Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...
Paolo je mladý muž, který žije sám na venkově. Pracuje v kuchyni v domově pro důchodce, ale se svou prací není moc spokojený. Skoro každý večer pak tráví v taverně u svého přítele Gustina, se kterým vede rozhovory o životě a jako správní Italové jsou tyto hovory ohnivé. Paolo je rozvedený, ale svou bývalku stále miluje a doufá, že se dají opět dohromady. To by mu ale nesměl v cestě stát Stefaniin manžel, který je zároveň Paolovým šéfem. Život pomalu plyne, ale jednoho dne obdrží Paolo dopis. Jeho teta zemřela a on se má vydat do Slovinska, kde žila, a převzít své „dědictví“. Jaké je ale jeho překvapení, když místo movitého majetku zdědí tetina vnuka, šestnáctiletého Zorana. Paolo se má o něj pár dní postarat, než půjde Zoran do ústavu, ale těchto pár dní úplně obrátí život obou mužů.
Film je celovečerním debutem režiséra, herce a scénáristy Mattea Oleotty a byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách 2013. Protože je Oleotto vinař, rozhodl se svůj debut natočit ve vinařském prostředí, které dobře zná. Využil svou zkušenost, že na vesnici se nic neutají a všichni jsou také, ať chtějí či nechtějí, součástí života ostatních obyvatel. Postavu Paola si zvolil Olleotto záměrně. Vytvořil totiž muže, který je zpočátku nepříjemný a arogantní, ale svým jednáním ukazuje i své dobré srdce. Také Zoran je svým způsobem outsider, protože není jako ostatní chlapci. Sledovat potom, jak se každý z nich mění, je zajímavé možná i zábavné. Ale ne vše je krásné, jak to na první pohled vypadá.
Do role Paola obsadil režisér italského herce Giuseppeho Battistona, který má na svém kontě přes padesát snímků. Svou roli Itala, který holduje vínu, zahrál výtečně. Skoro jako by to byl j
eho vlastní život, ale opravdu vše hrál. Jeho synovce Zorana si zahrál slovinský student herectví Rok Prašnikar. Roli mladíka, který není zcela obyčejný, ale má rysy autistického chování, ztvárnil velmi dobře. Prašnikar je stejný typ jako Vladimír Pucholt, který si zahrál ve snímku Lásky jedné plavovlásky. Uvidíme, kam se umělecká dráha Prašnikara bude ubírat a možná překvapí svým hereckým výkonem v dalších filmech.
Protože se skoro celý děj filmu odehrává v malé italské vesničce, je možné vidět jistou podobnost s filmem Díra u Hanušovic. V obou snímcích hraje minimum osob, hlavními postavami jsou dvě osoby (sestry, strýc a synovec), poklidné tempo děje, minimum zvratů. V obou snímcích se navíc většina postav potkává v hospodě či v taverně, aby zde řešila své problémy. Oleotto dal svému snímku pozitivní konec, protože Paolo se Zoranem vytvoří dvojici, která má budoucnost.
Film byl uveden v roce 2013 na MFF v Benátkách a obdržel Cenu týdne kritiků, Cena FEDIC a Cena Fedeora (Zvláštní ocenění). Byl také uveden na Febiofestu v roce 2014 v sekci Soutěž Nová Evropa.
Na začátku filmu jsem si zvykala na jeho pomalejší a méně dramatické tempo, ale s postupujícím dějem mě příběh zaujal. Zpočátku nepříjemný Paolo získával postupně mé sympatie, ale od začátku byl mým favoritem Zoran.
Snímek nepatří mezi běžné komediální či dramatické filmy, zařadila bych ho spíše do tragikomedií. Stopáž 109 min je odpovídající, divák se má stále na co dívat a hlavně stále si může domýšlet či přemýšlet nad danými situacemi. Film je sice mládeži přístupný, ale spadá spíše do kategorie vhodných snímků od 15 let.
Film bude mít sice premiéru až 28.srpna, ale už během léta se promítá v letních kinech. Toto promítání je spojeno s možností ochutnat vybraná italská vína z produkce společnosti Wine Food Market. Snímek se natáčel v kraji Friuli a budou se ochutnávat tři druhy vín z tohoto kraje vždy před začátkem projekce.
Letní kino Hranice na Moravě 21.8. od 21 hodin
Letní kino Širák Hradec Králové 29.8. od 20.30 hodin
(4,91 z 5)