#2063: Strážci

Strážci

Vydalo nakla­da­tel­ství Josef Vybíral v pev­né vaz­bě v roce 2016. Vydání má 192 stran a pro­dá­vá se v plné ceně za 549 Kč.

Scénář: Vlastislav Toman

Kresba: Libuše Kovaříková, František Kobík

Na někte­rých komik­sech by se moh­lo zdát, že Vlastislav Toman psal pří­běhy poplat­né reži­mu. A jas­ně, sem tam se obje­ví slo­vo sou­druh, sou­druž­ka, jsou tu něja­ké bri­gá­dy, cvi­če­ní s vojá­ky a podob­ně, ale na všech komik­sech v seri­á­lu „Strážci“ - a že jich je dost, cel­kem 176 dílů - je vidět, že Tomanovi šlo pře­de­vším o to, aby se poku­sil udr­žo­vat myš­len­ku zájmo­vých klu­bů, tedy spo­jo­vá­ní dětí do spol­ků, kte­ré budou fun­go­vat na bázi, jež jim bude pre­zen­to­vá­na časo­pi­sem „ABC“. A to se daři­lo, mini­mál­ně v prv­ních dvou čás­tech, kdy ješ­tě zájmo­vé klu­by sku­teč­ně fun­go­va­li. Třetí část už je jen odka­zem toho, jaké to bylo, jak to bylo zají­ma­vé. Má to v sobě tro­chu nos­tal­gie, už jen tím, jak celé vyprá­vě­ní začí­ná. Ale o tom ješ­tě dále. Vlastislav Toman pri­már­ně pokra­ču­je v odka­zu Jaroslava Foglara, kte­rý sám ve čte­nář­ských klu­bech na strán­kách ábíč­ka pokra­čo­vat nechtěl, pro­to­že si chtěl pros­tě dělat svo­je „Rychlé šípy“, což nemohl. V kni­ze je o tom mimo­cho­dem krát­ké, ale zají­ma­vé pojed­ná­ní.

Jak jsem již řekl, komik­so­vou sérii je mož­né roz­dě­lit na cel­kem tři čás­ti. První dvě se jme­nu­jí shod­ně „Strážci“, ale přes­to se liší. Prvních 80 dílů kres­li­la Libuše Kovaříková a komiksy vychá­ze­ly v letech 1967 až 1970 a jed­ná se o nejdel­ší část seri­á­lu. Dlouhá část, kte­rá měla jen 24 dílů kres­lil legen­dár­ní František Kobík, a to v letech 1972 a 1973. Ten samý autor pak kres­lil sérii „Kronika Strážců“, kte­rá vychá­ze­la v letech 1981 až 1984 a měla nako­nec 72 dílů. Jak je patr­né, jed­ná se o sku­teč­ně dlou­hý seri­ál, dokon­ce o jeden z nejdel­ších, kte­ré u nás vychá­ze­ly. A je na něm vidět, jak se vyví­jel. Od krát­kých, jed­no­strán­ko­vých pří­bě­hů, kte­ré byly hod­ně mora­li­zu­jí­cí a ovliv­ně­né zájmo­vý­mi klu­by, až k tako­vým, kte­ré byly roz­dě­le­ny tře­ba i do šes­ti čás­tí, což bylo pře­de­vším v sérii „Kronika Strážců“, kde je patr­né, že i Tomanovi se líbi­ly del­ší pří­běhy a byl v nich doce­la jis­tý. „Kronika Strážců“ je pak zají­ma­vá tím, že se sku­teč­ně jed­ná o jakousi kro­ni­ku, pros­tě pří­běhy, kde se Strážci vra­ce­jí, jed­ná se vlast­ně o vzpo­mín­ky, jejichž tvor­bu si autor uží­val. A mys­lím, že i čte­ná­ři. Příběhy jsou jak­si vyspě­lej­ší a uvol­ně­něj­ší, není už z toho tak cítit sna­ha vyjít reži­mu vstříc.

Kniha „Strážci“ je urči­tě skvě­lou vzpo­mín­kou pro ty, kdo komiksy čet­li ješ­tě pří­mo v ábíč­ku, ale mys­lím si, že to je zají­ma­vé čte­ní i pro mla­dé. Možná v tom najdou něco zají­ma­vé­ho, co jim tře­ba uni­ká, ane­bo se jim ale­spoň odha­lí to, jak děti před čty­ři­ce­ti lety a déle trá­vi­ly svůj vol­ný čas. A je to srov­ná­ní zají­ma­vé. Jasně, mož­ná si z toho nic nevez­mou, mož­ná to něko­ho zaujme. I to by sta­či­lo. Na sbír­ce „Strážci“ je pak krás­ně vidět, jak ani neva­di­la výmě­na kres­lí­ře, i když Libuše Kovaříková a František Kobík pře­ce jen měli kaž­dý výraz­ně odliš­ný styl. Kovaříkové ten­ká lin­ka byla jak­si uhla­ze­něj­ší, Kobíkova sil­něj­ší zase mnoh­dy výraz­ně dyna­mič­těj­ší. A musí se uznat, že kres­líř byl skvě­lý v tech­nic­kých věcech, což v „ABC“ potvr­zo­val roky. „Strážci“ jsou skvě­lým návra­tem do jiné doby, ale je jas­né, že už to dnes nesed­ne kaž­dé­mu. Ale klu­bác­ký komiks má na naší komik­so­vé scé­ně nesma­za­tel­né mís­to a „Strážci“ jsou jeho vel­mi dob­rým pří­kla­dem.