Žoldnéř 2: Tajemná formule (El Mercenario 2: La Fórmula)
Nutno přiznat, že i když je malba nesmírně silnou stránkou tohoto španělského autora, který vytvořil celkem 13 alb série „Žoldnéř“, tak dějově zatím - alespoň v prvních dvou albech - Vicente trochu tápe. I příběh alba „Žoldnéř 2: Tajemná formule“ je poměrně jednoduchý a po jeho dočtení si uvědomíte že vlastně skoro o nic moc nešlo, jen se uvedly postavy, které budou i v následujících dílech, tedy kromě žoldnéře. Není to málo, je to nějaký začátek, ale uvědomíte si, že „Žoldnéř 2: Tajemná formule“ skutečně oslní malbou, nikoli příběhem. Ten začíná jednoduchou zápletkou s tím, že žoldnéř je najat alchymistou k tomu, aby ho doprovodil do tajemné mrazivé země, kde nikdo nepřežije. Ale alchymista zná cestu, ví kudy letět, aby se dostal tam, kam potřebuje. Už při prvním pohledu na alchymistu je vám ale jasné, že tohle je padouch. V tomhle směru zvolil Vicente jednoduchou cestu a postava je vlastně prototypem padoucha na první pohled.
Že dojde ke zradě je asi celkem jasné, ale je to jen dobře, protože pak se může Vicente vrhnout na akční sekvence, které jsou skutečně výborné. Když se žoldnéř spojí s dalším rytířem a letí na dracích, souboje jsou pak úžasné, skutečně skvěle rozkreslené. Tohle je nejlepší pasáž knihy, která už pak směřuje ke svému vrcholu, který je dán relativně jednoduchou chemickou sloučeninou. Tedy jednoduchou pro nás, protože ji dávno používáme. Pro zápletku je tu použita velmi dobře, i když je čtenáři celkem jasné, jak to asi dopadne. S poslední stránkou může ale přijít zklamání, jak to dopadlo, anebo nadšení z toho, že se bude ještě pokračovat. Asi je na čtenářích samotných, jaký přístup k hlavnímu padouchovi budou mít, já osobně bych byl radši, kdyby tam byla postava trochu jiná, ale tak démonický alchymista také ujde.
Kniha „Žoldnéř 2: Tajemná formule“ je další skvělou ukázkou toho, jak komiks může vypadat a je nutné uznat, že Vicente Segrelles na sebe dál kladl vysoké nároky při tvorbě tohoto komiksu a rozhodně nepolevil ve svém úsilí, protože každá stránka je prostě umělecké dílo, na které se chcete dívat, chcete se jím kochat. A je jedno, jestli je tam město, krajina, postava, nahá postava, mechanický stroj anebo nějaký úžasný tvor. Doufám, že jich bude ještě víc než draci. Ale řeka, která se zde objevuje, je v tomhle směru docela naplněním mých tužeb. Jsem zvědavý, jestli Vicente Segrelles v dalších dílech přišel s trochu lepším příběhem, aby tak pozvedl své komiksy do skutečných výšin, nejen těch výtvarných, ale i těch literárních. Na druhou stranu je pravda, že jeho vlastní malba a rozsah sešitů ho v tomhle trochu omezoval. Ale před námi je ještě dost dílů, aby nás přesvědčil o opaku.
Žoldnéř 1: Kult svatého ohně
