Jako šéfové jedné z vedoucích světových filmových produkčních společností dělali producenti Tim Bevan a Eric Fellner filmy po celém světě – a také v místech blízko domovu. Pro natáčení Teorie všeho v britských lokacích dostali filmaři velkorysý přístup do Cambridge, města a campusu, kde začal milostný příběh Jane a Stephena Hawkingových, a kde se také usadili a měli rodinu.
Mezi místa natáčení patřila i St. John’s College; Stephen ve skutečnosti navštěvoval Trinity Hall, ale 50 let poté se ukázalo, že není pro filmování tak vhodná. Scenárista a producent Anthony McCarten říká, „St. John’s je jednou z nejkrásnějších, pokud ne rovnou nejkrásnější, fakultou v Cambridge. Hlavní hale se říká ‘svatební dort,’ protože je jednoduše synonymem velkoleposti.“
Další klíčovou lokací byla Cavendishova laboratoř, kde byl poprvé rozštěpen atom a od které dostal Stephen klíč, jako symbolickou štafetu předávanou novému kolegovi, který učinit nový objev. „Místa jako je Cavendish dodávají filmu kouzlo, protože vše, co se tam odehrává, vypadá velmi dobře,“ říká McCarten.
Režisér James Marsh souhlasí a dodává že „natáčení v Cambridge nám poskytlo dokonalou představu o podobě univerzitního a akademického života; Stephen strávil značnou část svého života v akademickém světě. Mohli jsme tam týden natáčet exteriéry a některé z interiérů, naštěstí včetně zásadní scény univerzitního Májového plesu, který Stephenovi a Jane přinesl romantický životní zlom.“
Profesor Stephen Hawking se natáčení plesu v May Ball účastnil, stejně jako Lucy a Timothy Hawkingovi – dvě z dětí, které má s Jane. Jane se na natáčení v May Ball přijela podívat spolu s Jonathanem Hellyerem Jonesem. Jindy Jane prováděla filmaře po Cambridge místy, která byla pro ni a pro Stephena významná.
Středověkou architekturu a nadčasovost Cambridge na obrazovce zosobňuje Trinity Lane, přednáškový sál umělecké školy, ve kterém se natáčely scény z Rutherfordovy laboratoře a učebny.
Cmabridge v pozadí dává filmu ucelenost a zároveň ukazuje na její důležitost v životě Hawkingových více než dvě desetiletí, a to i přesto, že výtvarník John Paul Kelly musel společně se svým týmem znovu vytvořit cavendishskou knihovnu v jiných interiérech, protože ta původní byla v roce 1970 přemístěna; naštěstí mohli filmaři čerpat z dokumentace a filmových týdeníků a záběrů, které byly k dispozici.
Úvodní a závěrečná scéna Teorie všeho, které se odehrávají v Buckinghamském paláci, byly ve skutečnosti natočeny v Lancaster House v Londýně a v Hampton Court Palace v Richmondu nad Temží. Další londýnské lokace zahrnovaly Královskou operu v Covent Garden, která představovala budovy opery v Ženevě. Interiéry Stephenovy fakulty Trinity Hall byly postaveny v historické Harrow School v severozápadním Londýně.
Bez ohledu na lokace oceňuje Marsh práci kameramana Benoîta Delhommea, který vytvořil nezapomenutelné čistě vizuální okamžiky. Marsh vyzdvihuje, že „v určité části filmu se neobjevuje moc dialogů; pouze sledujete lidi. S Benoîtem jsme přišli na nápad využít domácí videa Hawkingových, abychom film divákům více přiblížili. Benoît tyto scény natočil na Super 8 a 16milimetrový film, aby vytvořil unikátní atmosféru, která by působila intimněji a umožnil nám lépe rodinu poznat. Můžete vidět, jak si děti hrají se svým otcem i přesto, že je na vozíku, jsou přirozené a berou to jako normální.”
Domácí scény byly umocněny Stephenovým souhlasem, kterým Kellymu umožnil použít ve filmu své vlastní certifikáty, medaile a ocenění. Jane navíc stále žije v domě, ve kterém se Stephenem bydleli hned po svatbě, a umožnila tam Kellymu plný přístup, takže ho mohl se svým týmem přetvořit na ateliér Jejich druhý domov už byl bohužel zničen, takže jeho interiér vytvořili podle rodinných fotografií.
