(zatím nehodnoceno)
Loading...
Vlad Lanné
režie
Talentovaný režisér se narodil 17. listopadu 1970 v St. Petersburgu a stejně jako Tomáš Bařina, který natočil první Bobule, nebo slavný Ridley Scott si svůj vizuální styl vytříbil na reklamách. Ty točil jednak u nás i v rodném Rusku a to pro Coca-Colu, Microsoft, Toyotu nebo pro pražskou ZOO. Vlad Lanné vystudoval FAMU, obor režie, filmový institut studoval také v St. Petersburgu. Během studií natočil také pět krátkých filmů a jeho celovečerní studentský snímek s názvem Happy End vyhrál řadu cen, například na festivalu Art Film Festival. Na FAMU FESTu byl za tento svůj snímek označen jako nejlepší režisér, film dostal cenu za nejlepší film a také za zvuk.
Jak jste se z Ruska dostal na pražskou FAMU? Proč jste si zvolil zrovna Českou republiku pro studium filmu?FAMU jsem poprvé objevil, když jsem ještě studoval na filmové škole v Petrohradu. Měl jsem scénář na diplomový film, který se měl odehrávat v Čechách, a chtěl jsem udělat koprodukci mezi těmi dvěma školami. Tehdejší děkan FAMU Jan Bernard mi vyšel vstříc, ale bylo to v roce 1995, kdy se moje škola v Petrohradu začala dostávat do problémů, všude vládl chaos a měli potíže s přežitím, takže nějakou mezinárodní koprodukci rozhodně nechtěli řešit. Navíc náš profesor Semen Aranovich těžce onemocněl, odjel do Německa na léčení a krátce nato zemřel. Budoucnost naší třídy tedy nebyla vůbec jasná a tak jsem se rozhodl studium ukončit a přesunout se do Prahy, kde už delší dobu žili moji rodiče.S kým jste byl v ročníku?Nejdřív jsem byl ve třídě pod vedením pana Jireše a mými spolužáky byli Karel Janák, Karin Babinská, Martin Dolenský... Pak jsem šel na rok natáčet do Ruska a když jsem se vrátil, byl jsem ve třídě paní Chytilové. Ocitl jsem se tam úplně sám, prý všichni žáci přede mnou byli ze školy vyhození.Pomohl vám v kariéře váš studentský film Happy End, který získal řadu ocenění?Na jednu stranu ano. První úspěšný film je šancí, jak se víc ve svém oboru prosadit a začít se tím i živit. Díky některým scénám z Happy Endu jsem dostal svou první nabídku na natočení reklamy, která mě většinou živí doposud. Na druhou stranu ale určitá stylizace vyprávění Happy Endu občas u některých producentů vyvolává pocit, že i v každém mém dalším filmu se bude zpívat, tančit a cvakat zubama. Bude se to tam dít, když to vyžaduje situace a žánr. Občas si říkám, že jsem s Happy Endem neměl začínat. Že jsem měl začínat s Bobulemi.Jaké to je točit pokračování? Ohlížel jste se na styl režiséra, který točil jedničku Bobulí? Nebo bude mít dvojka výhradně Váš rukopis?Dvojka bude mít můj rukopis výhradně ve verzi režisérského střihu, který lidi možná uvidí jako bonus na DVD. Na filmovém plátně se objeví podoba s více vlivy – do filmu promlouvají producenti, střihač, i publikum prvních pracovních sestřihů. Ve finální podobě se styl Tomáše Bařiny a můj podařilo hodně propojit a skloubit.
Při filmování dvojky jsem na přesném dodržování stylu vyprávění jedničky netrval, protože se život hlavních postav během té doby změnil.Jak se vám líbila atmosféra jižní Moravy jako důležitá kulisa filmu? Jak by se mohla nelíbit atmosféra se všemi těmi jejími nádhernými lokacemi, sluncem, vínem a neskutečně vstřícnými lidmi?!Snažili jste se její sílu spíš upozadit nebo naopak maximálně využít? Rozhodně jsme se ji spolu s kameramanem snažili využít na maximum. Dokonce jsme natáčeli i skutečné vinaře a vinice, abychom dodali filmu nezbytný kolorit a pocit skutečnosti. Jaké máte další plány? Máte další nabídku na celovečerní film? V Rusku nebo v Česku?Mám několik scénářů, které jsem sám napsal a chtěl bych je konečně natočit. Některé jsou přímo psané tak, že se odehrávají v Čechách a musely by se tu tedy i natáčet. Navíc přiznávám, že dokud je moje nedávno narozená dcera ještě relativně malá na cestování, rád bych ten čas využil a pracoval chvíli tady, vedle své rodiny.Před natáčením jste vyhrožoval, že se herci nemají těšit na příjemné prázdniny ve vinných sklípcích? Jak natáčení nakonec probíhalo? To slovo jsem také dodržel. Prázdniny to rozhodně nebyly. Měli jsme málo času, často měnící se počasí, které nás dost často tlačilo ke změnám v natáčením plánu. Několik herců bylo navíc při natáčení zraněno a museli jsme vymýšlet způsob, jak dotočit jejich příběhy, aniž by si nějakých zranění divák všiml.
Nejnovější komentáře