DC Liga supermazlíčků (DC League of Super-Pets) – Recenze – 60%

Animovaný film DC Liga super­maz­líč­ků se ode­hrá­vá v komik­so­vém svě­tě, kde exis­tu­jí Superman, Batman, Wonder Woman, Aquaman a dal­ší super­hr­di­no­vé tak, jak je zná­me z hra­ných fil­mů od DC. Rozdíl je pou­ze v tom, že Superman má psa jmé­nem Krypto, kte­rý je obda­řen stej­ný­mi schop­nost­mi jako on. Když byl totiž Superman jako malý svý­mi rodi­či ode­slán na Zem z vybuchu­jí­cí pla­ne­ty, Krypto s ním coby ště­ně sdí­lel vesmír­ný modul. Nyní spo­leč­ně potí­ra­jí zlo­čin jako doko­na­lí par­ťá­ci (když zrov­na není čas na ven­če­ní nebo na sle­do­vá­ní tele­vi­ze).

Photo © Warner Bros. Pictures

 

Děj spo­čí­vá v tom, že padouch Lex Luthor při­táh­ne k Zemi oran­žo­vý mete­o­rit, kte­rý se však Supermanovi s Kryptem poda­ří odho­dit zpět do vesmí­ru. Úlomek z něj nicmé­ně skon­čí ve zví­ře­cím útul­ku, kde se jej cho­pí zlé mor­če (pochá­ze­jí­cí z Lutherovy výzkum­né labo­ra­to­ře), jenž samo­zřej­mě ví, že jeho síla umož­ňu­je zví­řa­tům zís­kat nad­při­ro­ze­né schop­nos­ti. Telekinezí obda­ře­né Morče násled­ně une­se Supermana a pola­pí i zby­tek Ligy spra­ve­dl­nos­ti. Krypto by je rád osvo­bo­dil, leč jeli­kož on sám své schop­nos­ti dočas­ně ztra­til, tak se musí spo­leh­nout na pomoc ostat­ních zví­řat z útul­ku (řeč je o jed­nom dal­ším pso­vi, vever­čá­ko­vi, žel­vě a bachy­ni), kte­rá je vli­vem půso­be­ní mete­o­ri­tu nao­pak zís­ka­la, avšak neu­mě­jí je správ­ně pou­ží­vat.

Koncept supe­hr­din­ské­ho týmu slo­že­né­ho ze samých zví­řat kupo­di­vu není novým holly­wo­od­ským nápa­dem na to, jak popu­lár­ní super­hr­di­ny z DC při­blí­žit men­ším dětem. Stejný nápad totiž při­šel už v roce 1955, kdy se pes Krypto obje­vil v komik­sech popr­vé, a i násled­ně sesta­ve­ná nad­při­ro­ze­ná zví­ře­cí liga (ve slo­že­ní pes-kočka-opice-kůň) se v nich obje­vo­va­la po mno­ho let. Zvířecí komik­so­vou řadu při­tom obo­ha­co­va­la i mno­há dal­ší fau­na, a to včet­ně zví­ře­cích padou­chů. Z hrdin­ské­ho týmu vytvo­ře­né­ho pro potře­by fil­mu, v němž pes Krypto zastá­vá coby původ­ní super­maz­lí­ček vedou­cí úlo­hu, je výše zmí­ně­ná bachy­ně jedi­ná, kte­rá nemá komik­so­vou před­lo­hu.

První komiks s Kryptem (1955), komiks s původ­ní ligou (1964) a pla­kát nové­ho fil­mu

 

Snímek je pocho­pi­tel­ně určen pri­már­ně dětem, kte­ré jisto­jis­tě zaba­ví spo­leh­li­vě, ale ani dospě­lí divá­ci u něj nepro­mar­ní čas zby­teč­ně. Příběh uhá­ní kupře­du, akce je řád­ně pře­bu­je­lá, nej­růz­něj­ší sví­zel­né situ­a­ce, jimž jsou zví­ře­cí hrdi­no­vé vysta­vo­vá­ni, gene­ru­jí i rela­tiv­ně půso­bi­vé a napí­na­vé oka­mži­ky a pří­liš­né infan­ti­li­tě je dáván prů­chod jen v decent­ním množ­ství. Samozřejmě je to před­ví­da­tel­né, sche­ma­tic­ké a hod­ně ukři­če­né (byť pořád ne tak jako kon­ku­renč­ní Mimoni), avšak prá­ce s někte­rý­mi zví­ře­cí­mi posta­va­mi (až na ty, kte­ré mají slou­žit jako jed­no­roz­měr­né zdro­je jed­no­du­ché­ho humo­ru), na pomě­ry dět­ské­ho ani­má­ku poměr­ně solid­ní, dělá z fil­mu cel­ko­vě nad­prů­měr­nou a sym­pa­tic­kou podí­va­nou (v pod­sta­tě jde hlav­ně o to, aby se tak tro­chu samo­li­bý Krypto nau­čil poko­ře a poro­zu­mě­ní a pře­ko­nal svou žár­li­vost vůči Supermanově pří­tel­ky­ni).

 

Způsob, jakým si film uta­hu­je ze super­hr­di­nů, hod­ně při­po­mí­ná styl humo­ru z Lego Batmana (není divu, když oba fil­my sdí­le­jí stej­né­ho sce­náris­tu Jareda Sterna, kte­rý DC Ligu super­maz­líč­ků i reží­ro­val). Dialogy mezi zví­řa­ty i vzhled ani­ma­ce zas při­po­me­nou Tajný život maz­líč­ků. Je pří­jem­né, že tra­dič­ní před­po­klá­da­tel­ná posel­ství o přá­tel­ství a lás­ce ke zví­řa­tům dopl­ňu­jí i občas­né prak­tic­ké rady ohled­ně cho­va­tel­ství (tře­ba že psi nesmě­jí jíst čoko­lá­du). Na dru­hou stra­nu, k hla­si­té­mu smí­chu sní­mek téměř nevy­bí­zí (spíš jen k něko­li­ka uchecht­nu­tím), jeho scé­nář je mís­ty znač­ně děra­vý a toho nej­lep­ší­ho, tedy vzá­jem­né inter­ak­ce zví­ře­cích super­hr­di­nů s těmi lid­ský­mi, se v něm dočká­te jen spo­ra­dic­ky.

Každopádně pokud už vaše děti vyrost­ly z Tlapkové pat­ro­ly, tak DC Liga super­maz­líč­ků je pří­hod­nou dal­ší úrov­ní, na jakou se posu­nout. A i bezdět­ní fanouš­ci komik­so­vých hrdi­nů a ani­mo­va­ných fil­mů si při­jdou na své, byť o záži­tek měsí­ce nej­spíš nepů­jde. A když už do kina vyra­zí­te, počkej­te si na obě poti­tul­ko­vé scé­ny.

 

---