Babičky Siiri, Irma a Anna-Liisa se vrací opět na scénu. V prvním díle byly na stopě podivného úmrtí kuchaře, tentokrát utíkají před život ztěžující rekonstrukcí domova důchodců Podzimní háj do společného bytu v jedné helsinské čtvrti. Ale společné bydlení nepřináší jen útěk od hluku z rekonstrukce, ale jiné problémy, kterých by se v domově důchodců jen tak nenadály.
Poklidně plynoucí život v domově důchodců Podzimní háj naruší jednoho dne rekonstrukce.
„Siiri Kettunenovou probudil strašlivý rámus. Myslela si, že se ocitla v pekle. Poslouchala rachot shora, kanonádu zpoza zdi i třeskot odněkud z dálky a vzpomněla si, že obyvatelům Podzimního háje už nějakou dobu vyhrožovali rekonstrukcí vodoinstalace. V květnu obklíčilo celý dům s pečovatelskou službou lešení a zakryly ho plastové plachty, scházel už jenom vodní příkop. […] Rámus se stával čím dál nesnesitelnějším. Kdosi bušil za zdí tak silně, až se Siiri bála, že celý dům spadne. Mají snad tihle dělníci všechny stare lidi za hluché, že se jako blázni dali do práce hned od časného rána bez ohledu na obyvatele? Siiri se pomalu zvedla, spustila staré nohy na šedé lino a chvíli počkala, než poleví hučení v hlavě. Nohy se věkem změnily v tlusté sloupky, přitom zamlada mívala překrásné kotníky, a kolik komplimentů si od mužů pokaždé vyslechla!“
Dům se změní k nepoznání. Díry ve zdi, všudypřítomný hluk, cizím jazykem nadávající dělníci, omezení aktivit, jídla, obecně celého chodu domova důchodců jejich obyvatelům silně znepříjemňuje život. Siiri, Irma a Anna-Lisa se rozhodnou, že v takovém prostředí se nedá žít a po vzoru mladých lidí budou po dobu rekonstrukce bydlet ve společném bytě. A tak se stěhuje tato trojice, spolu s Annou-Liisou i její manžel a Margit. Soužití není jednoduché, protože každá má své zvyky a libůstky a navíc někdo se musí ujmout starosti o jídlo a nákupy. Byt je na babičky moderně vybaven, tudíž mnohdy nevědí, jak si s některými moderními vynálezy poradit.
Brzy se ukazuje, že rekonstrukci provádí podezřelá firma a hrdinky si uvědomují, že své věci, které si nevzali s sebou, už jen tak neuvidí. Stejně tak jejich dočasné útočiště má nedobrou pověst, ze střípků se jen domnívají, co se ve zdejším bytě dělo. Navíc se ukazuje, že spojitost se vším má i manžel Anny-Liisi …
Kniha se dotýká otázek a problémů spojených se stářím, které je v dnešní společnosti tak nějak opomíjeno, a se smrtí, jež se týká každého, přesto je z ní jakési tabu, o kterém se rozhodně příliš nemluví. Lidé běžně umírají v nemocnicích odloučení od svých blízkých, mnohdy velmi dlouho. Je toto, co si starý člověk skutečně přeje? Je etické pomoci člověku důstojně zemřít, nebo už je to za hranicí? I těchto témat se knížka dotýká.
Pro hrdinky jsou to témata skutečně aktuální, smrti se ve svém věku nebojí, ale předčasně umírat nehodlají. Přesto si ten čas, co jim zbývá, hodlají ještě užít. K tomu jim pomáhá i skutečnost, že ačkoli jim je již přes devadesát let, jsou stále ve formě a soběstačné, což je přáním asi každého člověka, aby nemusel být nikomu na obtíž. I ve stáří si lze život užívat, jak dokazují hrdinky knížky.
Oceňuji na knížce, že je celá prodchnuta optimismem, se kterým hrdinky prožívají své dny. Není to lamentování nad stářím, nemocemi, ale naopak hledání toho pozitivního na životě, co ještě nabízí, i když běžná realita je pro ně chození na pohřby či problematika eutanazie a smrti. Svým způsobem jsou pro čtenáře hrdinky návodem k zamyšlení nad vlastním životem, přehodnocením svého postoje k životu, ale i ke starým lidem, na které je mnohdy pohlíženo s despektem, nikoli s tolerancí a chápavostí.
I hlavní hrdinky smrt blízkých zasáhne, ale dívají se na ni už přeci jen jinak než mladý člověk. „Siiri se šťastně dívala na Irmu, přemítala o manželském páru ležícím vedle na kulaté posteli a cítila neskutečnou úlevu. Měla radost z krásné smrti a cítila se vyvolená, že ji mohla sledovat tak zblízka. Připadalo jí neuvěřitelně báječné, že má v šestadevadesáti letech kolem sebe takové lidi, s nimiž může sdílet nejdůležitější věci života.“
Ačkoli je knížka nazývána jako detektivka, má příliš málo zápletek a napětí, její příběh je poměrně jednoduchý. Jako celek knížku hodnotím průměrně. Děj vnímám jako trochu z nadhledu popsané určité období života několika babiček. Je samo o sobě překvapivé, že babičky jsou ve svém věku tak soběstačné a čilé. Zřejmě ve Finsku běžný jev než v naší republice. Ale na základě prvotního popisu, který jsem si o knížce přečetla, jsem od ní čekala více napětí, dějových zvratů a i humoru.
Ale i tak se dá doporučit čtenářům jako knížka optimistická, přibližující život babiček, které si života umí užívat. Může tak čtenáři přinést trochu lepší porozumění starým lidem, i když hrdinky jsou dle mého názoru hodně specifický vzorek starší populace.
Vydalo nakladatelství XYZ.
Počet stran: 323
Rok vydání: 2016
Žánr: detektivka, humor
Knihu lze zakoupit na stránkách Albatros Media.
