Zkouška dospělosti (Bacalaureat) 2016

Načítám počet zob­ra­ze­ní...

Pokud se něja­ký film ode­hrá­vá v Transylvánii, tak to nemu­sí nut­ně zna­me­nat, že by hlav­ní hrdi­na byl něja­ký krve­žíz­ni­vý nemrt­vý. Naopak, klid­ně to může být i člo­věk, kte­rý živo­ty zachra­ňu­je - jako je tře­ba dok­tor Romeo.

A ano, ne vždy když se kdo­si jme­nu­je Romeo, tak musí nut­ně čekat na svo­ji Julii.

Ach ta klišé…

Snímek Zkouška dospě­los­ti rumun­ské­ho reži­sé­ra Cristiana Mungiu zís­kal loni na fes­ti­va­lu v Cannes cenu za nej­lep­ší režii. Tato pres­tiž­ní cena pocho­pi­tel­ně Cristianovi ote­vře­la ces­tu do mno­hých zahra­nič­ních kin, jen­že Mungiu není něja­ký sotva ochmí­ře­ný zele­náč, na kon­tě už totiž má mno­ho pozo­ru­hod­ných fil­mo­vých záře­zů. Už před cca dese­ti lety totiž zís­kal v Cannes Zlatou pal­mu za své úspěš­né dra­ma „4 měsí­ce, 3 týd­ny a 2 dny.“ Film čas­to bývá ozna­čo­ván jako šoku­jí­cí pohled na rumun­ský tota­lit­ní sys­tém doby ne zrov­na dáv­no minu­lé, což asi nebu­de dale­ko od prav­dy. Podstatou ale je, že Mungiu se nevy­hý­bá kon­tro­verz­ním téma­tům, nao­pak vyhle­dá­vá neotře­lé pří­běhy, kte­ré vyprá­ví ori­gi­nál­ním fil­mo­vým jazy­kem (tedy aspoň mně se to tak jeví).

Výjimkou samo­zřej­mě není ani Zkouška dospě­los­ti.

Jestli na něja­ký film sedí ozna­če­ný „mno­ho­vrs­tev­na­tý“, tak to bude urči­tě v tom­to pří­pa­dě. Hlavní posta­va - dok­tor Romeo - je čer­s­tvý pade­sát­ník, kte­rý tak nějak začí­ná bilan­co­vat svůj život. Na eko­no­mic­kou úro­veň si asi stě­žo­vat nemů­že (což je v sou­čas­né Transylvánii asi spí­še výjim­ka), ale spo­ko­jen roz­hod­ně není, man­žel­ství mu nefun­gu­je, s dce­rou si nero­zu­mí, milen­ka na něj začí­ná tla­čit a kde­si hlu­bo­ko v sobě mož­ná cítí, že svůj život zapro­dal do neko­neč­né­ho kru­hu slu­žeb a pro­ti­slu­žeb všem oko­lo sebe.

Jo, Rumunsko z toho­to fil­mu půso­bí jako země, kde prak­tic­ky niče­ho důle­ži­té­ho nedo­sáh­ne­te bez zna­los­ti člo­vě­ka, kte­rý zná člo­vě­ka … Prakticky vše se dá tak nějak upla­tit, dají se „kapi­ta­li­zo­vat“ sta­rá přá­tel­ství, apod. No, nemu­sí­me cho­dit pro pří­klad zrov­na do Rumunska, podob­ný kli­en­te­lis­mus (byť asi v tro­chu men­ším roz­sa­hu) vese­le bují i u nás. Film ale není jen pou­hou obža­lo­bou spo­le­čen­ské­ho sys­té­mu a zhrou­ce­ných snů mlá­dí. Dá se tu toho najít mno­hem více, jen se nebát hle­dat a nene­chat se odra­dit tím, že na někte­ré otáz­ky pros­tě v prů­bě­hu fil­mu nepad­ne odpo­věď. Divákovi je, podob­ně jako hlav­ní posta­vě dok­to­ra Romea, nabíd­nut jen výsek rea­li­ty a musí se tak smí­řit s tím - opět podob­ně jako dok­tor Romeo - že ne vše­mu záko­ni­tě poro­zu­mí.

Ale tako­vý je život.

Za mé fil­mo­vé já tedy vel­ká spo­ko­je­nost.

Podívejte se na hod­no­ce­ní Zkouška dospě­los­ti na Kinoboxu.