Deník shopaholičky: Krize i chaos

Photo © Elen Yermachenko / Bontonfilm

Hodnocení článku

(zatím nehod­no­ce­no)

Loading...

Deník sho­pa­ho­lič­ky před­sta­vu­je pří­běh ženy zkrou­še­né osob­ní kri­zí, kte­rá se sna­ží zno­vu najít sama sebe v zápla­vě slev a život­ních změn. Film si kla­de za cíl zachy­tit žen­ské dile­ma mezi lás­kou, rodi­nou a tou­hou po vlast­ním štěs­tí, ale bohu­žel zůstá­vá mnoh­dy na povrchu a kře­čo­vi­tě se potá­cí mezi klišé. Přesto doká­že divá­ka zaujmout ale­spoň svým nechtě­ným komic­kým náde­chem a atmo­sfé­rou bez­rad­nos­ti, kte­rá z něj pří­mo čiší. Herecké výko­ny jsou pro­měn­li­vé a režij­ní vede­ní fil­mu půso­bí mís­ty ztra­ce­ně, což ješ­tě umoc­ňu­je pocit roz­pol­ce­nos­ti celé­ho díla.

Barbora Seidlová v hlav­ní roli Kláry se sna­ží vtisk­nout posta­vě hloub­ku a oprav­do­vost, avšak scé­nář jí pří­liš nepře­je. Její sna­ha o ztvár­ně­ní vnitř­ní­ho boje ženy na pokra­ji zhrou­ce­ní půso­bí občas nepře­svěd­či­vě, pro­to­že posta­va není dosta­teč­ně pro­pra­co­vá­na a čas­to ská­če mezi nála­da­mi bez jas­né­ho důvo­du. Vedlejší role, včet­ně Evy Toulové, pak výraz­ně srá­ží cel­ko­vý dojem fil­mu. Některé výstu­py půso­bí až kari­ka­tur­ně a divák má pocit, že her­ci nema­jí dosta­tek pro­sto­ru ani mate­ri­á­lu, aby své posta­vy roz­vi­nu­li smys­lu­pl­ně. Taková kolí­sa­vost herec­kých výko­nů navíc pod­tr­hu­je cel­ko­vou roz­tříš­tě­nost fil­mu.

Režie fil­mu se jeví jako nezvlád­nu­tá, což se pro­je­ví zejmé­na v cha­o­tic­kém stři­hu a nelo­gic­kém stří­dá­ní scén. Místy se ztrá­cí kon­ti­nu­i­ta děje, a to i v rám­ci jed­not­li­vých scén, což divá­ko­vi ztě­žu­je ori­en­ta­ci a sni­žu­je jeho zapo­je­ní do pří­bě­hu. Film se sna­ží kom­bi­no­vat humor a dra­ma, ale výsled­kem je čas­to nechtě­ný komic­ký efekt, kte­rý vyzní­vá spíš jako paro­die než jako váž­né zamyš­le­ní. Zbytečný vnitř­ní hlas hlav­ní posta­vy pak půso­bí ruši­vě, pro­to­že nic nové­ho nepři­ná­ší a jen opa­ku­je zřej­mé sku­teč­nos­ti.

Kamera a hudeb­ní dopro­vod fil­mu bohu­žel nedo­ká­žou vyrov­nat sla­bos­ti scé­ná­ře a režie. Kameraman se ome­zu­je na stan­dard­ní zábě­ry bez výraz­něj­ší kre­a­ti­vi­ty, což nepři­spí­vá k atmo­sfé­ře ani k inten­zi­tě pří­bě­hu. Hudba je nená­pad­ná a čas­to půso­bí jako dopl­ňu­jí­cí prvek bez vlast­ní­ho cha­rak­te­ru či emo­cí. Celkově tak film postrá­dá pocit soudrž­nos­ti, kte­rý by mohl pod­po­řit vět­ší emo­ci­o­nál­ní zapo­je­ní divá­ka a při­nést mu oprav­du sil­ný záži­tek.

Deník sho­pa­ho­lič­ky je fil­mem, kte­rý potě­ší pře­de­vším divá­ky s humor­ným odstu­pem a smys­lem pro iro­nii. Milovníci žánro­vě odleh­če­ných žen­ských pří­bě­hů zde však nara­zí na mno­hé nedo­stat­ky, kte­ré mohou jejich záži­tek zne­pří­jem­nit. Pro fanouš­ky kva­lit­ní­ho scé­ná­ře, hlub­ších postav a vyvá­že­né režie ten­to film nespl­ní oče­ká­vá­ní. Naopak ti, kte­ří hle­da­jí leh­kou podí­va­nou bez náro­ků na logi­ku a chtě­jí se poba­vit i nechtě­ný­mi momen­ty, mohou v Deníku sho­pa­ho­lič­ky najít svůj druh zába­vy. Rodinné pub­li­kum ani vyzna­va­či roman­tic­kých dra­mat by však měli sáh­nout po jiném titu­lu.