Hodnocení článku
(zatím nehodnoceno)
Loading...Den odhalení má být dnem, kdy se lidstvo konečně dozví pravdu. O čem? To zatím tuší jen pár jedinců, mezi nimi i datový analytik Daniel (Josh O´Connor), který má být tím, kdo vše zveřejní. K jeho smůle však existuje všehoschopný tým lidí, jehož posláním je tomuhle úniku informací zabránit. Za každou cenu. Mají pro to celou řadu dost dobrých i špatných důvodů. Mezi ty lepší patří i to, že by odhalení pravdy mohlo zcela rozvrátit světový řád a napáchat nenapravitelné škody. Kromě Daniela se do hledáčku pronásledovatelů, jimž šéfuje Noah Scanlon (Colin Firth), dostane i Margaret (Emily Blunt), moderátorka počasí v bezvýznamné televizní společnosti. To, co pro nezasvěcené vypadalo jako nervové zhroucení v přímém přenosu, je totiž ve skutečnosti… Ne, víc nelze prozradit, Den odhalení ještě nenastal...
Režisér Steven Spielberg již stihl za svou kariéru natočit 36 celovečerních filmů. Vystřídal v nich spoustu žánrů či témat, část jeho filmů každopádně pojednává o mimozemšťanech. Věnoval se jim konkrétně v Blízkých setkáních třetího druhu, E.T. – Mimozemšťanovi, Válce světů... a také došlo na jejich kontroverzní zapojení v Indiana Jones a Království křišťálové lebky. Když dojde řeč na návštěvníky z jiných světů, sám Spielberg prohlašuje, že nevěří, že jsou lidé ve vesmíru sami. To téma ho provokuje celý život, zároveň ho vnímá jako inspiraci. Dle příslibu by pak měl Spielberg tímto filmem toto téma vyřešit, svým způsobem by to mohlo vyznít tak, že je Den odhalení univerzálním filmem Spielberga o mimozemských bytostech. Důležitější nicméně je, že Spielberg, který 18. prosince oslaví své 80. narozeniny, zůstává sám sebou. A i díky tomu u svého 37. celovečerního filmu obhajuje pozici jednoho z nejlepších vizuálních vypravěčů současnosti.
Scénář Davida Koeppa (se Spielbergem spolupracoval na prvních dvou Jurských parcích, Válce světů či onom kontroverzním čtvrtém Indianu Jonesovi) je zasazen do přítomnosti, teoreticky by nicméně mohl kdekdo Koeppa obvinit z toho, že oprášil pár dekád starý scénář. Logiku filmu by se tak leckdo mohl pokusit rozpárat jako prase na jatkách. I když nicméně zasazení do současnosti spočívá také ve výrazné přítomnosti moderních technologií, scénář Koeppa postrádá něco, co by se dalo označit za výrazné díry v ději i samotné logice. Je jen potřeba dávat pozor, protože osvětlování toho, jak se věci mají a proč jsou postavy takové, jaké jsou, tu v podstatě probíhá za pochodu. Tematický sequel Blízkých setkání třetího druhu se tu ve finále koná jen tak napůl, Štefan Spielbergů nicméně dokáže k emzákům opět přistoupit tak trochu jinak a svěže. Přitom pořád zůstává tím audiovizuálním mistrem, jehož mohou lidé milovat už od jeho kariérních počátků.
Film se odehrává v době, kdy se svět kvůli jistému vojenskému konfliktu obává počátku 3. světové války. Zatímco dochází ke klasickým obavám spojeným s potenciálním koncem světa a hrozby jaderných útoků, paralelně se odvíjí mnohem zásadnější události. Co, že by dokázalo trumfnout obavy z třetí světové? Třeba definitivní potvrzení toho, že lidé skutečně nejsou ve vesmíru sami. Korporace Wardex se již několik dekád snaží tuto skutečnost před světem odhalit. Mají k tomu přitom docela šlechetné důvody – obávají se rozvrácení světového řádu, zhroucení lidské civilizace jako takové a spousty podobných patálií, které mohou nastat s tak zásadním odhalením. I proto tak Wardex pátrá po datovém analytikovi Danielu Kellnerovi v podání Joshe O’Connora, který má materiály potvrzující mimozemskou existenci. Paralelně si televizní rosnička Margaret Fairchild v podání Emily Blunt projde během živého přenosu něčím, co by šlo označit za nervové zhroucení či příznaky nějaké nemoci, skutečnost je ovšem obtížnější. A je to jen začátek příběhu, který nakonec prováže osudy Margaret s těmi Danielovými.