Kelly poukazuje na to, že na plátně se „prostředí domácností pomalu stává omezující. Bylo tam hodně schodů, které Stephen brzy nebude schopen nikdy použít. Jak příběh postupuje a on se stává celebritou, interiéry se začínají zvětšovat a zrcadlí tak Stephenovu emocionální cestu.”
Dalším klíčovým prvkem byla pro výtvarníka modernizace kolečkových křesel, která Stephen v průběhu života používal a Kelly udělal vše, co bylo v jeho silách, aby je vytvořil přesně. Výtvarník o tom říká: „Stephen začal obyčejným invalidním vozíkem, potom si pořídil elektrický vozík a nakonec měl křeslo, které v sobě obsahovalo počítač a elektronický hlasový syntezátor. Provedli jsme rozsáhlý výzkum, abychom je vytvořili co nejvěrnější originálu. “Potřebovali jsme ale také rady techniků, abychom měli jistotu, že se křesla budou pohybovat tam a tehdy, kdy mají – a že počítač a hlasový syntezátor fungují v přesně stanovenou chvíli.“
Filmový příjemný, romantický vzhled ještě zvýraznil kostýmní výtvarník Steven Noble, který se musel vypořádat s úkolem provést postavy několika desetiletími a zároveň rekonstruovat styl britského oblékání od 60. do 80. let minulého století.
Při oblékání Felicity Jones jako Jane, měl Noble na zřeteli psychický vývoj její postavy – od mladé studentky k ženě a matce a pečovatelce na plný úvazek. „V 70. letech procházela Jane horším obdobím, byla trochu depresivní, a proto jsme zvolili spíš nevýrazné barvy,” prozrazuje Noble. „Poté, co potká Jonathana, se z toho dostane a začne se oblékat přitažlivěji.”
Na Májový ples oblékl Noble se svým týmem více než 200 komparzistů. „Byla to legrace,” vzpomíná nadšeně. „Zvolili jsme letní a pastelové barvy. Soustředili jsme se na plesové šaty. Moc mě potěšilo zejména to, jak vypadala Felicity; měla na sobě světle modré plesové šaty bez rukávů. Byly jednoduché, ale na kameře vypadají ohromně.”
V roli Stephena Hawkinga v Teorii všeho vystřídal Eddie Redmayne 77 kostýmů. Oblečení, které Nobleův tým navrhl, zůstalo věrné profesorovu vlastnímu výstřednímu stylu oblékání. „Vždycky byl poněkud neupravený.,“ říká o profesorovi Noble. „Nikdy neměl kravatu úplně rovně. Někde mu vylezl podolek nebo mu chyběl knoflík. To mu dávalo nadpozemský akademický vzhled.“
„Začali jsme Stephenem jako studentem v roce 1963,“ pokračuje Noble, „kdy se oblékal normálně a potom jsme oblečení zvětšovali, jak nemoc postupovala. Čím větší měl bundy, tím vypadal hubenější. Požádali jsme také maskéra Jana Sewella, aby vytvořil umělé náhrady pro některé „kostěné“ části jeho těla: kolena, lokty, ramena - která mu propůjčovala poněkud deformovaný vzhled.“
Sewell jako maskér, který měl v popisu práce připravovat různá stádia Stephenova onemocnění, poukazuje na to, že „Stephen nestárl tak, jako my ostatní, protože nemohl používat svaly; to mu změnilo tvář i tělo. Když se Eddie setkal s lidmi, kteří mají amyotrofickou laterální sklerózu, všiml si, jak moc se změnily jejich ruce, a tak jsme to zahrnuli do jeho role.”
„Jednou z věcí, které jsem udělal, bylo, že jsem změnil tvar Eddieho uší. Když zvětšíte něčí uši nebo nos, zbytek tváře změní tvar a vypadá menší. Také jsme jinak vytvarovali zuby, což změnilo tvar jeho úst.”
V případě Felicity Jones byly Sewellovy úkoly daleko běžnější, ale i k nim musel přistupovat s velkou pečlivostí. „Felicity vždy trvala na tom, aby se zachovala podstata Jane Hawking, zatímco já jsem se moc chtěl prostřednictvím Jane soustředit na postupující dobu,” komentuje to Sewell. „Pro scénu z Májového plesu jsme Felicity učesali trochu ve stylu Audrey Hepburn. Celkově se dá říct, že Jane přešla postupně z krátkých vlasů na trochu delší, což jsme si ověřili i na fotografiích.”
Nejnovější komentáře