V životě každého člověka jednou nastane chvíle, kdy neví, jak dál. Kdy se ze světa stane jen prázdné místo a všechno je jinak, než jste si vysnili a přáli.
O tom vypráví i autobiografická kniha Cheryl Strayed, která ve svých dvaceti šesti letech přichází o matku. Postupně víc a víc ztrácí sebe, dostává se do světa drog a náhodných poměrů s neznámými muži, i když je šťastně vdaná. Sama cítí, že se nechová správně, neví ale, jak se svým smutkem a trápením naložit. Jednoho dne v obchodě náhodně narazí na průvodce Pacifickou hřebenovkou a najednou jí hlavou projede myšlenka, že ujde těch 2 663 mil úplně sama.
O několik měsíců později se Cheryl opravdu vydává na dlouhou cestu. Má s sebou batoh, který stěží unese a boty, které jsou ji malé. To ale zjistí až mnohem později. Taky přichází na to, že spát sama ve stanu uprostřed divočiny není zrovna nejpříjemnější, hlavně když člověk slyší neznámé zvuky. Vidí, jak nádherná a zároveň nevýslovně krutá dokáže být příroda. A jak dobří dokážou být lidé.
Kniha je velmi čtivá, styl psaní vcelku jednoduchý a nekomplikovaný. Děj poměrně rychle ubíhá, i když můžete mít občas pocit, že v příběhu chybí akce a zřejmě budete mít pravdu.
Pokud totiž toužíte prožít mnoho nečekaných dějových zvratů a dechberoucích scén, tak to nejspíše nebude kniha pro vás. Síla tohoto příběhu spočívá v tom, že není jedním z ohraných, prvoplánových románů o životě a nešťastném osudu, jak by se mohlo zdát. Tahle kniha je o lásce k sobě samému, o odpuštění, bezmoci a především o tom, že se nikdy nesmíme za žádných okolností vzdávat. Vlastně buďte připraveni na to, že po dočtení budete chtít zmizet s batohem na zádech.
