Dracula

(zatím nehodnoceno)

Loading...

//
//

Bezmezná lítost nad ztrátou milované ženy se stává bolestí, jež tupí všechny předešlé zkušenosti neochvějného válečníka, obrovská trýzeň v něm zabíjí vše dobré – soucit, lásku i víru. „To je má odměna za ochranu Božího Chrámu? Zříkám se Boha! Zříkám! Povstanu ze své vlastní smrti a budu pít krev svých nepřátel! Krev bude můj život!“
Hrot meče se zaryl do dřevěného kříže, plaménky svíček mizí v nehlučném vichru, zvuk prokletých slov drtí skleněné mozaiky a z očí kamenných andělů nad oltářem dopadají na zem rudé slzy. Krev tryskající z rány uprostřed kříže pomalu zaplavuje podlahu svatyně a spolu s ní i mysl posledního rytíře Svatého řádu draka, prince Vlada, zvaného Drákula.
 
Filmové zpracování nestárnoucího románu Brama Stokera, které režijně vedl Francis Ford Coppola, se snaží co nejvíce držet knižní předlohy a není pochyb o tom, že právě tento fakt film výrazně pozvedl. Již ze sloganu filmu „Láska nikdy neumírá“, je patrné, že nepůjde o typický hororový snímek plný výkřiků, krve a naturalistických scén, při nichž je divák buď znechucen, nebo se příjemně baví, ale v žádném případě není vystrašen. Dracula je spíše tragédie prostoupená antickou osudovostí, shakespearovsky pojatou láskou, která zde přemáhá i smrt, a hlubokou meditací nad trestem a vykoupení.
 
Děj filmu nese životní příběh tří hlavních postav, které se vzájemně prostupují a míjí. Příběh hraběte Drákuly začíná po jeho návratu z bojů s muslimskými Turky, kdy zjistí, že si jeho milovaná manželka Ilisabetha v zoufalství nad falešnou zprávou o smrti jejího chotě vzala život. Drákula se vzdá všeho, co mu bylo svaté, prokleje sebe a Boha a začne svou válku s „nevděčným“ Bohem. Oddá se temnotám a stane se nemrtvým – upírem.
 
O několik století později byli Wilhemína Maryová a Jonathan Harker tím nejšťastnějším snoubeneckým párem, dokud se Jonathan nestal osobním realitním agentem výstředního hraběte z Karpatských hor, který v jeho Míně rozpozná svou dávnou lásku…
 
Celé dílo znázorňuje pomyslný souboj mezi city a emocemi, láskou a nenávistí, vírou a pomstou. Základní kostra knihy byla zanechána a s ní i některé původní dialogy. Aby se však film vešel do klasického dvouhodinového pásma musely být určité scény a dialogy vyškrtány. Hlavního rozdílu si divák všimne ihned, jde o to, že film není pojat jako klasický horror, ale spíše jako milostný film (i když tento pojem není dostatečně výstižný) prostoupený vášní. Tato milostná rovina příběhu je i v knižní předloze, režisér ji zde jen nadřadil ostatnímu.
 

Hudba Wojciecha Kilara, v níž se prolínají temné tóny violy s klášterním chorálem, je tak prostoupena náladou snímku, že jen poslech soundtracku vyvolává stejné dojmy jako celý film. Celý film je natáčen v ateliérech, aby byla vyvolána temná atmosféra filmu, přesto nečiní film „papírovým“.
 
Láska, jež překročila oceány času a moře utrpení, přemáhá všechny slabosti a vede ruku Míny nořící čepel dýky do srdce toho, koho miluje víc než vlastní život. Ještě jedno máchnutí a stejná dýka, která probodla srdce, oddělí Drákulovu hlavu od těla. Na oba milence mozaikovými okny kaple dopadají paprsky světla odpuštění, zavřenými ústy kamenných andílků stoupají k nebi prosebné modlitby a věčná láska vykypuje viny všech.
//
//

Drákulův příběh zná prakticky každý, přesto je filmové zpracování z roku 1992 pojato nově. Coppola staví milostnou zápletku nade vše hororové klišé a z filmu Bram Stoker´s Dracula tak vzniká nejlepší film o hraběti, jehož láska k milované ženě přeživá věčně.

Naše hodnocení: 

8

Vložil Pavel Janak, 3. Březen 2009 – 16:59

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře