Zoran, můj synovec idiot - 70 %

Paolo je mla­dý muž, kte­rý žije sám na ven­ko­vě. Pracuje v kuchy­ni v domo­vě pro důchod­ce, ale se svou pra­cí není moc spo­ko­je­ný. Skoro kaž­dý večer pak trá­ví v taver­ně u své­ho pří­te­le Gustina, se kte­rým vede roz­ho­vo­ry o živo­tě a jako správ­ní Italové jsou tyto hovo­ry ohni­vé. Paolo je roz­ve­de­ný, ale svou býval­ku stá­le milu­je a dou­fá, že se dají opět dohro­ma­dy. To by mu ale nesměl v ces­tě stát Stefaniin man­žel, kte­rý je záro­veň Paolovým šéfem. Život poma­lu ply­ne, ale jed­no­ho dne obdr­ží Paolo dopis. Jeho teta zemře­la a on se má vydat do Slovinska, kde žila, a pře­vzít své „dědic­tví“. Jaké je ale jeho pře­kva­pe­ní, když mís­to movi­té­ho majet­ku zdě­dí teti­na vnu­ka, šest­nác­ti­le­té­ho Zorana. Paolo se má o něj pár dní posta­rat, než půjde Zoran do ústa­vu, ale těch­to pár dní úpl­ně obrá­tí život obou mužů.

Film je celo­ve­čer­ním debu­tem reži­sé­ra, her­ce a scé­náris­ty Mattea Oleotty a byl uve­den na fil­mo­vém fes­ti­va­lu v Benátkách 2013. Protože je Oleotto vinař, roz­ho­dl se svůj debut nato­čit ve vinař­ském pro­stře­dí, kte­ré dob­ře zná. Využil svou zku­še­nost, že na ves­ni­ci se nic neu­ta­jí a všich­ni jsou také, ať chtě­jí či nechtě­jí, sou­čás­tí živo­ta ostat­ních oby­va­tel. Postavu Paola si zvo­lil Olleotto záměr­ně. Vytvořil totiž muže, kte­rý je zpo­čát­ku nepří­jem­ný a aro­gant­ní, ale svým jed­ná­ním uka­zu­je i své dob­ré srd­ce. Také Zoran je svým způ­so­bem out­si­der, pro­to­že není jako ostat­ní chlap­ci. Sledovat potom, jak se kaž­dý z nich mění, je zají­ma­vé mož­ná i zábav­né. Ale ne vše je krás­né, jak to na prv­ní pohled vypa­dá.

Do role Paola obsa­dil reži­sér ital­ské­ho her­ce Giuseppeho Battistona, kte­rý má na svém kon­tě přes pade­sát sním­ků. Svou roli Itala, kte­rý hol­du­je vínu, zahrál výteč­ně. Skoro jako by to byl jeho vlast­ní život, ale oprav­du vše hrál. Jeho synov­ce Zorana si zahrál slo­vin­ský stu­dent herec­tví Rok Prašnikar. Roli mla­dí­ka, kte­rý není zce­la oby­čej­ný, ale má rysy autis­tic­ké­ho cho­vá­ní, ztvár­nil vel­mi dob­ře. Prašnikar je stej­ný typ jako Vladimír Pucholt, kte­rý si zahrál ve sním­ku Lásky jed­né pla­vo­vlás­ky. Uvidíme, kam se umě­lec­ká drá­ha Prašnikara bude ubí­rat a mož­ná pře­kva­pí svým herec­kým výko­nem v dal­ších fil­mech.

Protože se sko­ro celý děj fil­mu ode­hrá­vá v malé ital­ské ves­nič­ce, je mož­né vidět jis­tou podob­nost s fil­mem Díra u Hanušovic. V obou sním­cích hra­je mini­mum osob, hlav­ní­mi posta­va­mi jsou dvě oso­by (sest­ry, strýc a syno­vec), poklid­né tem­po děje, mini­mum zvra­tů. V obou sním­cích se navíc vět­ši­na postav potká­vá v hos­po­dě či v taver­ně, aby zde řeši­la své pro­blémy. Oleotto dal své­mu sním­ku pozi­tiv­ní konec, pro­to­že Paolo se Zoranem vytvo­ří dvo­ji­ci, kte­rá má budouc­nost.

Film byl uve­den v roce 2013 na MFF v Benátkách a obdr­žel Cenu týd­ne kri­ti­ků, Cena FEDIC a Cena Fedeora (Zvláštní oce­ně­ní). Byl také uve­den na Febiofestu v roce 2014 v sek­ci Soutěž Nová Evropa.

Na začát­ku fil­mu jsem si zvy­ka­la na jeho poma­lej­ší a méně dra­ma­tic­ké tem­po, ale s postu­pu­jí­cím dějem mě pří­běh zau­jal. Zpočátku nepří­jem­ný Paolo zís­ká­val postup­ně mé sym­pa­tie, ale od začát­ku byl mým favo­ri­tem Zoran.
Snímek nepat­ří mezi běž­né kome­di­ál­ní či dra­ma­tic­ké fil­my, zařa­di­la bych ho spí­še do tragi­ko­me­dií. Stopáž 109 min je odpo­ví­da­jí­cí, divák se má stá­le na co dívat a hlav­ně stá­le si může domýš­let či pře­mýš­let nad daný­mi situ­a­ce­mi. Film je sice mlá­de­ži pří­stup­ný, ale spa­dá spí­še do kate­go­rie vhod­ných sním­ků od 15 let.

Film bude mít sice pre­mi­é­ru až 28.srpna, ale už během léta se pro­mí­tá v let­ních kinech. Toto pro­mí­tá­ní je spo­je­no s mož­nos­tí ochut­nat vybra­ná ital­ská vína z pro­duk­ce spo­leč­nos­ti Wine Food Market. Snímek se natá­čel v kra­ji Friuli a budou se ochut­ná­vat tři dru­hy vín z toho­to kra­je vždy před začát­kem pro­jek­ce.
Letní kino Hranice na Moravě 21.8. od 21 hodin
Letní kino Širák Hradec Králové 29.8. od 20.30 hodin

---