10 000 př. n. l. - 10,000 B.C.

Už po té, co byly vypuš­tě­ny prv­ní trai­le­ry bylo jas­né, že 10 000 př. n. l. bude pat­řit k těm fil­mům, u kte­rých budou zary­tí his­to­ri­ci omdlé­vat hrů­zou, ale divák, kte­rý chce, aby byl uspo­ko­jen jeho smy­sl zva­ný zrak bude spo­ko­jen. Musím se při­znat, že jsem byl troš­ku pře­kva­pen, že Roland Emmerich, reži­sér Dne nezá­vis­los­ti nebo Dne poté, se pus­til do his­to­ric­ké podí­va­né, kte­rá dohro­ma­dy smí­chá lov­ce mamu­tů, šav­lo­zubé tyg­ry i egypt­ské pyra­mi­dy, ale nako­nec proč ne, vizu­ál­ně se z toho dá vytě­žit hod­ně.Opravdu vás ješ­tě jed­nou upo­zor­ňu­ji na to, že pokud jste tím typem člo­vě­ka, kte­rý od fil­mu vyža­du­je to, aby co nej­ví­ce odpo­ví­dal sku­teč­nos­ti, tohle není podí­va­ná pro vás. Emmerich se nesna­ží věr­ně nastí­nit odraz minu­los­ti, ale pros­tě jen bere z dějin to, co se mu líbí, aniž by si nějak lámal hla­vu, jest­li je to reál­né a dělá z toho dyna­mic­ký dob­ro­druž­ný záži­tek.

I když by mohl být o něco dyna­mič­těj­ší. Nebudu vám lhát, od toho­to reži­sé­ra jsem čekal troš­ku monu­men­tál­něj­ší poje­tí. Závěrečná část sice při­po­me­ne, s kým máme tu čest, ale před­tím se zrov­na akč­ních orgií nedo­čká­me. Valnou část času sle­du­je­me výpra­vu pár mužů, kte­ří hod­la­jí zachrá­nit své bra­t­ry a sest­ry za zaje­tí. Čas od času dojde k něja­ké sviž­něj­ší vlož­ce (jako je boj s pře­rost­lý­mi, jak „vtip­ně“ pozna­me­nal jeden z divá­ků v kině, „sle­pi­ce­mi“ nebo sezná­me­ní se šav­lo­zubým tygrem), ale poprav­dě v prv­ních pár desít­kách minut se spí­še mlu­ví a ces­tu­je, než aby se dělo něco, co by vám vyra­zi­lo dech.

Hlavním ini­ci­á­to­rem dob­ro­druž­ství je sym­pa­tic­ký mla­dý lovec D´Leh (Steven Strait), kte­rý žije rela­tiv­ně spo­ko­je­ně se svým kme­nem, ale jed­no­ho dne při­jde do jeho ves­ni­ce dív­ka s mod­rý­ma oči­ma Evolet (dospě­lou jí ztvár­ni­la Camilla Belle) a od té chví­li se vše změ­ní. Stará mat­ka zvěs­tu­je pří­chod čtyř­no­hých démo­nů (koňů) a oprav­du se tak sta­ne. A muži, kte­ří je osed­la­li, une­sou plno ves­ni­ča­nů a samo­zřej­mě i Evolet. D´Leh se vydá­vá s pár dal­ší­mi, aby je osvo­bo­dil…

Aby toto dob­ro­druž­ství půso­bi­lo vzlet­ně­ji, je pro­vá­ze­no pro­roc­tvím, kte­ré mlu­ví o mod­ro­o­ké dív­ce, posled­ním lovu a dal­ších legen­dách, aby vše neby­lo tak pří­mo­ča­ré. Filmu to svým způ­so­bem pro­půj­ču­je urči­tý nádech mystič­na, ale není nějak inten­ziv­ní, tak­že neče­kej­te žád­ná moc­ná kouz­la a sesí­lá­ní bles­ků z nebe, maxi­mál­ně se dočká­te pár men­ších zázra­ků jako oži­ve­ní mrtvých.

Trošku úsměv­ně půso­bí, že všich­ni zúčast­ně­ní muži mají sice hla­vy „ozdo­be­né“ zacu­cha­ný­mi dre­dy a jejich tvá­ře zdo­bí drs­né str­nis­ko, ale jejich hrud­ní­ky jsou doko­na­le vyho­le­né, tak­že se zdá, že žilet­ka byla vyna­le­ze­na mno­hem dří­ve, než jsme si původ­ně mys­le­li. Obsazení je ale sym­pa­tic­ké. Alespoň co se týče klad­ných hrdi­nů. Camilla Belle je dosta­teč­ně sexy, abys­te se báli o její osud, Steven Strait je sym­paťák s not­nou dáv­kou cha­risma­tu, máme tu i malé­ho klu­ka Bakua (Nathanael Baring), kte­rý dopro­vá­zí hlav­ní­ho hrdi­nu a občas se posta­rá o vtip­nou vlož­ku, men­to­ra D´Leha ztvár­nil Cliff Curtis, kte­rý byl také šťast­nou vol­bou. Záporáci jsou na tom, ale mno­hem hůře. Nejsou dosta­teč­ně sliz­cí, a ani nema­jí pří­liš času se pro­je­vit jako pořád­ní bastar­di.

Trošku spor­ná je i hud­ba. Je nato­lik výrazná (snad za to vdě­čí své „etnič­nos­ti“), že vás v kaž­dém pří­pa­dě zaujme. Otázkou je, jest­li v dob­rém nebo ve špat­ném slo­va smys­lu. Mně k fil­mu vyslo­ve­ně sed­la, ale urči­tě bude plno těch, kte­ří budou opač­né­ho názo­ru. To je ale otáz­ka vku­su a ne objek­tiv­ní kva­li­ty.

Je vel­ká ško­da, že Emmerich ubral na tem­pu a opro­ti jeho minu­lým fil­mům je 10 000 př. n. l. mno­hem méně bom­bas­tic­ké. A to je v kaž­dém pří­pa­dě krok ved­le. Titul nemá ten­den­ce osl­nit pří­bě­ho­vě, sou­stře­dí se hlav­ně na obra­zo­vou strán­ku, ale jeho poten­ci­ál vůbec není vyu­ži­tý. Kdyby celý film nabí­dl to, čeho se dočká­me v posled­ních minu­tách, pak by nebyl důvod pes­ko­vat, ale nesta­lo se. Ne, snad, že by bylo 10 000 př. n. l. nud­né, ale moh­lo být mno­hem sviž­něj­ší a zábav­něj­ší. Alespoň, že hlav­ní role byla obsa­ze­na dob­ře.