Bábovky

Babovky

ONDŘEJ VETCHÝ / 1962

role Vladimíra

Jeden z nej­re­spek­to­va­něj­ších sou­čas­ných čes­kých her­ců,

oce­ňo­va­ný diva­del­ní, fil­mo­vý a tele­viz­ní herec. Narodil se

v Jihlavě. Po stu­di­ích na Pražské kon­zer­va­to­ři účin­ko­val v letech 1984 - 1987 v Činoherním stu­diu v Ústí nad Labem a v letech 1987 - 1989 v praž­ském diva­dle E. F. Buriana. Od roku 1989 půso­bí v angaž­má v praž­ském Činoherním klu­bu. Na fil­mo­vém plát­ně debu­to­val v roce 1981 malou rolí v dět­ském dob­ro­druž­ném fil­mu Neříkej mi majo­re!. Začátky jeho fil­mo­vé kari­é­ry jsou spo­je­ny s posta­va­mi out­si­de­rů (např. šikov­ný zlo­děj z Lásky z pasá­že, 1984). Dále se obje­vil ve fil­mech uzná­va­ných reži­sé­rů: v psy­cho­lo­gic­kém sním­ku Karla Kachyni Sestřičky (1983) či v pohád­ce Hynka Bočana S čer­ty nejsou žer­ty (1984). Ale oprav­do­vý roz­jezd své kari­é­ry zažil až v roce 1987 vytvo­ře­ním již hlav­ní role roz­to­mi­lé­ho fra­jír­ka v dra­ma­tu Miloše Zábranského Dům pro dva, za kte­rou byl oce­něn Evropskou fil­mo­vou cenou Félix. Byl cel­kem devět­krát nomi­no­ván na pres­tiž­ní fil­mo­vou cenu Český lev, kte­rou nako­nec zís­kal za nej­lep­ší muž­ský herec­ký výkon ve ved­lej­ší roli za své­ráz­nou posta­vu kapi­tá­na Jirky Luňáka ve spor­tov­ní kome­dii Jana Prušinovského Okresní pře­bor - Poslední zápas Pepika Hnátka (2012), kte­rá mu vynes­la i cenu TýTý (za TV seri­ál v roce 2010). Výběr z fil­mo­gra­fie: tragikome-die Golet v údo­lí (1995) a Kolja (1996), kome­die Báječná léta pod psa (1997), váleč­ná dra­ma­ta Všichni moji blíz­cí (1999) a Tmavomodrý svět (2001), dra­ma Vendeta (2011), kri­mi Příběh kmo­t­ra (2013), tragi­ko­me­die Láska je lás­ka (2012), rodin­né sním­ky Pojedeme k moři (2014) a Jak jsme

hrá­li čáru (2014), kome­die Život je život (2015), tragi­ko­me­die Po str­niš­ti bos (2017), pohád­ka Čertí brko (2018), roman­tic­ké kome­die Pohádky pro Emu (2016), Bezva žen­ská na krku (2016) a Ženy v běhu (2019).

Představte vaši posta­vu Vladimíra, poli­ti­ka, minis­t­ra, kte­rý vytvá­ří nové hod­no­ty, ale doma se mu vše hrou­tí.

Pan reži­sér mi svě­řil posta­vu pod­ni­ka­te­le, kte­rý není spo­ko­jen se sta­vem spo­leč­nos­ti, a to na mno­ha úrov­ních, a uvě­ří, že by mohl něco změ­nit nebo se o to ale­spoň poku­sit, a vrh­ne se do poli­ti­ky. Právě ho zasti­hu­je­me při vrcho­lí­cí před-volební kam­pa­ni, kdy na něj úto­čí ze všech straJe iro­nií osu­du, že sluš­né­mu, upřím­né­mu, pra­co­vi­té­mu chla­po­vi, sna­ží­cí­mu se sku­teč­ně změ­nit svět k lep­ší­mu, uni­ká jeho vlast­ní auten­tic­ký život, a nej­ví­ce se tím poško­zu­je vztah s vlast­ní dce­rou.

V čem vás fas­ci­no­val scé­nář?

Scénář mě pře­kva­pil a mys­lím, že na roz­díl od kni­hy Radky Třeštíkové může oslo­vit i znač­nou část muž­ské popu­la­ce.

Bábovky jsou kome­di­ál­ní dra­ma o vzta­zích plné emo­cí, humo­ru a kaž­do­den­ních situ­a­cí. Film je tref­nou son­dou do sou­čas­né čes­ké spo­leč­nos­ti, o čem film pod­le vás vyprá­ví?

Film je reflexí slo­ži­té­ho sou­ži­tí mužů a žen při vší rozličnos-ti, pes­t­ro­ba­rev­nos­ti, indi­vi­du­ál­nos­ti a to jak v pří­stu­pu, tak v osu­dech. Přivádí nás na to nej­dů­le­ži­těj­ší a záro­veň nejtěž-ší kol­biš­tě našich živo­tů, totiž pokou­šet se žít s někým jiným.