Babovřesky 2

(zatím nehodnoceno)

Loading...

BABOVŘESKY – Herci

Veronika Žilková - sta­ros­to­vá Libuše Stehlíková

Veronika Žilková se naro­di­la 16. říj­na 1961 v Praze. Jedna z nej­po­pu­lár­něj­ších čes­kých here­ček sou­čas­nos­ti, Veronika Žilková, pochá­zí z umě­lec­ké rodi­ny. Jejím otcem byl zná­mý hudeb­ní peda­gog a flét­nis­ta Václav Žilka (1924-2007). Jako celá rodi­na, tak i Veronika se od dět­ství věno­va­la hud­bě (hrá­la na flét­nu), ale na roz­díl od svých dvou star­ších sou­ro­zen­ců, kte­ří jsou dnes pro­fe­si­o­nál­ní­mi hudeb­ní­ky, její ces­ta smě­řo­va­la jinam. Po matu­ri­tě zača­la stu­do­vat psy­cho­lo­gii na Filozofické fakul­tě Univerzity Karlovy, ale stu­dim pře­ru­ši­la po prv­ním semest­ru. V návaz­nos­ti na dět­ské zku­še­nos­ti ve folk­lór­ních sou­bo­rech se chtě­la věno­vat lido­vé­mu tan­ci, ale nako­nec nastou­pi­la ke stu­diu herec­tví na DAMU, kte­ré dokon­či­la v roce 1985.

Před fil­mo­vou kame­rou stá­la Veronika Žilková popr­vé v osm­nác­ti letech, kdy se sou­bor Chorea Bohemica (v němž vystu­po­va­la) obje­vil ve fil­mu DÍVKA S MUŠLÍ (1980). Ještě jako adept­ka herec­tví pak dosta­la vel­ké pří­le­ži­tos­ti v něko­li­ka fil­mech. Dceru hlav­ní­ho hrdi­ny Evu ztvár­ni­la ve smut­né kome­dii SAMOROST (1983), zná­měj­ší je ale její hlav­ní role (po boku Jana Čenského) v kome­dii KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD (1982). Zajímavé mož­nos­ti jí pak při­nes­ly živo­to­pis­né fil­my PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (1983) nebo LEV S BÍLOU HŘÍVOU (1986), v nichž ztvár­ni­la posta­vy dcer J. A. Komenského a Leoše Janáčka. Od dru­hé­ho roč­ní­ku na DAMU vystu­po­va­la také na diva­del­ním jeviš­ti a v Činoherním klu­bu hrá­la v před­sta­ve­ní Rodina Tótů.

Polovina osm­de­sá­tých let byla pro Veroniku Žilkovou nároč­ná; jako naděj­ná hereč­ka mla­dé gene­ra­ce dostá­va­la čet­né nabíd­ky, pře­de­vším z tele­vi­ze, hrá­la ve Vinohradském diva­dle, mezi­tím se ale také v roce 1984 popr­vé pro­vda­la a násled­né mateř­ské povin­nos­ti její pra­cov­ní vytí­že­ní znač­ně eli­mi­no­va­ly. Z této doby si při­po­meň­me její vel­kou roli vycho­va­tel­ky Jany v seri­á­lu MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ (1984), jíž se uved­la do pově­do­mí nej­šir­ší veřej­nos­ti. V tele­vi­zi, zvláš­tě v pohád­kách a insce­na­cích, pra­co­va­la poměr­ně čas­to, zno­vu také v seri­á­lech (DRUHÝ DECH, 1988), z fil­mo­vých rolí sto­jí za zmín­ku Lori, osu­do­vá lás­ka Karla Hynka Máchy, v živo­to­pis­ném sním­ku MÁG (1987). Divadelní angaž­má v té době nemě­la stá­lé, ale pohos­tin­sky vystu­po­va­la napří­klad v Rokoku nebo ve Viole, kon­cem osm­de­sá­tých let také absol­vo­va­la prv­ní roz­vod a dru­hý sňa­tek.

Filmografie Veroniky Žilkové po roce 1989 je výčtem nepří­liš zda­ři­lých titu­lů teh­dej­ší pro­duk­ce, kva­lit­něj­ší pří­le­ži­tos­ti dostá­va­la zno­vu spí­še v tele­vi­zi, při­po­meň­me napří­klad posta­vu vězeň­ské dozor­ky­ně v seri­á­lu PŘÍTELKYNĚ Z DOMU SMUTKU (1992), nadá­le hrá­la také v pohád­kách a insce­na­cích. V polo­vi­ně 90. let jí nako­nec vel­kou a umě­lec­ky hod­not­nou šan­ci posky­tl zno­vu film – za svou kre­a­ci umí­ra­jí­cí Marjánky v melod­ra­ma­tu ZAPOMENUTÉ SVĚTLO (1996) zís­ka­la Českého lva. Na stej­nou cenu byla pak zno­vu nomi­no­vá­na za hlav­ní žen­skou roli v zají­ma­vě poja­tém fil­mu OTESÁNEK (2000). Mezitím si stá­le udr­žo­va­la pozor­nost svý­mi tele­viz­ní­mi vystou­pe­ní­mi a její stou­pa­jí­cí popu­la­ri­ta vyvr­cho­li­la hlav­ní­mi role­mi v seri­á­lech TO JSEM Z TOHO JELEN (2000) a ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA (2001), kte­ré však pro­šly obra­zov­ka­mi bez vět­ší­ho zájmu divá­ků. Do pře­lo­mu tisí­ci­le­tí spa­dá také začá­tek spo­lu­prá­ce s Richardem Genzerem a Michalem Suchánkem na pořa­du TV Nova TELE TELE (2000-2007)..

Před kame­rou se Veronika Žilková stá­le obje­vu­je hlav­ně v seri­á­lech (SOUKROMÉ PASTI, 2008; VYPRÁVĚJ, 2009), opro­ti dří­věj­ším letům se ale dnes věnu­je více diva­dlu. Po půso­be­ní na něko­li­ka scé­nách zakot­vi­la natr­va­lo v Činoherním klu­bu, kde účin­ko­va­la v před­sta­ve­ních Třetí zvo­ně­ní, Letní byt nebo Sex noci sva­to­ján­ské, záznam hry Deskový sta­tek poří­di­la i Česká tele­vi­ze. Pohostinsky vystu­pu­je také na dal­ších praž­ských scé­nách, v muzi­ká­lu Ginger a Fred ji napří­klad moh­li vidět divá­ci v Divadle Broadway. Velkou herec­kou pří­le­ži­tos­tí byla hlav­ní role Adiny Mandlové ve hře Adina uvá­dě­né v letech 2007-2009 ve Vinohradském diva­dle; tomu­to před­sta­ve­ní věno­va­la znač­nou pozor­nost i média, což bylo ale dáno i pro­ble­ma­tic­kým sou­kro­mím Veroniky Žilkové. Zajímavé mož­nos­ti jí poskyt­la i diva­del­ní úpra­va slav­né­ho ital­ské­ho fil­mu Silnice (v níž hrá­la v Klicperově diva­dle v Hradci Králové) nebo oblí­be­ná kon­ver­zač­ní vese­lo­hra Kachna na pome­ran­čích (pohos­tin­ské vystu­po­vá­ní v praž­ském Divadle Palace).

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře