2Bobule

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Vlad Lanné

režie

Talentovaný reži­sér se naro­dil 17. lis­to­pa­du 1970 v St. Petersburgu a stej­ně jako Tomáš Bařina, kte­rý nato­čil prv­ní Bobule, nebo slav­ný Ridley Scott si svůj vizu­ál­ní styl vytří­bil na rekla­mách. Ty točil jed­nak u nás i v rod­ném Rusku a to pro Coca-Colu, Microsoft, Toyotu nebo pro praž­skou ZOO. Vlad Lanné vystu­do­val FAMU, obor režie, fil­mo­vý insti­tut stu­do­val také v St. Petersburgu. Během stu­dií nato­čil také pět krát­kých fil­mů a jeho celo­ve­čer­ní stu­dent­ský sní­mek s názvem Happy End vyhrál řadu cen, napří­klad na fes­ti­va­lu Art Film Festival. Na FAMU FESTu byl za ten­to svůj sní­mek ozna­čen jako nej­lep­ší reži­sér, film dostal cenu za nej­lep­ší film a také za zvuk.

Jak jste se z Ruska dostal na praž­skou FAMU? Proč jste si zvo­lil zrov­na Českou repub­li­ku pro stu­di­um fil­mu?FAMU jsem popr­vé obje­vil, když jsem ješ­tě stu­do­val na fil­mo­vé ško­le v Petrohradu. Měl jsem scé­nář na diplo­mo­vý film, kte­rý se měl ode­hrá­vat v Čechách, a chtěl jsem udě­lat kopro­duk­ci mezi těmi dvě­ma ško­la­mi. Tehdejší děkan FAMU Jan Bernard mi vyšel vstříc, ale bylo to v roce 1995, kdy se moje ško­la v Petrohradu zača­la dostá­vat do pro­blé­mů, všu­de vlá­dl cha­os a měli potí­že s pře­ži­tím, tak­že něja­kou mezi­ná­rod­ní kopro­duk­ci roz­hod­ně nechtě­li řešit. Navíc náš pro­fe­sor Semen Aranovich těž­ce one­moc­něl, odjel do Německa na léče­ní a krát­ce nato zemřel. Budoucnost naší tří­dy tedy neby­la vůbec jas­ná a tak jsem se roz­ho­dl stu­di­um ukon­čit a pře­su­nout se do Prahy, kde už del­ší dobu žili moji rodi­če.S kým jste byl v roč­ní­ku?Nejdřív jsem byl ve tří­dě pod vede­ním pana Jireše a mými spo­lu­žá­ky byli Karel Janák, Karin Babinská, Martin Dolenský... Pak jsem šel na rok natá­čet do Ruska a když jsem se vrá­til, byl jsem ve tří­dě paní Chytilové. Ocitl jsem se tam úpl­ně sám, prý všich­ni žáci pře­de mnou byli ze ško­ly vyho­ze­ní.Pomohl vám v kari­é­ře váš stu­dent­ský film Happy End, kte­rý zís­kal řadu oce­ně­ní?Na jed­nu stra­nu ano. První úspěš­ný film je šan­cí, jak se víc ve svém obo­ru pro­sa­dit a začít se tím i živit. Díky někte­rým scé­nám z Happy Endu jsem dostal svou prv­ní nabíd­ku na nato­če­ní rekla­my, kte­rá mě vět­ši­nou živí dopo­sud. Na dru­hou stra­nu ale urči­tá sty­li­za­ce vyprá­vě­ní Happy Endu občas u někte­rých pro­du­cen­tů vyvo­lá­vá pocit, že i v kaž­dém mém dal­ším fil­mu se bude zpí­vat, tan­čit a cva­kat zuba­ma. Bude se to tam dít, když to vyža­du­je situ­a­ce a žánr. Občas si říkám, že jsem s Happy Endem neměl začí­nat. Že jsem měl začí­nat s Bobulemi.Jaké to je točit pokra­čo­vá­ní? Ohlížel jste se na styl reži­sé­ra, kte­rý točil jed­nič­ku Bobulí? Nebo bude mít dvoj­ka výhrad­ně Váš ruko­pis?Dvojka bude mít můj ruko­pis výhrad­ně ve ver­zi reži­sér­ské­ho stři­hu, kte­rý lidi mož­ná uvi­dí jako bonus na DVD. Na fil­mo­vém plát­ně se obje­ví podo­ba s více vli­vy – do fil­mu pro­mlou­va­jí pro­du­cen­ti, stři­hač, i pub­li­kum prv­ních pra­cov­ních sestři­hů. Ve finál­ní podo­bě se styl Tomáše Bařiny a můj poda­ři­lo hod­ně pro­po­jit a sklou­bit.

Při fil­mo­vá­ní dvoj­ky jsem na přes­ném dodr­žo­vá­ní sty­lu vyprá­vě­ní jed­nič­ky netr­val, pro­to­že se život hlav­ních postav během té doby změ­nil.Jak se vám líbi­la atmo­sfé­ra již­ní Moravy jako důle­ži­tá kuli­sa fil­mu? Jak by se moh­la nelí­bit atmo­sfé­ra se vše­mi těmi její­mi nád­her­ný­mi loka­ce­mi, slun­cem, vínem a nesku­teč­ně vstříc­ný­mi lid­mi?!Snažili jste se její sílu spíš upo­za­dit nebo nao­pak maxi­mál­ně vyu­žít? Rozhodně jsme se ji spo­lu s kame­ra­ma­nem sna­ži­li vyu­žít na maxi­mum. Dokonce jsme natá­če­li i sku­teč­né vina­ře a vini­ce, abychom doda­li fil­mu nezbyt­ný kolo­rit a pocit sku­teč­nos­ti. Jaké máte dal­ší plá­ny? Máte dal­ší nabíd­ku na celo­ve­čer­ní film? V Rusku nebo v Česku?Mám něko­lik scé­ná­řů, kte­ré jsem sám napsal a chtěl bych je koneč­ně nato­čit. Některé jsou pří­mo psa­né tak, že se ode­hrá­va­jí v Čechách a muse­ly by se tu tedy i natá­čet. Navíc při­zná­vám, že dokud je moje nedáv­no naro­ze­ná dce­ra ješ­tě rela­tiv­ně malá na ces­to­vá­ní, rád bych ten čas vyu­žil a pra­co­val chví­li tady, ved­le své rodi­ny.Před natá­če­ním jste vyhro­žo­val, že se her­ci nema­jí těšit na pří­jem­né prázd­ni­ny ve vin­ných sklíp­cích? Jak natá­če­ní nako­nec pro­bí­ha­lo? To slo­vo jsem také dodr­žel. Prázdniny to roz­hod­ně neby­ly. Měli jsme málo času, čas­to mění­cí se poča­sí, kte­ré nás dost čas­to tla­či­lo ke změ­nám v natá­če­ním plá­nu. Několik her­ců bylo navíc při natá­če­ní zra­ně­no a muse­li jsme vymýš­let způ­sob, jak doto­čit jejich pří­běhy, aniž by si něja­kých zra­ně­ní divák vši­ml.