#2063: Strážci

Vydalo nakladatelství Josef Vybíral v pevné vazbě v roce 2016. Vydání má 192 stran a prodává se v plné ceně za 549 Kč.

Scénář: Vlastislav Toman

Kresba: Libuše Kovaříková, František Kobík

Na některých komiksech by se mohlo zdát, že Vlastislav Toman psal příběhy poplatné režimu. A jasně, sem tam se objeví slovo soudruh, soudružka, jsou tu nějaké brigády, cvičení s vojáky a podobně, ale na všech komiksech v seriálu "Strážci" - a že jich je dost, celkem 176 dílů - je vidět, že Tomanovi šlo především o to, aby se pokusil udržovat myšlenku zájmových klubů, tedy spojování dětí do spolků, které budou fungovat na bázi, jež jim bude prezentována časopisem "ABC". A to se dařilo, minimálně v prvních dvou částech, kdy ještě zájmové kluby skutečně fungovali. Třetí část už je jen odkazem toho, jaké to bylo, jak to bylo zajímavé. Má to v sobě trochu nostalgie, už jen tím, jak celé vyprávění začíná. Ale o tom ještě dále. Vlastislav Toman primárně pokračuje v odkazu Jaroslava Foglara, který sám ve čtenářských klubech na stránkách ábíčka pokračovat nechtěl, protože si chtěl prostě dělat svoje "Rychlé šípy", což nemohl. V knize je o tom mimochodem krátké, ale zajímavé pojednání.

Jak jsem již řekl, komiksovou sérii je možné rozdělit na celkem tři části. První dvě se jmenují shodně "Strážci", ale přesto se liší. Prvních 80 dílů kreslila Libuše Kovaříková a komiksy vycházely v letech 1967 až 1970 a jedná se o nejdelší část seriálu. Dlouhá část, která měla jen 24 dílů kreslil legendární František Kobík, a to v letech 1972 a 1973. Ten samý autor pak kreslil sérii "Kronika Strážců", která vycházela v letech 1981 až 1984 a měla nakonec 72 dílů. Jak je patrné, jedná se o skutečně dlouhý seriál, dokonce o jeden z nejdelších, které u nás vycházely. A je na něm vidět, jak se vyvíjel. Od krátkých, jednostránkových příběhů, které byly hodně moralizující a ovlivněné zájmovými kluby, až k takovým, které byly rozděleny třeba i do šesti částí, což bylo především v sérii "Kronika Strážců", kde je patrné, že i Tomanovi se líbily delší příběhy a byl v nich docela jistý. "Kronika Strážců" je pak zajímavá tím, že se skutečně jedná o jakousi kroniku, prostě příběhy, kde se Strážci vracejí, jedná se vlastně o vzpomínky, jejichž tvorbu si autor užíval. A myslím, že i čtenáři. Příběhy jsou jaksi vyspělejší a uvolněnější, není už z toho tak cítit snaha vyjít režimu vstříc.

Kniha "Strážci" je určitě skvělou vzpomínkou pro ty, kdo komiksy četli ještě přímo v ábíčku, ale myslím si, že to je zajímavé čtení i pro mladé. Možná v tom najdou něco zajímavého, co jim třeba uniká, anebo se jim alespoň odhalí to, jak děti před čtyřiceti lety a déle trávily svůj volný čas. A je to srovnání zajímavé. Jasně, možná si z toho nic nevezmou, možná to někoho zaujme. I to by stačilo. Na sbírce "Strážci" je pak krásně vidět, jak ani nevadila výměna kreslíře, i když Libuše Kovaříková a František Kobík přece jen měli každý výrazně odlišný styl. Kovaříkové tenká linka byla jaksi uhlazenější, Kobíkova silnější zase mnohdy výrazně dynamičtější. A musí se uznat, že kreslíř byl skvělý v technických věcech, což v "ABC" potvrzoval roky. "Strážci" jsou skvělým návratem do jiné doby, ale je jasné, že už to dnes nesedne každému. Ale klubácký komiks má na naší komiksové scéně nesmazatelné místo a "Strážci" jsou jeho velmi dobrým příkladem.