„Každému herci bude role Stephena Hawkinga nahánět strach,” přiznává scenárista a producent Anthony McCarten. „Je to veřejně známá postava a ikona. Můj scénář vyžadoval herce, který by byl schopen ukázat divákům 25letý vývoj jednoho muže: od zdravého člověka plného síly až po člověka, který užívá pouze pár svalů – hlavně jednu ruku a několik omezených obličejových pohybů – jehož hlas nahradil stroj.”
Režisér James Marsh dodává, že „tato role by vyžadovala značnou přípravu od kohokoliv. Musí být uvěřitelný nejen jako profesor Stephen Hawking, ale i jako Stephen, plachý univerzitní student, kterého zná jen pár přátel a známých.”
Producenti Tim Bevan a Eric Fellner za sebou mají nedávnou spolupráci s anglickou vycházející hvězdou Eddiem Redmaynem známým z hitu Les Misérables. Herec už o McCartenově scénáři věděl. „Byl jsem nadšený, když padlo Eddieho jméno,” říká Marsh, „věděl jsem, že je to skvělá volba. Úplně se té roli oddal nejen po stránce fyzické, ale i psychologické přípravy.”
Producentka Lisa Bruce poznamenává, že „Eddie se roli věnoval s neúnavnou intenzitou od prvního dne. Bylo úžasné sledovat jeho vývoj, jak zachycoval tu řadu vrstev jak Stephena, o kterém si myslíme, že ho známe, tak toho muže, který se za tímto obrazem skrývá.“
Redmayne přiznává, že když četl scénář, byl ohromený tím, co všechno ten muž od roku 1963 zažil a dokázal. „Byla to jedna z nejvíc inspirujících věcí, které jsem kdy četl. Stephen Hawking je ikonou naděje.“ A dodává: „Ale tenhle film je také o člověku, který je za tou ikonou skrytý. Když se s ním ve filmu poprvé setkáme, je mu 21, je plný života, fyzicky zdatný. S jiskrou v oku žil plnohodnotný život a dělá to tak pořád. Má různé stránky: inteligenci, bystrost, genialitu, tvrdohlavost… Působí na mě dojmem osobnosti rockové hvězdy.”
Během dalšího zkoumání života své postavy Redmayne zjistil, že profesor pochází z intelektuální rodiny, zatímco rozhodnutí Jane Wilde pustit se na akademickou dráhu bylo v případě ženy 60. let 20. století považováno za odvážnou volbu. „Byli to velmi odlišní lidé, oba výjimeční, ale protipóly,” říká Redmayne. „Myšlenka dvou lidských bytostí, které k sobě patří, tvoří jeden celek a vzdorují překážkám, si mě podmanila – a pak samozřejmě ta romantika v tom!”
Fyzické nároky a požadavky, které role Stephena Hawkinga vyžadovala, byly velmi náročné. Jak Redmaynemu řekl jeho přítel a herec – a brzy také kolega z Teorie všeho – Charlie Cox, když mu Redmayne vyprávěl o své roli: „Nemáš na výběr, musíš tomu dát 3 000%.”
Redmayne proto na muži, kterého hrál, analyzoval i ty nejmenší detaily. „Jane ve své knize zmiňuje, že Stephen měl neuvěřitelně výmluvné obočí,” poznamenává herec. „Na tom jsem před zrcadlem pracoval měsíce.”
„Když jsem se setkal se Stephenem, všiml jsem si, že ‘ano’ vyjadřuje jakýmsi úsměvem a ‘ne’ je téměř úšklebek, i když to vše provádí jen pár obličejovými svaly, a tak jsem se naučil, jak je izolovat,” říká Redmayne a dodává: „Měl jsem kolem sebe výjimečný tým. James Marsh podporoval spolupráci a nechal mi volnost, abych mohl úzce spolupracovat s různými odděleními. Vzrušující na této roli byla možnost pracovat s lidmi, kteří jsou špičkou ve svém oboru.”
Hlasová trenérka Julia Wilson-Dickson a choreograf Alex Reynolds pomáhali Redmaynemu s přípravou na roli. Reynolds se staral o to, aby byl herec schopen ztvárnit různá degenerativní stadia ALS na plátně tak, jak mu ukládá scénář.
Redmayne získal povolení a mohl tak navštěvovat pacienty s ALS na klinice i doma. „Cítil jsem zodpovědnost za to, abych ztvárnil skutečnou tvář nemoci,” vysvětluje herec, který považuje za štěstí, že se mohl se Stephenem setkat, přičemž „se profesoru Hawkingovi omluvil, že studoval dějiny umění.”
Protože neexistuje žádná dokumentace raných fází zhoršení Stephenova zdravotního stavu, konzultovali Redmayne a Reynolds s lékaři specializovanými na ALS, jak co nejpřesněji zmapovat průběh nemoci. Aby tyto informace přenesli do 48denního natáčení, vytvořil Redmayne tabulku, která znázorňovala odhad, jak by byla ALS rozvinutá v konkrétní scéně. Tento způsob byl nakonec neocenitelný, protože jako většina celovečerních filmů, ani Teorie všeho nebyla natočena podle časové posloupnosti.
„Eddie se připravoval měsíce, aby byl schopen podat kvalitní výkon ve všech stádiích nemoci,” oceňuje McCarten. „Každý den musel před svou scénou přesně vědět, v jakém stádiu nemoc je. ‘Je to čtvrté stádium hlasu?’ ptal se, nebo ‘Teď mám tělo ve třetím stádiu?’ Během jednoho dne například odehrál ‘den 4,3’ a druhý den se točila scéna z doby o 10 let dříve, takže ‘den 2,7.’ Každý den vyžadoval jeho veškerý talent, disciplínu i inteligenci.”
Marsh na tabulku nahlíží jako na „posvátný text, protože ukazoval, co bylo a nebylo pro Stephena možné v konkrétním okamžiku v dané době. To mělo velký vliv na to, jak kameraman Benoît Delhomme zabíral scénu a na to, jak jeho stav díky tomu vnímáme.
„Citlivě jsme vnímali Eddieho schopnost působit na diváky pouze očima a malým pohybem těla. Pro herce tohle není lehké zvládnout a na Eddieho to kladlo fyzické nároky. Každý den musel několik hodin strávit v nějaké nepohodlné pozici, přitom se ale musel maximálně snažit, aby z téhle pokroucené schránky na diváka pokaždé vykoukl správný charakter postavy.“
McCarten uvádí, „Když jsem Eddieho na natáčení den po dni pozoroval, viděl jsem spíš Stephena Hawkinga, než jeho.”
Marsh dodává, „Stejně působivé jako technické prvky Eddieho výkonu je to, že je dokázal podat s maximálním emocionálním účinkem.
