Když se sejdou dva pánové, z nichž ten jeden se jmenuje Luc Besson, druhý zase Robert Mark Kamen a rozhodnou se napsat scénář k filmu, máme hned několik věcí zaručených. Bude to svižné, akční a rozhodně nebude nouze o nějakou tu hezkou slečnu. Pokud jste také očekávali právě toto, zklamaní nebudete.
Zástupci společnosti New York Bank and Trust v Mexiku Tyleru Jacksonovi se stane osudným nedodržení jednoho zlatého pravidla - „Pokud jsi zloduch a zabíjíš lidi (ať už pro potěšení nebo z důvodů pracovních), dej si pozor a vynechej z toho příbuzné (budoucích) hrdinů (tentokrát hrdinek), jinak se ti to šeredně vymstí a po zbytek filmu nebudeš mít klidný spánek!“ Proč se jenom chlápci s výhružnými podtóny v hlase, zabijáckým pohledem, roztřepanými konečky vlasů a s podivným životním kodexem nikdy nepoučí? Kdyby ovšem Tyler Jackson byl při své práci důsledný, zřejmě by nás ochudil o zážitek ze sledování filmu, proto mu to nebudeme mít za zlé.
Vedení americké Bank and Trust se pokouší získat luxusní zakázku na financování železnice v Mexiku konce 19. století. Háček je v tom, že musí do 90 dnů získat do svého vlastnictví pozemky, kterými železniční trať povede. K vyřešení této situace je do Mexika vyslán Tyler Jackson, který záhy ukáže svoje radikální postoje, co se týče způsobu obchodního vyjednávání. Záhy se jeho psací stůl začne plnit smlouvami o koupi jednotlivých pozemků za pouhé jedno peso, místní hřbitovy zase bývalými majiteli této půdy, kteří si příliš pozdě uvědomili, že výraz „Jen přes moji mrtvolu!“ si někdo může vykládat doslova.
Vesničanku Marii Alvarez a dceru místního bankéře Saru Sandoval spojí touha po pomstě, jelikož jejich otcové padli za oběť těmto nekalým praktikám. Ačkoliv obě slečny ze začátku nemají moc společného, postupně budou muset nacházet společnou řeč, aby se mohly postavit Jacksonovým poskokům, pomstit své otce i ty, jejichž otcové a manželé žádné zastání neměli. Kdybych ukončil článek tímto odstavcem, chyba by to nebyla. O příběhové části byste byli informováni. Pokud už jste film viděli, můžete číst dál a společně se podíváme na snímek trochu blíž. Jestliže se na film teprve chystáte, v těchto místech můžete končit.
Tak především mě pobavilo, jak všechny postavy (s výjimkou těch, které představují Američany) mluví anglicky se španělským přízvukem. Je to docela roztomilé, i když nelogické. Proč se třeba otec s dcerou (Mexičané) povídají v přítomnosti dalších Mexičanů anglicky?
Co mě pobavilo také (ale to je záležitost mnoha filmů) jsou výroky typu: „Byla ve škole v Evropě.“ nebo „Vrátím se zpátky do Evropy.“ Já chápu, že i v Česku se říká: „Pojedu do Ameriky.“ Každému je pak jasné, že jsou tím myšleny Spojené Státy Americké. Kdybych chtěl jet do státu Jižní Ameriky, tak ten stát rovnou jmenuji, kdybych chtěl jet do Kanady či Mexika-to samé. Ale co se skrývá pod pojmem Evropa?
Vždy jsem při výrocích tohoto typu poněkud zmaten. Hodlá tedy ona postava navštívit ruský Petrohrad, poznat přírodu v Rumunsku, vystoupit na Černou věž v Českých Budějovicích, nebo chce nakupovat ve Francii? Mám sice jakýsi vtíravý pocit, že v amerických filmech se pod pojmem Evropa často skrývá Velká Británie či Francie, ale přiznám se, že se nepočítám mezi velké znalce této problematiky. A i kdyby tomu tak bylo, cožpak nemohla francouzská část štábu prosadit úpravu těchto výrazů a drobet zkonkretizovat „Evropu“?
Rovněž jsem nějak (asi ti vrabci na střeše) pochytil, že obě fyzicky sympatické hrdinky užijí svých předností v daném směru. Nicméně jsem raději nic zvláštního nečekal, protože ukázky z filmu jsou většinou dost pečlivě sestřihané, aby diváka nalákaly. Někdy se dokonce stává, že všechno zajímavé se vejde do jednoho traileru (není to ovšem případ Bandidas, nebojte). Obě pistolnice sice vyzkoušejí šaty s výstřihem, ale tímto veškeré „Hm, ta teda je!“ končí. I když se ze začátku obě tak trochu vjedou do vlasů, nekoná se žádné avizované strhávání šatů a odhalování původně zahaleného.
Film nejde do detailů. Od začátku do konce udržuje svižné tempo, nutí vás k úsměvům a nežádá víc, než abyste přistoupili na jeho pravidla hry. Nechce po vás, abyste si pokládali otázky: „Proč si to hrdinky rovnou nevyřídí s hlavními „zlouny“ a místo toho přepadávají pobočky jejich banky?“, „Co se pak děje s veškerou hotovostí, kterou uloupí (netvrďte mi, že se za to jenom nakupuje ve velkém rýže pro chudé)?“, „Jak je možné, že šéfovi banky v New Yorku není podezřelý způsob práce jeho zástupce v Mexiku, ale na konci se tváří, že je Jacksonovým jednáním hodně pobouřen, čímž je vlastně přiřazen k těm „hodným“?“, „Čím to je, že začátek filmu je ve znamení pomsty obou dívek, zatímco konec vyznívá pomalu jako boj mexického lidu proti vykořisťování?“, „Co dělá celou dobu místní vláda, proč proti oběma bandidas nezakročí?“
Ne, na tohle se ptát nesmíte! A nakonec co na tom záleží? Na Bandidas se rozhodně kouká hezky. Po skončení filmu máte dobrou náladu, připomínáte si v duchu několik zajímavých scén a aniž si to uvědomíte, další den se vám celý film vytratí z mysli. Každopádně pro kouzlo okamžiku bych Bandidas doporučil každému, kdo chce vidět vizuálně zajímavé, dobře obsazené, komediálně laděné dílko se závěrem, který nevyvolá hlubší emoce, ale zároveň nezklame vaše očekávání.
Název: Bandidas (Sexy pistols), Bandidas (Buscadas…vivas o muertas)
Žánr: Akční/Komedie/Western/Krimi
Scénář: Luc Besson & Robert Mark Kamen
Režie: Joachim Roenning & Espen Sandberg
Produkce: Francie/Mexiko/USA
Rok: 2006
Délka: 93 min.
Hrají: Penélope Cruz (Maria Alvarez), Salma Hayek (Sara Sandoval), Steve Zahn (Quentin Cooke), Dwight Yoakam (Tyler Jackson), Sam Shepard (Bill Buck), Audra Blaser (Clarissa), Denis Arndt (Ashe), Ismael „East“ Carlo (Don Diego)
