Na tuto knihu jsem se těšila již dva roky od doby, kdy jsem se dozvěděla, že má přijít na trh. Bohužel nebo bohudík jsem se k publikaci dostala až nyní. Název, obálka i značná tloušťka slibovaly kvalitní četbu. Avšak jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že nakladatelství pod novým názvem vydalo již dvě předešlé existující autorčiny knihy pospolu, které jsem již obě měla tu čest dávno přečíst. Vnímám to trošičku jako podraz na čtenáře, protože tuto skutečnost jsem plně nevyrozumněla ani z anotace:
„Pohádky zobrazují univerzální funkce psýché, ale přitom neobsahují žádný individuální materiál. Primitivní pohádky – na rozdíl od pohádek moderních – obsahují zkušenosti našich předků, které získali při setkání s archetypickým světem. Proto jsou často hrůzyplné a vystupují v nich různé nadpřirozené bytosti. Zároveň ale odrážejí živou psychologickou zkušenost – v osudech pohádkových hrdinů je člověk po staletí v symbolické podobě konfrontován s obtížemi, kterým je v životě vystaven. Předkládaný svazek obsahuje dvě autorčiny klasické práce. V díle Psychologický výklad pohádek jsou na řadě pohádkových příběhů názorně vysvětleny jednotlivé pojmy psychologie C. G. Junga, jež jsou pro pochopení pohádek důležité. Práce Animus a anima v pohádkách se specificky zaměřuje na archetypy, které charakterizují lidskou zkušenost s opačným pohlavím. Těžiště knihy je ve výkladu klasických grimmovských pohádek. K nim Marie-Louise von Franz přistupuje osobitým způsobem, v němž se projevuje nadhled a smysl pro humor.“
Nyní k obsahu knihy, která sestává ze dvou částí. V prvním oddíle figurují kapitoly z díla Psychologický výklad pohádek: Některé teorie pohádek, Pohádky, mýty a další archetypické příběhy, Metoda psychologické interpretace, Výklad pohádky Tři pírka, Tři pírka pokračování, Tři pírka dokončení, Mužský stín, Výzva animy a Žena, stín a animus v pohádkách. V druhém oddíle následují kapitoly z díla Animus a Anima v pohádkách: Staroněmecká pohádka Starý Šmajdapajda, Turkestánská pohádka Zázračný kůň, Norská pohádka Kari, Dřevěná sukně, Africká pohádka Kouzelník pláně, Příběhy o animě, evropská pohádka Černá princezna a Panna carevna.
Něco krátce k autorce: Marie-Louise von Franz (1915-1998) byla švýcarská psycholožka, představitelka analytické psychologie Carla Gustava Junga, jehož byla také blízkou spolupracovnicí. Narodila se v Mnichově, v rodině rakouského barona. Roku 1918 se její rodina usadila v Curychu. Na curyššské univerzitě vystudovala psychologii a filozofii. S Jungem se setkala roku 1933 ve svých osmnácti letech a spolupracovala s ním téměř třicet let, až do jeho smrti roku 1961. Navštěvovala jeho přednášky, posléze nastoupila u něj do výcviku v analtické psychologii a pomáhala mu především s překlady řeckých a latinských alchymických spisů jako jeho prvořadý profesní partner. Sama nejvíce proslula svými jungiánskými výklady pohádek, mýtů, snů a alchymických textů. Je autorkou řady knih o analytické psychologii.
O čem tedy kniha je? Tato velmi silná knížka o zhruba 358 stranách pojednává o interpretaci pohádkových příběhů ve světle jungovské analytické psychologie. Setkáme se zde s několika nejznámějšími archetypy, zejména s Animou, Animusem, Stínem a Kvaternitou, což je pouze úzké spektrum, ale nemusí to být vyloženě špatně. Autorka na rozdíl od Roberta Moore vůbec nezmiňuje, z jakých archetypů sestává Kvaternita a dále nerozebírá ani mužské ani ženské archetypy, což nemusí být špatně, ale čtenáři nedává možnost orientovat se v množství existujících archetypů.
Závěrem bych shrnula, že knihu jsem již četla pouze okrajově, neboť jsem se již před časem detailně seznámila s oběma předešlými knihami. Kniha je opět psána odborným jazykem, což může být pro běžného čtenáře náročnější pro pochopení. Jelikož každý výklad je subjektivní a odvíjí se od názorů individuální osobnosti vykladače, v něčem s autorkou vyloženě nesouzním a připouštím, že někdy se mohla i mýlit – přesto je její podání velice inspirativní. Mohu-li knihu paní von Franz srovnat s titulem Roberta Moore, který se věnuje mužským archetypům Kouzelník, Milovník, Válečník a Král, dala bych přednost jeho systematičnosti a kompletnímu přehledu archetypů a jejich rozboru, neboť jeho pojetí mi přineslo lepší vhled do problematiky. Knihu bych tedy jako ucelený sborník dvou děl doporučila těm, kteří ještě autorku neznají a chtěli by se dozvědět více o výkladu mýtů.
