Černá kniha – Black Book

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Snad každá evropská země, která byla zatažena do druhé světové války se již filmem vypořádala s pohnutou minulostí a podala výpověď o dané době a lidech, svoji vlastní optikou. No a v Holandsku si řekli, že už je taky na čase, resp. řekl si to Paul Verhoeven (Základní instinkt, Hvězdná pěchota) a natočil si svůj „osobní“ válečný film přesně tak, jak od něj mnozí (mě nevyjímaje) očekávali.

Ale o tom až později. Film vypráví o židovské dívce Rachel (přesvědčivá Carice van Houten), která je nucena se skrývat před nacisty v domě farmáře a jeho rodiny. Ovšem stačí jeden bombardér a trocha smůly a hrdinka si musí najít nový úkryt. Práci ji usnadní na lodi projíždějící mladík, který jí nabídne, že se může schovat u něj. Gestapo ale není hloupé a je schopné dát si dvě a dvě dohromady, o čemž je přesvědčuje člen odboje, který jim nabídne převoz lodí na bezpečné místo.
Rachel si půjčí peníze od starého rodinného přítele a při převozu se setká se zbytkem rodiny. Idyla však netrvá dlouho – německý hlídkující člun vykoná své a jediná přeživší je naše hrdinka, která musí potupně sledovat, jak jsou všichni mrtví (včetně její rodiny) okrádáni nacisty. A tak se přidává k odboji a pod jménem Elis se vetře do přízně nacistickému veliteli Ludwigu Müntzemu (charismatický Sebastian Koch). Jenže tohle je i pro tak silnou ženu balancování na hodně tenké hraně, zvláště, když nás zradí vlastní city i lidé.

Paul Verhoeven má ve své filmografii prakticky samé kvalitní filmy a já můžu s klidem prohlásit, že Černá kniha mu rozhodně pověst nepokazí. Režisér nám sice předkládá těžce neoriginální příběh o holandském odboji za 2.světové války, ale v tomto případě to není až tak podstatné. Podstatná je forma, jakou je nám to podáno. Jak už jsem psal na začátku – je to prostě Paul, tak, jak ho známe a jak ho máme rádi. Ve filmu je několik typicky verhoevenovských scén (nehezky rozstřílení lidé, koupel ve výkalech, explicitní nahota), ironie a hraní si s žánrem na každém rohu.
Jenom on dokáže natočit emotivní či brutální scénu, kdy je divák přímo vtlačen do sedačky pod tíhou emocí, aby ji nakonec neuvěřitelně shodil nějakou vtipnou hláškou, nebo scénou jak z nejlacinějšího béčka. Několikrát se mi stalo, že jsem se v kině hlasitě rozesmál (v kladném smyslu) a rozhodně jsem nebyl sám. Ono je to u jeho filmů většinou dost nejasné, kde si z nás dělá srandu a kde už to myslí smrtelně vážně (hlavně u Hvězdné pěchoty to bylo pro některé hodně silné kafe). Tady to ovšem všechno dokonale sedí a nepůsobí to vůbec rušivě, jak by se mohlo u daného žánru zdát.

I když má film skoro dvě a půl hodiny, tak děj ubíhá poměrně svižně, podbarven příjemnou hudbou a tudíž divák nemá moc šancí se v kině nudit. Je pravda, že ke konci filmu tempo trochu kolísá, ale to je jen malá výtka. Potěší, že i když se jedná o čistě evropskou záležitost s naprosto mizivým rozpočtem (oproti Hollywoodské produkci), působí výpravně a nestane se, že by vás rušila evidentní lacinost, jak se bohužel v některých případech stává. Naopak se díky tomu staneme svědky scén, které by se jinak v amerických filmech asi těžko objevily (např. odhalené přirození). Je hezké vidět, že se režisérská legenda vrací v plné síle a má pořád co říct.

Kvalitní válečné drama u kterého se budete smát, brečet nebo jen nechápavě kroutit hlavou. Záleží jen na vás, jak moc jste ochotni přistoupit na Verhoevenův režijní a vypravěčský styl. V každém případě solidní návrat jedné legendy u kterého by jste neměli chybět.

Naše hodnocení: 

0

Vložil Tom Siegl, 25. Únor 2007 – 1:00

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře