Čarodějnice a lovec: Milla Jovovich a Dave Bautista se potulují filmovou pustinou

Photo © Constantin Film

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Čarodějnice a lovec se potu­lu­jí posta­po­ka­lyp­tic­kou pus­ti­nou, hle­da­jí vlkodla­ka a pro­ná­sle­du­jí je zom­bie kul­tis­té ve fil­mu Čarodějnice a lovec, kte­rý se ten­to víkend obje­ví v praž­ských kinech poté, co minu­lý týden vstou­pil do kin ve Spojených stá­tech. Snímek, kte­rý pod­le povíd­ky George R. R. Martina nato­čil Paul W. S. Anderson, je mno­hem více Resident Evil než Hra o trů­ny a po pří­bě­ho­vé strán­ce je znač­ně nesou­ro­dý, ale přes­to má pro znal­ce bra­ko­vé kine­ma­to­gra­fie jis­tou při­taž­li­vost.

Ačkoli má Čarodějnice a lovec prv­ky sci-fi, fan­ta­sy i horo­ru, reži­sér Anderson jej vymo­de­lo­val jako wes­tern. V úvo­du fil­mu posta­va Milly Jovovichové nejis­tě balan­cu­je na kří­ži se smyč­kou kolem krku, čímž nará­ží na film Hodný, zlý a ošk­li­vý; po vět­ši­nu zbyt­ku fil­mu se stří­da­jí extrém­ní detail­ní zábě­ry na str­nu­lé tvá­ře a roz­leh­lé prázd­né kra­ji­ny ne nepo­dob­né tvor­bě Sergia Leoneho.

Tento styl byl mož­ná spí­še nut­nos­tí než vol­bou: Ve ztra­ce­ných zemích se pod­le vše­ho natá­če­lo v jedi­ném stu­diu v Polsku, her­ci stá­li před zele­ný­mi obra­zov­ka­mi a kuli­sy byly poz­dě­ji dopl­ně­ny CGI. Exteriéry půso­bí při­taž­li­vou grun­ge este­ti­kou, něco jako Šílený Max a Vrána, ale kame­ra si dává pozor, aby se k nim nikdy nepři­blí­ži­la ze stra­chu, že odha­lí jejich umě­lou pova­hu.

Jovovichová hra­je Gray Alys, „čaro­děj­ku“ s nejas­ný­mi a neu­vě­ři­tel­ný­mi schop­nost­mi, kte­rou má nábo­žen­ská fana­tič­ka Vymahačka (Arly Jover) a její legie kul­tis­tů, kte­ří vypa­da­jí jako War Boys z fil­mu Mad Max: Fury Road, ale cho­va­jí se jako zom­bie z Resident Evil, usmr­tit za kacíř­ství. Alys unik­ne tak, že se jed­no­mu z nich jed­no­du­še podí­vá do očí, což vás nutí pře­mýš­let, proč to neu­dě­la­la dáv­no před­tím, než se dosta­la do této situ­a­ce.

Alys je nejen čaro­děj­ka, ale i něco jako džin, a nemů­že „niko­ho odmít­nout“, jak důraz­ně pro­hlá­sí třem lidem ve fil­mu, kte­ří ji požá­da­jí, aby jim spl­ni­la jejich přá­ní, navzdo­ry její­mu hro­zi­vé­mu varo­vá­ní před nechtě­ný­mi násled­ky. První z nich je krá­lov­na (Amara Okereke), kte­rá si pře­je stát se měňav­kou, a hned za ní její krá­lov­ský stráž­ce Jerais (Simon Lööf), kte­rý si pře­je, aby Alys krá­lov­ni­no přá­ní nespl­ni­la.

Aby se obě z této logic­ké hry na dži­no­vu hádan­ku vypra­co­va­ly, najme Alys lov­ce Boyce (Dave Bautista), aby ji vedl pus­ti­nou a hle­dal vlkodla­ka, kte­ré­mu ukrad­ne schop­nost měnit podo­bu. Během ces­ty je pro­ná­sle­du­je neú­pros­ná Vymahačka a její při­slu­ho­va­či. A tak tu máme náš film: posta­vy jdou­cí za cílem, kte­rý nechá­pe­me ani nás neza­jí­má, pro­ná­sle­do­va­né nejas­nou a neu­stá­lou hroz­bou.

Ve fil­mu Čarodějnice a lovec je cítit náznak poli­tic­kých intrik jako ve Hře o trů­ny, zejmé­na ve všech scé­nách expo­zi­ce mezi Královnou, vlád­cem upou­ta­ným na lůž­ko (Jacek Dzisiewicz) a Patriarchou (Fraser James), nábo­žen­ským vůd­cem, kte­rý zpo­chyb­ňu­je jejich moc. V jedi­ném obyd­le­ném měs­tě této futu­ris­tic­ké pekel­né kra­ji­ny se k vál­ce při­pra­vu­jí frak­ce děl­nic­kých kul­tis­tů a mas­ko­va­ných gar­dis­tů. Naše hlav­ní posta­vy však jen zříd­kakdy komu­ni­ku­jí s čím­ko­li, co se děje ve zbyt­ku fil­mu, a vůbec je to neza­jí­má.

Pokud oče­ká­vá­te úhled­ný pří­bě­ho­vý zvrat, kte­rý uza­vře dži­nov­skou hádan­ku v srd­ci fil­mu, pro­to­že je nato­čen pod­le povíd­ky George R. R. Martina... mož­ná bude­te zkla­má­ni závě­rem, kte­rý jako by zne­hod­no­til film, kte­rý mu před­chá­zel. Ale pod tím vším se skrý­vá řeme­sl­ná úro­veň scé­ná­ře Constantina Wernera, kte­rá pře­sa­hu­je to, s čím Anderson obvykle pra­cu­je.

Je tu také jed­na výji­meč­ná akč­ní scé­na, zahr­nu­jí­cí zre­zi­vě­lou slup­ku auto­bu­su pře­tvo­ře­nou na lanov­ku, kte­rou musí Alys a Boyce pro­jíž­dět mezi mra­kodra­py a při­tom bojo­vat s kul­tis­ty. Jde o sku­teč­ně dob­ře pro­pra­co­va­nou sek­ven­ci, kte­rá nazna­ču­je sku­teč­né fil­mař­ské doved­nos­ti, jež se na ní pro­je­vu­jí.

Zajímavou sho­dou okol­nos­tí má film Čarodějnice a lovec pre­mi­é­ru v kinech po celém svě­tě v době, kdy má na Netflixu pre­mi­é­ru film The Electric State. Oba fil­my jsou si nápad­ně podob­né svou prázd­no­tou vypra­věč­ské váhy a vyprá­vě­jí pří­běhy dvo­ji­ce nesou­ro­dých postav napříč posta­po­ka­lyp­tic­kou pus­ti­nou z důvo­dů, kte­ré nedo­ká­žou rezo­no­vat s divá­ky. Ale tam, kde si Elektrický stát libu­je v sebe­se­ri­óz­něj­ším sen­ti­men­tu, se Ve ztra­ce­né zemi ují­má při­ro­ze­né hlouposti své pre­mi­sy, což má za násle­dek mno­hem kou­ka­tel­něj­ší film.