#1947: Requiem: Upíří rytíř 1 - 70 %

Kresba: Olivier Ledroit

„Requiem: Upíří rytíř 1“ je tako­vý cel­kem netra­dič­ní komiks. Není to roz­hod­ně tím, že by zde byly obsa­že­ny rov­nou tři díly francouzsko-britské série, ale je to pro­to, že pří­běh, kte­rý nám Pat Mills vyprá­ví je vel­mi spe­ci­fic­ký a pře­de­vším je poda­ný hod­ně spe­ci­fic­kou ces­tou. Na Patu Millsovi je vidět, že si jde za svým a je mu jed­no, jakým způ­so­bem důle­ži­té je to, aby komiks „Requiem: Upíří rytíř 1“ odrá­žel to, co si on mys­lí. A je vidět, že v tomhle série gra­du­je - v prv­ním pří­bě­hu to tak patr­né není, ale dru­hý a tře­tí už tu spo­le­čen­skou kri­ti­ku a vyhra­ně­né názo­ry pre­zen­tu­jí cel­kem jas­ně. Tohle je pak podá­no v komik­su, jenž je mož­né zařa­dit rov­nou do něko­li­ka žánrů. Upíři tro­chu evo­ku­jí horor, ale to hle je spíš tako­vé bizarro, je to záro­veň fan­ta­sy, asi by bylo vhod­né dopl­nit pří­vlas­tek dark, a nechy­bí ani prv­ky sci-fi, kte­ré zde hra­jí cel­kem zásad­ní roli ve vývo­ji pří­bě­hu. Pak jsou zde zakom­po­no­vá­ny i auto­ro­vy his­to­ric­ké zna­los­ti a pří­pad­ně i odpor k někte­rým svě­to­vým osob­nos­tem, kte­rý není tak skry­tý, jak by mini­mál­ně pod­le jed­né své před­mlu­vy chtěl pre­zen­to­vat. I když je prav­da, že čes­ký pře­klad odha­lu­je více než původ­ní Mother Terror.

Komiks „Requiem: Upíří rytíř 1“ nám vyprá­ví pří­běh nacis­ty Heinricha, kte­rý se po smr­ti na rus­ké fron­tě oci­tl ve svě­tě, kte­rý se nazý­vá Vzkříšení. Je to zrca­dlo­vá podo­ba Země se vše­mi mož­ný­mi aspek­ty - kon­ti­nen­ty jsou nyní oce­á­ny a oce­á­ny jsou kon­ti­nen­ty, i když mís­to vody je zde krev, zlo je stan­dar­dem a je správ­né, tvo­ro­vé zde nestár­nou, ale mlád­nou. Do toho­hle svě­ta, kte­rý je navíc výraz­ně gotic­ký, má prv­ky ste­am­pun­ku posu­nu­té­ho do horo­ro­va, ale při­tom je ješ­tě mís­ty doce­la vědecko-fantastický, stej­ně jako je his­to­ric­ký, při­jde Heinrich, kte­rý nic moc netu­ší. Jen si pama­tu­je, že byl nacis­tou, kte­rý se zami­lo­val do židov­ky jmé­nem Rebecca, na níž ani po smr­ti nedo­ká­že pře­stat mys­let, pro­to­že jejich lás­ka byla doko­na­lá. Nebo ale­spoň tako­vé má vzpo­mín­ky. Tady by mě doce­la zají­ma­lo, jest­li tohle celé měl Pat Mills pro­myš­le­né, ane­bo to, co násle­du­je ve dru­hém a tře­tím pří­bě­hu pros­tě vznik­lo spon­tán­ně. Trochu to tak totiž vypa­dá, mini­mál­ně i díky Millsovým před­mluvám, ale to neva­dí, ono to totiž doce­la fun­gu­je.

Heinrich Augsburg, kte­rý ve svě­tě Vzkříšení dostá­vá jmé­no Requiem, se zde rein­kar­nu­je do podo­by upí­ra, jenž má být rytí­řem, kte­rý boju­je po boku Draculy pro­ti všem ostat­ním potvo­rám, kte­ré se ve vzkří­še­ní obje­vu­jí. Především to jsou nemrt­ví, ale jsou zde i vlkod­la­ci, kte­ří mají skvě­lou roli ve tře­tím pří­bě­hu, jsou zde ješ­tě ducho­vé, pří­zra­ky, har­py­je, růz­ně div­ně seši­tá mon­stra atd. On toho Pat Mills vymýš­lí postup­ně více a více a při­dá­vá toho tolik, že je až s podi­vem, že to Olivier Ledroit doká­že všech­no nakres­lit. Ale na komik­su „Requiem: Upíří rytíř 1“ je vidět, že si Mills a Ledroit sed­li, ale­spoň v rám­ci toho­to pří­bě­hu, pro­to­že jaké pane­ly dove­de Ledroit nakres­lit a s jakou chu­tí, to je sko­ro až s podi­vem, pro­to­že za mě jsou v komik­su „Requiem: Upíří rytíř 1“ pasá­že, kte­ré mě dějo­vě neba­vi­ly, ale sta­či­lo se podí­vat na kresbu a hned jsem měl lep­ší nála­du. Olivier Ledroit za mě hod­ně komik­su zachra­ňu­je, pro­to­že Pat Mills je pros­tě autor, kte­rý nesed­ne kaž­dé­mu, ale mís­ty nesku­teč­ně vel­ko­le­pá kres­ba pros­tě musí mini­mál­ně udi­vit.

Kniha „Requiem: Upíří rytíř 1“ před­sta­vu­je zají­ma­vý komiks, kte­rý má nesku­teč­nou fan­ta­zii, jež je pros­tě úchvat­ná a já jsem mnoh­dy jen zíral na to, jaké sce­né­rie se před námi obje­vu­jí. Kresba Oliviera Ledroita je navíc ješ­tě tako­vá spe­ci­fic­ká, kdy celou dobu máte pocit, že na vás pomr­ká­vá a říká vám, že tohle je vlast­ně celé vtip, mís­ty hod­ně čer­no­hu­mor­ný a sak­ra drs­ný, ale pořád to není váž­né, pořád je to pře­de­vším něco, co by vás mělo poba­vit. Ne ve smys­lu se nut­ně smát, to ne, ale pros­tě vás bavit, ohro­mit, zaujmout. A v pří­pa­dě kres­by se to sku­teč­ně děje. V pří­pa­dě scé­ná­ře už to tak sil­ný pro­ži­tek být nemu­sí. Pat Mills si jede svou, chce hod­ně kri­ti­zo­vat sou­do­bou i minu­lou spo­leč­nost, někte­ré kon­krét­ní osob­nos­ti. Jasně, proč ne, ale sem tam mě napadlo, že tohle je pro něj důle­ži­těj­ší než tako­vé vede­ní pří­bě­hu, kte­ré bude pocho­pi­tel­né. Někdy jsou zde sko­ky, kte­ré se zda­jí sko­ro nepo­cho­pi­tel­né, někdy jsou někte­ré scé­ny zby­teč­ně moc roz­pra­co­vá­ny a jiné jsou nao­pak řeče­ny zby­teč­ně v krát­kos­ti. I tak je komiks „Requiem: Upíří rytíř 1“ roz­hod­ně zají­ma­vou novin­kou, kte­rá dove­de zaujmout i nadchnout, a to i vel­mi dob­rým zpra­co­vá­ním, kdy vel­ký for­mát a pev­ná vaz­ba jsou víc než jen hez­ké.

Komiks „Requiem: Upíří rytíř 1“ zakou­pí­te na strán­kách nakla­da­tel­ství Crew.