Brickleberry aneb Park s nulovou šancí na přežití

Parta totál­ních mago­rů a cynic­ký mlu­ví­cí med­ví­dek? Proč ne…

Na ten­to ani­mák se pro­sím nekou­kej­te, pokud jste útlo­cit­ná duše, máte rádi zví­řát­ka, odpu­zu­jí vás spros­tá slo­va, omdlé­vá­te při naho­tě (byť kres­le­né) a při zmín­ce o dro­gách utí­ká­te z míst­nos­ti.

Pokud vám ani jed­no z toho neva­dí, či to nao­pak vítá­te, pak vítej­te v národ­ním par­ku, kte­ré­mu velí mega­ko­kot Woody Johnson, mon­stroz­ní les­ba Connie, sebestřed­ný kokot Steve a prsa­tá blon­dý­na Ethel a jehož mas­ko­tem je cynic­ký, spros­tý a destruk­tiv­ní med­ví­dek Malloy.

Vítejte v Brickleberry

Šéfa par­ku Woody Johnsona zastih­ne­me zrov­na v momen­tě, kdy je jako obvykle nasra­ný na Yellowstone, kte­rý mu vždyc­ky vyfouk­ne cenu pro prv­ní park. Určitou nadě­ji na zlep­še­ní má díky nové ran­ger­ce Ethel, pro­to­že zby­tek týmu je totál­ně na hou­by a svým způ­so­bem asi i Ethel.

Woody by se rád dostal na špič­ku a velel nej­lep­ší­mu par­ku v zemi. Problém je, že jsou mu pro­s­ti srs­ti jaké­ko­li zlep­šo­vá­ky nebo změ­ny a chce si pou­ze udr­žet svou pozi­ci. Ta obná­ší život ve sluš­ném domě se vše­mi vymo­že­nost­mi včet­ně video­her pro Malloye, zatím­co ostat­ní stráž­ci mají pou­ze drob­né domeč­ky a svo­je noč­ní můry.

Destrukce, smrt, sex, vul­ga­ri­ta a všu­dypří­tom­ná apo­ka­ly­psa

Brickleberry nesle­du­je uce­le­ný pří­běh. Každý díl je kla­sic­kou jed­no­hub­kou, ve kte­ré posta­vy řeší něja­ký pro­blém, během kte­ré­ho pra­vi­del­ně pošlou do věč­ných lovišť něja­kou tu zví­ře­cí popu­la­ci, zkří­ží něko­lik dru­hů mezi sebou, oje­dou vět­ši­nu cílů v dosa­hu bez ohle­du na pohla­ví a pokud mají tro­chu pech (vět­ši­nou), něko­li­krát během toho samy zemřou potup­nou smr­tí.

South Park švih­nu­tý Happy Tree Friends a čert­ví čím dal­ším

Brickleberry se vydal ces­tou poli­tic­ké neko­rekt­nos­ti a drs­né­ho humo­ru, kte­rý vysta­čil tak ako­rát na tři série po 13ti dílech a skon­čil tak dřív, než začal výraz­ně­ji pře­hrá­vat a opa­ko­vat se ve svých moti­vech. Jeho plu­sem jsou dosta­teč­ně šíle­né posta­vy a něko­lik záple­tek či trau­mat z minu­los­ti spo­leč­ně s ocho­tou opa­ko­va­ně a při­tom vtip­ně likvi­do­vat nebo vyu­ží­vat pro­stře­dí ke všem neřes­tem, jaké může tako­vý park a sna­ha ho udr­žet tak nějak pohro­ma­dě skrý­vat. A že jich není málo…

---