Den, kdy se zastavila Země

(zatím nehodnoceno)

Loading...

Keanu Reeves coby mimozemšťan Klaatu přichází spolu s obřím nezničitelným robotem na planetu Zemi, aby jejím obyvatelům provedl to, co si za své chování zaslouží – totální vyhlazení.

Remaky starších hitů nejsou ve světě filmu ničím neobvyklým. Moderní počítačové technologie často vzbuzují pocit, že je vhodné udělat nové a vylepšené verze snímků, jejichž triková stránka dnes vzbuzuje již jen smích. Jako dokonalá látka pro toto vylepšování se mj. jeví řada filmů z padesátých let, v nichž se to jen hemží tehdy velice populárními létajícími talíři a mimozemšťany. Ne vždy je však taková úprava k dobru věci, trikově dokonalý film totiž ještě neznamená kvalitní film, a na to také řada předělávek doplácí. Málokdy je totiž zpracovávaná látka natolik nadčasová, aby mohla fungovat i po padesáti letech.
Film Den, kdy se zastavila Země původně vznikl v roce 1951 a jeho hlavním smyslem bylo varování před následky Studené války, zbrojením a atomovou hrozbou. Lidé sice ničí svoji planetu i nadále, ale jsou cyničtější, jinak reagují na podněty předávané dnes a denně přes filmové plátno a celková atmosféra ve společnosti je zkrátka jiná, takže remake Dnu, kdy se zastavila Země s poselstvím o špatném lidském chování zdaleka nevyznívá tak, jak by chtěl a měl.

Zápletka je jednoduchá a především ze začátku prakticky totožná s řadou jiných sci-fi podívaných. V centru dění stojí chytrá (a jak jinak také mladá a krásná) astrobioložka, která je jednoho večera eskortována do jakéhosi vojenského zařízení, kde právě prozkoumávají oslizlého mimozemšťana, který přistál na Zemi spolu s obřím robotem v duhové kouli. Mimozemšťan na sebe po několika hodinách bere kompletní lidskou podobu a sděluje, že přichází potrestat lidstvo za jeho neúctu k darované planetě, a to ničím menším než úplným zničením.

Největším problémem nového Dnu, kdy se zastavila Země je jeho nulová výpověď i emoční působení. Celý příběh je neuvěřitelně mdlý, spolu se svými morálními poselství kolem diváka propluje, aniž by se ho jakkoli dotknul. Ani by nevadilo, že se počáteční akční vojenské manévry během chvíle změní v drama astrobioložky pomáhající mimozemšťanovi a jejího nevlastního syna, kdyby to mělo co nabídnout. Snímek však zůstává absolutně prázdný, problémy se synem začnou nudit, akcechtiví diváci jsou rozmrzelí, když se ukáže, že vrcholem v tomto směru bude rozražení závory autem, a to slibované vyhlazování lidské rasy pořád nikde.
Poměrně nepodařené jsou také některé dialogy, které vyznívají zcela nereálně až směšně, především ty, v nichž astrobioložka Helen srdceryvně přesvědčuje Klaatua, aby dal lidstvu ještě šanci, že se všichni lidé přeci změní. Před padesáti lety možná takové promluvy fungovaly, ale dnes už zkrátka žijeme v jiné společenské atmosféře a celá scéna vzbuzuje leda tak úsměv na rtech. Trochu problematická je i funkce samotného mimozemského vyslance, ačkoli je Klaatu nejlepší postavou celého filmu, je jeho role dosti nejasná a celý příběh tím trpí. Protože Klaatu na začátku vůbec neví, zdali může destrukci lidstva jakkoli zastavit a je smrtelný, nabízí se logicky otázka, proč jej mimozemské civilizace na Zemi vyslaly. Jistě by stačilo poslat popravčího robota se vzkazem o špatném lidském chování a následném trestu.

Vzhledem k tomu, že film nakonec obsahuje minimum akčních záběrů, mizí i smysl předělávání staré sci-fi klasiky. Když začne likvidace lidstva, rozletí se miliony jakýchsi mechanických kobylek, které začínají rozkládat vše, co se jim postaví do cesty, od lidí po fotbalové stadiony. Závěry budov mizících pod nálety tohoto robotického hmyzu jsou sice efektní, ale kvůli těm pár minutám určitě nebylo třeba točit nový film.

Co se týče hlavních představitelů není v zásadě co vytýkat, herci přinášejí klasický hollywoodský standart. Z ústřední trojice je ale bezesporu nejlepší Keanu Reeves coby Klaatu, protože působí správně nepozemsky a přesto, že chce vyhladit obyvatele planety Země, mu bezvýhradně fandíte. Astrobioložku Helen ztvárňuje Jennifer Connely, které hodně ubližuje nevěrohodnost řady pronášených replik, a jejího syna Jaden Smith, jenž hodně ztratil ze své roztomilosti a dojemnosti, jíž oplýval ve Štěstí na dosah.

Nepodařené sci-fi a v důsledku zcela zbytečný remake. Nefunguje to jako drama, protože emoční prázdnota a celková mdlost příběhu je až příliš zjevná, ani jako výpravná podívaná, protože kromě krátkého záběru na ničitelský robotický hmyz tady nic výpravného zkrátka není. Jasný důkaz toho, že to, co silně fungovalo v padesátých letech, už v dnešní změněné atmosféře fungovat nemusí.

Odebírat

Přihlášení

Upozornit na

nové navazující komentáře nové odpovědi ne mé komentáře

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

Label

{} [+]

Jméno*

E-mail*

Webová stránka

0 Komentáře

Nejstarší

Nejnovější Nejlépe hodnocené

Inline Feedbacks

Zobrazit všechny komentáře