Spielberg ani na stará kolena po tvůrčí stránce nezlenivěl. Kamera odmítá být zásadně statická, vyhrává si s osvětlením i formou táhlých záběrů, když už tu navíc dojde na akci, dokáže být zábavná, hravá... i napínavá! Ani u 37. filmu Stevena Spielberga nechybí jeho osvědčení spolupracovníci – Janusz Kamiński, který je již přes 30 let Spielbergovým dvorním kameramanem, John Williams, Spielbergův dvorní skladatel, kvůli tomuto ve věku 94 let dokonce opět vedll orchestr. Mezi další navrátivší prvky Spielbergova rukopisu patří:
- schopnost nadále vyprávět obrazem- často bez nutnosti dialogů
- Spielberg Face
- Cit pro práci s postavami
- Schopnost budovat emoce
- Ta výtečná schopnost dodat špičkový blockbuster s osobnějšími tématy
Jednou z nejvýraznějších postav filmu je Jane v podání Eve Hewson. Je to přítelkyně hlavního hrdiny Daniela, která se s ním musí vydat na útěk, přitom dochází k odhalení, že je tato postava bývalou novickou. Jeptiška se z ní sice nestala, přesto pořád velmi věří v Boha. Když ji tak David konfrontuje s odhalením toho, proč přesně po něm pátrají lidé z organizace Wardex, její vírou to otřese. Jde o jeden z nosných motivů – jak by lidstvo dokázalo přistoupit k tomu, že lekce z teologie už možná tak úplně neobstojí? Jane má díky tomu jeden z nejzajímavějších příběhových oblouků, zase jednou jde o výjimečný případ, kdy se scénář nemusí tak moc soustředit na hlavní postavy, aby už na ty vedlejší postavy následně nezbyl prostor. Platí to i pro postavu Noaha Scanlona, ředitele Wardexu v podání Colina Firtha. Firth si tu může zkusit tak trochu jinou hereckou polohu, i když je tu pak jeho Scanlon především za antagonistu, neznamená to, že by byl protivníkem, který má v závorce napsáno „čisté zlo“. Den odhalení je v tomto ohledu částečně sympaticky nečernobílý, protože teoreticky dokáže částečně obhájit to, proč by se leckdo pokusil tak zásadní pravdu zatajit.
Emily Blunt i Josh O’Connor jsou nosní tahouni, jejich postavy fungují i proto, že jsou oba tak trochu protagonisty příběhu proti své vlastní vůli. Postupně se začne ukazovat, že toho spolu mají dost společného, především i proto, že jsou oba vtaženi do řetězce událostí, které pro ně nemusí skončit dobře. Další typickým rysem Spielbergovy tvorby často je to, že jsou protagonisté prostě jen postavy z lidu – zásadní momenty, které mohou ovlivnit minimálně fiktivní vyobrazení lidstva, jsou tu prožívané očima obyčejných lidí. Koeppův scénář přitom nemusí nutně každých pět minut vytahovat nějaké eso z rukávu, jeho největší sympatie vychází právě z toho, jak je to cílevědomý blockbuster, jenž jde neustále kupředu, nebojí se odpovědi na zásadní otázky vyměnit za pár ještě složitějších otázek, zároveň sype deus ex machiny nikoliv líným, ale šikovným způsobem. Pokud někdo vyrůstal na Spielbergových filmech, Den odhalení pro něj může působit skoro jako návrat do dětských let.
Je to v roce 2026 málo? Hlavně od Spielberga? Těch rýpavých hlasů se nejspíše už pár hodin po premiéře najde dost, velkou roli ovšem nejspíše budou sehrávat očekávání. Posledním filmem Spielberga byl film Fabelmanovi – film založený na Spielbergově dospívání a letech, která ho formovala. Film je to velmi výpovědní i skrze vyobrazení momentů, jež Spielberga formovaly – jako člověka, ale i jako tvůrce. Fabelmanovi v tomto ohledu mohli být solidní labutí písní, právě po nich se ovšem Spielberg jakoby vrátil ke svým počátkům – už to nicméně není ten mladík, na kterého se ještě v časech Čelistí mnozí dívali skrze prsty a úspěch filmu nepřisuzovali vyloženě jemu. Je to film, jehož součástí je spousta atributů, které přispěly k tomu, že je Steven Spielberg tak uznávané tvůrčí jméno. Sympaticky navíc pracuje se scénářem, jenž nepůsobí jako vyložená směs konspiračních teorií. Mnozí pravděpodobně budou od Spielberga očekávat příliš, mnozí naopak ocení, že je to Spielberg, jenž zůstává věrný svému rukopisu a je tak v první řadě hračička. Ať už ovšem budou lidé více či méně spokojeni, čeká je minimálně důkaz toho, že tvůrců jako Spielberg je málo. A i proto je třeba si jich nadále vážit.
Je Den odhalení v roce 2026 málo? Zvlášť od režiséra Spielbergova formátu? Takové hlasy se bezpochyby ozvou. Mnozí budou očekávat revoluční sci-fi událost, jiní další z režisérových vrcholných děl. Den odhalení však není filmem, který by se za každou cenu snažil přepisovat dějiny kinematografie. Místo toho představuje dílo zkušeného tvůrce, jenž se po desetiletích kariéry vrací k tématům, která ho fascinovala od samého začátku, a znovu dokazuje, proč si vydobyl postavení jedné z nejvýraznějších osobností moderního filmu. Po osobních Fabelmanových se Spielberg vrací ke sci-fi, ale nezapomíná na lidský rozměr vyprávění. Vedle mimozemského tajemství, konspiračních teorií a otázek o místě lidstva ve vesmíru nabízí především příběh obyčejných lidí postavených před něco, co dalece přesahuje jejich chápání. Právě v tom byl Spielberg vždy nejsilnější a právě v tom zůstává výjimečný i dnes. Den odhalení možná nebude patřit mezi režisérovy nejzásadnější filmy. Je však připomínkou toho, že i ve věku osmdesáti let dokáže Steven Spielberg stále vyprávět s lehkostí, hravostí a nakažlivým pocitem úžasu. A v době, kdy podobných filmařů rychle ubývá, je to samo o sobě důvod k oslavě...
(4,91 z 5)