Čarodějnice a lovec se potulují postapokalyptickou pustinou, hledají vlkodlaka a pronásledují je zombie kultisté ve filmu Čarodějnice a lovec, který se tento víkend objeví v pražských kinech poté, co minulý týden vstoupil do kin ve Spojených státech. Snímek, který podle povídky George R. R. Martina natočil Paul W. S. Anderson, je mnohem více Resident Evil než Hra o trůny a po příběhové stránce je značně nesourodý, ale přesto má pro znalce brakové kinematografie jistou přitažlivost.
Ačkoli má Čarodějnice a lovec prvky sci-fi, fantasy i hororu, režisér Anderson jej vymodeloval jako western. V úvodu filmu postava Milly Jovovichové nejistě balancuje na kříži se smyčkou kolem krku, čímž naráží na film Hodný, zlý a ošklivý; po většinu zbytku filmu se střídají extrémní detailní záběry na strnulé tváře a rozlehlé prázdné krajiny ne nepodobné tvorbě Sergia Leoneho.
Tento styl byl možná spíše nutností než volbou: Ve ztracených zemích se podle všeho natáčelo v jediném studiu v Polsku, herci stáli před zelenými obrazovkami a kulisy byly později doplněny CGI. Exteriéry působí přitažlivou grunge estetikou, něco jako Šílený Max a Vrána, ale kamera si dává pozor, aby se k nim nikdy nepřiblížila ze strachu, že odhalí jejich umělou povahu.
Jovovichová hraje Gray Alys, „čarodějku“ s nejasnými a neuvěřitelnými schopnostmi, kterou má náboženská fanatička Vymahačka (Arly Jover) a její legie kultistů, kteří vypadají jako War Boys z filmu Mad Max: Fury Road, ale chovají se jako zombie z Resident Evil, usmrtit za kacířství. Alys unikne tak, že se jednomu z nich jednoduše podívá do očí, což vás nutí přemýšlet, proč to neudělala dávno předtím, než se dostala do této situace.
Alys je nejen čarodějka, ale i něco jako džin, a nemůže „nikoho odmítnout“, jak důrazně prohlásí třem lidem ve filmu, kteří ji požádají, aby jim splnila jejich přání, navzdory jejímu hrozivému varování před nechtěnými následky. První z nich je královna (Amara Okereke), která si přeje stát se měňavkou, a hned za ní její královský strážce Jerais (Simon Lööf), který si přeje, aby Alys královnino přání nesplnila.
Aby se obě z této logické hry na džinovu hádanku vypracovaly, najme Alys lovce Boyce (Dave Bautista), aby ji vedl pustinou a hledal vlkodlaka, kterému ukradne schopnost měnit podobu. Během cesty je pronásleduje neúprosná Vymahačka a její přisluhovači. A tak tu máme náš film: postavy jdoucí za cílem, který nechápeme ani nás nezajímá, pronásledované nejasnou a neustálou hrozbou.
Ve filmu Čarodějnice a lovec je cítit náznak politických intrik jako ve Hře o trůny, zejména ve všech scénách expozice mezi Královnou, vládcem upoutaným na lůžko (Jacek Dzisiewicz) a Patriarchou (Fraser James), náboženským vůdcem, který zpochybňuje jejich moc. V jediném obydleném městě této futuristické pekelné krajiny se k válce připravují frakce dělnických kultistů a maskovaných gardistů. Naše hlavní postavy však jen zřídkakdy komunikují s čímkoli, co se děje ve zbytku filmu, a vůbec je to nezajímá.
Pokud očekáváte úhledný příběhový zvrat, který uzavře džinovskou hádanku v srdci filmu, protože je natočen podle povídky George R. R. Martina... možná budete zklamáni závěrem, který jako by znehodnotil film, který mu předcházel. Ale pod tím vším se skrývá řemeslná úroveň scénáře Constantina Wernera, která přesahuje to, s čím Anderson obvykle pracuje.
Je tu také jedna výjimečná akční scéna, zahrnující zrezivělou slupku autobusu přetvořenou na lanovku, kterou musí Alys a Boyce projíždět mezi mrakodrapy a přitom bojovat s kultisty. Jde o skutečně dobře propracovanou sekvenci, která naznačuje skutečné filmařské dovednosti, jež se na ní projevují.
Zajímavou shodou okolností má film Čarodějnice a lovec premiéru v kinech po celém světě v době, kdy má na Netflixu premiéru film The Electric State. Oba filmy jsou si nápadně podobné svou prázdnotou vypravěčské váhy a vyprávějí příběhy dvojice nesourodých postav napříč postapokalyptickou pustinou z důvodů, které nedokážou rezonovat s diváky. Ale tam, kde si Elektrický stát libuje v sebeserióznějším sentimentu, se Ve ztracené zemi ujímá přirozené hlouposti své premisy, což má za následek mnohem koukatelnější film.
Tento článek původně napsal Jason Pirodsky pro The Prague Reporter a do češtiny jej přeložil Jiří Borový
Nejnovější komentáře