ale­spoň tro­chu odli­šu­je od žánro­vé kon­ku­ren­ce zpra­co­vá­va­jí­cí totéž téma. Rozhodně není tak tero­ris­tic­ky straš­ný jako Zoufalé ženy děla­jí zou­fa­lé věci, ama­tér­sky dile­tant­ský jako Casting na lás­ku nebo oblud­ně mimóz­ní jako Příliš osob­ní zná­most. To je úpl­ně jiná liga, opro­ti níž je Život pro samou­ky při­nejmen­ším o dvě tří­dy lep­ší. I tak ale zůstá­vá spí­še pod­prů­měr­nou podí­va­nou, pro kte­rou je exis­ten­ce mno­hem hor­ších alter­na­tiv jen cha­bým důvo­dem k dopo­ru­če­ní.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře