Agnes Martin-Lugand: Šťastní lidé čtou a pijou kávu

Co se skrý­vá pod na prv­ní pohled kou­zel­nou kni­hou? Literární kavár­na, k tomu káva a Paříž. To sli­bu­je titul Šťastní lidé čtou a pijou kávu. Jak je tomu ale doo­prav­dy?
Diane je mla­dá paří­žan­ka, kte­rá má svou lite­rár­ní kavár­nu, ale při havá­rii při­jde o svou rodi­nu – o man­že­la i svou milo­va­nou dce­ru. Po této udá­los­ti, jako by ztra­ti­la smy­sl žít a jen tak pro­plou­vá živo­tem, uza­vře­ná ode všech lidí a vět­ši­nu času zalez­lá doma. Rozhodne se ale odjet do Irska, kam se chtěl podí­vat její, teď už mrt­vý, man­žel. A tam se všech­no změ­ní – Diane je v nezná­mém pro­stře­dí, s nový­mi lid­mi a poma­lu začí­ná nachá­zet smy­sl živo­ta. V Irsku se setká­vá s Edwardem, kte­rý je tajem­ný a záhad­ný, s ním Diane zno­vu oží­vá a nachá­zí tou­hu žít.

Šťastní lidé čtou a pijou kávu je kraťoun­ká oddycho­vá čet­ba, ide­ál­ní na něja­ký pošmour­ný večer. Já jsem oče­ká­va­la pře­de­vším kouz­lo Paříže, kávu a lite­rár­ní kavár­nu. To bohu­žel ale vůbec není tak, jak nás název, ano­ta­ce i obál­ka láká. Příběh je z vět­ši­ny situ­o­va­ný do Irska a o něja­ké kávě či lite­rár­ní kavár­ně sotva pad­ne zmín­ka. Tímto jsem tedy byla poně­kud zkla­ma­ná. Ačkoliv autor­kou je fran­couz­ská spi­so­va­tel­ka Agnès Martin-Lugand, typic­ká atmo­sfé­ra Francie na nás dých­ne jen zříd­kakdy.

Hlavní hrdin­ka Diane mi byla mís­ty sym­pa­tic­ká, mís­ty jsem ji nená­vi­dě­la za to, jak se cho­va­la – jed­nu chví­li byla sta­rost­li­vou mat­kou, jin­dy puber­ťač­kou, ztros­ko­tan­ky­ní, milen­kou a jin­dy zase maji­tel­kou kavár­ny. Jestliže si kni­hu pře­čte­te, tak mi dáte za prav­du, že autor­ka vytvo­ři­la Diane oprav­du zvlášt­ní pova­hu a někdy mi nezbý­va­lo než jen krou­tit hla­vou nad tím, jak se zacho­va­la.

Přišlo mi zvlášt­ní, že posta­vy v pří­bě­hu se sotva sezná­mi­li a poté se k sobě cho­va­li, jako by se zna­li celý život. To jsem také nechá­pa­la a kazi­lo to cel­ko­vý dojem kni­hy, pro­to­že je to nepři­ro­ze­né a nere­ál­né.

Naopak se mi líbi­lo, jak Agnès Martin-Lugand vytvo­ři­la osob­nost Edwarda – byl záhad­ný, mlčen­li­vý, já jsem nevě­dě­la, co si o něm mys­let a polo­vi­nu kni­hy jsem duma­la nad tím, zda je to něja­ký vrah, nebo ne. Také mě nadchlo a roze­smá­lo, jaký měl Edward vztah s jeho sestrou. Jejich vztah byl tako­vý typic­ký sou­ro­ze­nec­ký, ale záro­veň upl­ně jiný vzhle­dem k Edwardově pova­ze.

Šťastní lidé čtou a pijou kávu mě nijak nenadchlo, ani neu­ra­zi­lo. Může být vhod­ným dár­kem pro kama­rád­ku nebo mamin­ku, skvě­le se hodí i jako men­ší kní­žeč­ka, kte­rou si může­te vychut­ná­vat tře­ba v auto­buse nebo někde na cestách, pro­to­že nebu­de zabí­rat moc mís­ta v kabel­ce. Kniha je o živo­tě, ze živo­ta a tře­ba v ní i pře­se všech­ny malé, ale zato čet­né nedo­stat­ky, pochy­tí­te něja­kou radu do živo­ta, jako já.

• Autor:Agnes Martin-Lugand
• Žánr:román, čte­ní pro ženy
• Nakladatelstvi:MOTTO

Kniha ke kou­pi na Albatrosmedia.cz